Když jsem v polovině až na konci 90. let pravidelně cestoval do Izraele v rámci svých povinností u Organizace spojených národů, vždy mě udivovalo, jak silně se mnoho Izraelců ztotožňovalo se Spojenými státy. Při státních svátcích si mnoho izraelských řidičů vyvěšovalo z oken svých aut dvě malé plastové vlajky – jednu s modrobílou Davidovou hvězdou a druhou s hvězdami a pruhy. „Považujeme se za malou Ameriku,“ vysvětloval mi můj izraelský hostitel, když jsem na to upozornil.
Skutečnost byla však zcela jiná.
Izraelci za zády svých amerických protějšků proti nim spřádali spiknutí a americké zpravodajské a bezpečnostní služby vnímaly Izrael jako hrozbu pro národní bezpečnost USA.
Vím to – ocitl jsem se uprostřed této mocenské dynamiky a nakonec mě americká vláda obvinila ze špionáže ve prospěch Izraele. Obvinění byla nakonec stažena jako neopodstatněná a politicky motivovaná, ale nálada, která za nimi stála, byla skutečná – významná část amerického obranného, zpravodajského a bezpečnostního aparátu vnímala Izrael jako hrozbu.
Protože Izrael hrozbou byl.
To neznamená, že mezi USA a Izraelem neprobíhala spolupráce – když jsem byl v Izraeli, hotely byly plné agentů CIA, amerických vojenských důstojníků a diplomatů z ministerstva zahraničí, kteří tam byli na služební cestě.
Mezi USA a Izraelem však stála „čínská zeď“ a vzájemné vztahy se řídily přísnými protokoly, které tuto zeď neustále udržovaly.
Poté, co jsem odešel z OSN, pracoval jsem nějakou dobu jako televizní analytik pro NBC News.
Také jsem podepsal smlouvu s newyorskou agenturou pro přednášející, Greater Talent Network (GTN).
A právě tyto dvě zkušenosti mi odhalily, do jaké míry pronikly proizraelské zájmy do všech aspektů amerických médií a správy informací.
Opakovaně mě oslovovali producenti NBC, kteří mi podávali své vizitky – ne ty od NBC, ale spíše své vizitky AIPAC (American Israeli Public Affairs Committee, doslova krycí organizace izraelské vlády).
GTN mě přímo propojilo s AIPACem i s jeho přidruženými subjekty, které se zakořenily v americkém akademickém prostředí a v odvětví think tanků.
Prostřednictvím těchto sítí jsem byl vtažen do tajného světa zákulisních vazeb s americkým Kongresem, kde AIPAC tahal za nitky u vlivných senátorů a kongresmanů a kde zaměstnanci Senátu a Sněmovny reprezentantů otevřeně spolupracovali se zaměstnanci různých amerických vládních agentur na tvorbě politiky.
Paul Wolfowitz, který v době této nabídky působil jako děkan Školy pokročilých mezinárodních studií Paula H. Nitzeho (SAIS) na Univerzitě Johna Hopkinse, mi nabídl značnou částku peněz, pokud bych se připojil k týmu.
Stačilo jen, abych přijal tvrzení, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení.
Wolfowitzovu nabídku jsem odmítl a odešel z kliky AIPAC.
Bohužel americky volení zástupci neprokázali takovou morální jasnost ani loajalitu vůči republice, které údajně slouží.
Žijeme v době, kdy se izraelský premiér otevřeně chlubí tím, že si koupil americký Kongres.
Kdy se AIPAC chlubí tím, že na dosažení právě tohoto cíle utratil 100 milionů dolarů.
Kdy proizraelští agenti utratili 30 milionů dolarů, aby vyhnali Thomase Massieho z amerického Kongresu, protože se odvážil zpochybnit odevzdání americké suverenity Izraeli.
Kde americký ministr zahraničí otevřeně prohlásil, že kritika Izraele je důvodem k odepření víza do Spojených států.
Kde izraelští politici otevřeně prosazují potlačování svobody slova v Americe.
A kde je „čínská zeď“, která oddělovala zájmy USA a Izraele, bourána poslušným Kongresem, zatímco mainstreamová média, která již dávno vzdala svou nezávislost a integritu ve prospěch izraelských zájmů, mlčí.
Dokumentem o kapitulaci, který signalizuje podrobení se ústavní republiky dříve známé jako Spojené státy americké nové entitě, kterou by bylo přesnější nazývat Spojené státy Izraele, je Zákon o národní obraně z roku 2027 (NDAA), konkrétně § 219 verze Sněmovny reprezentantů a § 1217 verze Senátu.
Článek 219/1217 ukládá ministru obrany, aby jmenoval výkonného zástupce (EA) s cílem rozšířit a urychlit hlubší integraci Izraele do amerických institucí. Pravomoc výkonného zástupce by měla přednost před pravomocemi ostatních vedoucích složek Ministerstva obrany podle směrnice DOD 5101.01, což znamená, že by výkonný zástupce mohl přehlasovat rozhodnutí jiných agentur Ministerstva obrany, jako je Správa pro bezpečnost obranných technologií (DTSA), týkající se přístupu Izraele k americkým technologiím. Tento nový výkonný zástupce by ukončil přímý dohled Kongresu a podléhal by dohledu ministra obrany. Kongres by neměl pravomoc k potvrzení jmenování výkonného agenta ani k jeho odvolání.
Stručně řečeno, jde o předání ústavních povinností Kongresu politicky jmenovanému zástupci výkonné složky vlády.
To není to, co měli na mysli otcové zakladatelé, když sepisovali Ústavu.
Článek 2191217 integruje americké a izraