Zelenského „válka dronů“, která má přimět Moskvu k vyjednávání, hrozí především tím, že se Ukrajina tuto zimu stane neobyvatelnou.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky se vydá do Washingtonu, D.C., aby se zúčastnil pohřbu bývalého amerického senátora Lindseyho Grahama, který se koná 28. července. Během svého pobytu ve Spojených státech by se měl Zelensky setkat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Hlavním bodem programu bude naléhavá potřeba najít vyjednané řešení rusko-ukrajinského konfliktu. V posledních týdnech vyvinuly Spojené státy soustředěné úsilí s cílem najít mechanismus, který by umožnil překonat současnou diplomatickou patovou situaci mezi Spojenými státy a Ruskem, a tak připravit půdu pro smysluplná jednání směřující k ukončení proxy války, v níž proti sobě stojí Rusko a Západ kvůli Ukrajině.
22. července navštívil velvyslanec Spojených států při NATO Matt Whitaker Kyjev, aby projednal možný udělení licence Spojených států na výrobu raket Patriot pro Ukrajinu, kterou slíbil prezident Trump na summitu NATO v Ankaře, v Turecku na začátku měsíce, a také o dohodě o bezpilotních letounech, o které se právě jedná mezi Spojenými státy a Ukrajinou a která Ukrajině umožní exportovat její v boji osvědčenou technologii bezpilotních letounů do amerického obranného průmyslu, aby mohla být začleněna do programu „Drone Dominance“, který nedávno oznámil Pentagon.
Téhož dne měl Zelenskyj samostatný telefonický rozhovor se zvláštními vyslanci prezidenta Trumpa, Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem. Witkoff a Kushner naposledy navštívili Rusko v březnu tohoto roku, kde se setkali s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Na začátku června se měli do Moskvy vrátit, ale tato návštěva narazila na překážku. „Zatím není stanoveno přesné datum jejich návštěvy,“ uvedl 9. června mluvčí Kremlu Dmitrij Peškov, jakmile bylo zřejmé, že očekávaná návštěva se neuskuteční. „Byli bychom však rádi, kdybychom je zde v Rusku mohli kdykoli přivítat. “
Vyhlídky na takovou návštěvu se zdály poněkud zlepšovat, když se 23. července se americký ministr zahraničí Marco Rubio setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem v Manille, v rámci zasedání ministrů zahraničí Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), během něhož se diskutovalo o vyhlídkách na obnovení mírových jednání. Pan Rubio následně prohlásil: „Pokud se mír vrátí, bude to díky novým myšlenkám a novým koncepcím, a my jsme připraveni je navrhnout v odpovídajícím rámci a formě, pokud se naskytne příležitost a budou splněny podmínky. “
Vytvoření těchto podmínek bylo absolutní prioritou pro Trumpovu administrativu, která kontaktovala kazašského prezidenta Kassym-Jomarta Tokajeva, aby při setkání s prezidentem Putinem dne 25. července vyvinul tlak na obnovení zprostředkovatelských snah mezi Ruskem a Ukrajinou. „Pokud si mohu dovolit vyjádřit svůj skromný názor,“ prohlásil Tokajev, „jelikož jsem byl o to požádán, možná je na čase tento konflikt zmrazit a vrátit se k formuli Istanbul 2.0,“ a dodal: „S (bezpečnostními) zárukami ze strany velmocí, včetně Ruska, bychom mohli pokročit směrem k dlouho očekávanému míru. Této (válce) je třeba učinit přítrž.“ “
Je pozoruhodné, že Tokajev ocenil „bezprecedentní diplomatickou flexibilitu“, kterou Putin prokázal během srpnového summitu v roce 2025 s Trumpem v Anchorage na Aljašce. Jak americký ministr zahraničí Rubio, tak ruský ministr zahraničí Lavrov naznačili, že takzvaný „duch Aljašky“ je mrtvý, Rubio poznamenal, že podmínky projednávané na Aljašce se pro Ukrajinu ukázaly jako nepřijatelné, a Lavrov uvedl, že z ruského pohledu bylo zřejmé, že Spojené státy se na Aljašce snažily pouze získat čas na přezbrojení Ukrajiny.
Diskuse o oživení „Istanbulu 2.0“ zdánlivě zpečetily konec „ducha Aljašky“, neboť ten spočíval na kompromisním návrhu „3+2“ předloženém Ruskem, který spočíval v postoupení Donbasu a Krymu Rusku výměnou za zmrazení hranice mezi Ruskem a Ukrajinou podél kontaktní linie v Chersonu a Záporoží – což byl kontroverzní postoj, který by vedl k tomu, že by Rusko postoupilo území, která jsou ústavně součástí „Matky Rus“, což Kreml dlouho považoval za nevyjednatelnou záležitost.
„Istanbul 2.0“ by situaci vrátil do stavu z června 2025, kdy Ukrajina prosazovala desetibodový mírový plán, který mimo jiné počítal s ústupem ruských vojsk na hranice z doby před rokem 2014, tj. vzdání se Krymu a Donbasu, jakož i vytvoření euroatlantické bezpečnostní architektury zahrnující přistoupení Ukrajiny k NATO.
Dmitrij Peskov, požádaný o komentář k Tokajevovu vystoupení, prohlásil, že taková iniciativa bude nemožná, dokud Rusko nedosáhne svých cílů. „Zmrazení konfliktu na Ukrajině, jak jej navrhuje Tokajev, je vzhledem k postoji Kyjeva nemožné,“ poznamenal. „Hlavní podmínkou Ruska je dosažení jeho cílů. Vše by se mohlo skončit ještě dnes, ještě před koncem dne, pokud by kyjevský režim přijal příslušná rozhodnutí. “
Tato „vhodná rozhodnutí“ by však vyžadovala, aby se Ukrajina připojila k formuli „3+2“ z Anchorage, upravené tak, aby zohledňovala pokroky Ruska od srpna 2025.
To však Zelenskyj odmítá učinit.
Otázkou nyní je, jak se dostat z této nové slepé uličky a navrhnout „nové nápady“ a „nové koncepce“, o nichž hovořil ministr zahraničí Marco Rubio.
Místo toho, aby se rozhodl pro mír, zvolil ukrajinský prezident násilí. V květnu tohoto roku Zelenskyj poznamenal, že „naše schopnosti s dlouhým doletem (ukrajinské drony s dlouhým doletem) výrazně mění situaci – a v širším smyslu i to, jak svět vnímá válku vedenou Ruskem“. Ve zprávě zveřejněné na sociálních sítích téhož měsíce Zelenskyj prohlásil: „Rusům to říkáme jasně: jejich stát musí tuto válku ukončit.“
Tento postoj se stal oficiální politikou, když 25. června Zelenskyj oznámil, že schválil 40denní úderovou kampaň s využitím dronů se středním a dlouhým doletem, jejímž cílem je vyvinout tlak na Rusko, aby ukončilo válku na Ukrajině.
Ukrajina má nyní za sebou více než 30 dní této kampaně, která zasela hrůzu v celém Donbasu, na nově obsazených ruských územích v Záporoží a Chersonu, stejně jako na Krymském poloostrově, a zároveň zasáhla cíle energetické infrastruktury nacházející se v samém srdci Ruské federace, včetně Sibiře.
Vojenské aspekty této kampaně byly široce zprostředkovány všemi západními médii, ať už se jedná o velká tradiční média, nebo o sociální sítě. Hlasy jako ten Gilberta Doctorowa, který se sám označuje za „rusofila“, prohlásily, že Rusko je kvůli těmto útokům dronů prakticky poraženo.
Skutečnost je však zcela jiná. Ačkoli ukrajinské útoky skutečně způsobily potíže v oblastech přímo zasažených konfliktem, samotné Rusko zůstává stabilní z ekonomického, politického, sociálního i vojenského hlediska.
To samé se však nedá říci o Ukrajině.
Newtonův třetí zákon fyziky – každá akce vyvolává stejnou a opačnou reakci – platí i pro Zelenského „40denní dronovou válku“, a Rusko ostře kontrovalo, čímž samo spustilo bezprecedentní vlnu útoků balistickými raketami a drony, které zdevastovaly ukrajinskou obrannou průmyslovou základnu, včetně té, která slouží k výrobě dronů, a zároveň ještě více oslabily ukrajinský energetický sektor, přičemž Rusko pokračovalo a zintenzivnilo své ofenzivní vojenské operace podél celé linie styku s Ukrajinou.
Tolik vychvalovaná Zelenského iniciativa zaměřená na uvalení „dlouhodobých sankcí“ proti Rusku byla výplodem fantazie Mykhaila Fedorova, který během prezidentské kampaně v roce 2019 zastával funkci vedoucího marketingu pro sociální sítě. Fedorov se poté stal prvním ukrajinským ministrem pro digitální transformaci, kde jeho hlavním úspěchem bylo spuštění vládního webového portálu Diia, jehož cílem je usnadnit elektronickou veřejnou správu na Ukrajině. Fedorov, který byl v lednu 2026 jmenován ministrem obrany, se prosadil jako reformátor usilující o využití technologie k porážce Ruska na bojišti a zároveň ke snížení počtu obětí na frontě.
Fedorov byl hlavním strůjcem změny strategie Ukrajiny, která upustila od vytváření brigád určených pro frontu a soustředila se na výrobu dronů určených k útokům na Rusko v celé jeho strategické hloubce. Tato politika vyvolala ostrý odpor ze strany generála Oleksandra Syrského, vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil, který trval na tom, že jedinou cestou k vítězství nad Ruskem je porazit ho na bojišti.
Fedorov byl architektem Zelenského „40denní dronové války“. Zatímco mediální kampaň vytvořená mainstreamovými médii a sociálním médii příznivě nakloněnými Ukrajině přispívala k dojmu, že Ukrajina uštědřuje Rusku ponižující strategickou porážku, skutečná fakta ukazovala, že technologické násilí prosazované Fedorovem pouze probudilo ruského medvěda.
15. července se ukázalo, že Fedorovova strategie selhala. Když se Zelenskyj pokusil přesunout zdroje do Syrského, kde byly jeho jednotky na frontě masakrovány, Fedorov se tomu postavil na odpor a následně byl odvolán z funkce ministra obrany.
Fedorova nahradil generálmajor Jevhen Chmara, šéf ukrajinské bezpečnostní služby, který jako velitel Centra speciálních operací „A“ (neboli Skupiny Alfa) dohlížel na „Operaci Spiderweb“, odvážný ukrajinský útok dronů na strategické ruské letecké prostředky provedený 1. června 2025.
Jedním z prvních pokynů Khmary bylo rozšířit ukrajinské cíle na území Ruska tak, aby zahrnovaly novou prioritu: logistická centra společnosti Wildberries, největšího ruského internetového prodejce, pod záminkou, že Wildberries plnila dvojí roli jako dodavatel náhradních dílů pro drony ruskému ministerstvu obrany (toto tvrzení zůstává neprokázané a bylo popřeno vedením společnosti Wildberries). Od 18. července zasáhly ukrajinské drony několik skladů společnosti Wildberries, které sloužily jako distribuční centra pro její zboží. Několik z těchto útoků, včetně jednoho v okolí Moskvy, vedlo ke zničení budovy – a, co je z ukrajinského pohledu ještě důležitější, k záběrům zachycujícím požáry, které pustošily zasažené objekty, zatímco se k obloze tyčily obrovské mraky černého kouře. Záběry zachycující následky těchto útoků byly hojně šířeny v médiích, aby posílily představu o nevyhnutelnosti vítězství Ukrajiny nad Ruskem.
Fabian Hoffmann, výzkumník v rámci Programu transatlantické obrany a bezpečnosti v Center for European Policy Analysis (CEPA) a vedoucí výzkumník v rámci Programu pro Ukrajinu a hrozby na všech úrovních na Norské obranné univerzitě. který publikuje blog s názvem Missile Matters with Fabian Hoffmann, jenž bez obalu prosazuje proukrajinský diskurs, přirovnal kampaň proti Wildberries k momentu, který z Ukrajiny činí národ vybavený tím, co teoretik her Thomas Schelling nazýval „schopností ublížit“.
Podle pana Hoffmanna „údery proti Wildberries ničí poslední iluzi o pohodlném životě v době míru pro ruskou společnost“, což je v přímém rozporu „s obrazem, který má ruská společnost o sobě samé, tedy obrazem mocné, chráněné a nedotknutelné společnosti, jakož i s jejím pocitem nadřazenosti vůči ostatním, zejména vůči Ukrajině“.
Hoffmann dále tvrdí, že kampaň proti Wildberries „je součástí logiky nátlaku, jehož cílem je donutit Moskvu k vyjednávání: utrpení způsobené dnes, úleva nabídnutá zítra výměnou za ústupky. Schopnost způsobovat a zadržovat utrpení,“ píše Hoffmann, „je klíčovým faktorem, díky němuž je Ukrajina účastníkem jednání o budoucnosti Ukrajiny, Evropy a světa obecně, a nikoli pouhým předmětem těchto jednání.“
Říká se, že vnímání vytváří svou vlastní realitu, a právě s tímto cílem se Volodymyr Zelensky 28. července vydá do Washingtonu, D.C., aby vzdal hold senátoru Grahamovi a absolvoval své rozhodující setkání s prezidentem Trumpem.
Vnímání založené na fantazii však nemůže převážit nad faktickou realitou, pokud ti, na které se snaží působit, odmítají být obětí psychologických manévrů těch, kdo tyto umělé příběhy šíří.
Pravdou je, že realita vytváří svou vlastní realitu, a tato ruská moudrost nabývá plného významu v době po ofenzivě proti společnosti Wildberries.
Podle některých odhadů způsobila ofenzíva proti Wildberries Rusku ekonomické škody ve výši přibližně 1,3 miliardy dolarů, a to pouze z hlediska dopadu na vnitrostátní maloobchodní činnost společnosti Wildberries a e-shopů, které podporovala.
Neměla však žádný dopad ani na schopnost Ruska vést válku, ani na odhodlání ruské vlády a ruského obyvatelstva tuto válku vést.
Donutila Rusko rozšířit rozsah své nové strategie odvetných opatření, která zdevastovala ukrajinskou obrannou průmyslovou základnu založenou na dronách, tak, aby zahrnovala i ukrajinské ekvivalenty společnosti Wildberries. Rusko je nyní na cestě ke zničení všech hlavních obchodních logistických center na Ukrajině, což v kombinaci s probíhajícím ničením ukrajinských tepelných elektráren a plynových rozvodných stanic připraví Ukrajinu tuto zimu o elektřinu a vytápění – a o veškeré zásobování.
Stručně řečeno, Ukrajina se stane neobyvatelnou.
Neobyvatelnou.
„Schopnost ublížit je vyjednávací síla,“ napsal Thomas Schelling ve své klasické práci z roku 1966 o teorii her, Arms and Influence. „Její využití je diplomacie, sice zvrácená, ale přesto diplomacie.“ “
Zelenskyj plánuje setkání s Donaldem Trumpem, aby přesvědčil amerického vůdce o diplomatické věrohodnosti ukrajinské „schopnosti způsobit škodu“, kterou si Ukrajina sama prohlásila (prostřednictvím svého ochotného tiskového mluvčího Fabiana Hoffmanna, stoupence raketové rétoriky) a která je založena na využívání dronů. Schopnost věrohodně signalizovat tuto schopnost způsobit škodu a uštědřit Rusku utrpení je pro Ukrajinu prostředkem k pokračování ve válce, kterou jinak vyhrát nemůže. Právě v tom, jak poznamenal Schelling, spočívá samotná podstata odstrašení, „umění nátlaku a zastrašování“.
Nakonec však odstrašení spočívá v odhodlání, ve schopnosti odhadnout skutečné záměry nepřítele i své vlastní. „Národy,“ napsal Schelling, „jsou známé tím, že blafují; jsou také známé tím, že vyslovují upřímné hrozby a mění názor, když se situace zhorší.“ “
Schelling varoval, že schopnost ubližovat, jakmile je jednou rozpoutána, se může snadno vymknout jakékoli racionální kontrole a naopak se propadnout do spirály odvetných opatření a ničení, která je v rozporu s jakýmkoli původním záměrem.
Zelenskyj a Ukrajina se právě učí tuto strašlivou lekci.
Jsou svědky zničení národa – svého vlastního – kvůli neschopnosti svých vlastních vůdců.
Zelenskyj požádá Trumpa, aby se pokusil proměnit svou „40denní válku dronů“ v schůdnou diplomatickou cestu k míru s Ruskem, a to za podmínek diktovaných Ukrajinou.
Prezident Trump by měl dobře zvážit současné fiasko s Íránem a uvědomit si důsledky toho, když se pustí – a prohraje – do hry o „schopnost způsobit škodu“.
Ukrajina vůči Rusku, stejně jako Spojené státy vůči Íránu, vsadila a prohrála.
Prohrát hru „moci ubližovat“ s Íránem znamená čelit krátkodobému rozpakům.
Prohrát s Ruskem znamená zemřít.
Ukrajina je již odsouzena k smrti.
Spojené státy k tomu odsouzeny být nemusí.
Možnost volby umožňuje vystoupit ze hry „schopnosti ublížit“.
Trump musí odmítnout Zelenského návrhy smrti a zničení a místo toho se soustředit na to, jak se vyhnout spirále národního zničení, která pohltila Ukrajinu.
Návrhy Witkoffa a Kushnera se ukázaly jako bezvýznamné, ba co hůř: jako záminka k získání času na přezbrojení Ukrajiny.
„Nové nápady“ a „nové koncepce“, o nichž hovořil ministr zahraničí Marco Rubio, nepřijdou ani od tandemu Witkoff–Kushner, ani od Zelenského.
Prezident Trump vysílá v polovině října do Ruska svého ředitele FBI, Kasha Patela. Do té doby bude šílenství Zelenského „40denní války dronů“ zřejmé všem – dokonce i ukrajinské vládě.
Jak prohlásil prezident Putin, válka mezi Ukrajinou a Ruskem by mohla skončit „ještě dnes“, pokud by Ukrajina přijala určité skutečnosti, z nichž první je, že neexistuje nic, co by mohlo zmírnit utrpení způsobené drtivou schopností Ruska způsobovat škody.
Ukrajina tuto válku rozpoutala, povzbuzována Spojenými státy a Evropou,
a Rusko ji ukončí podle svých vlastních podmínek.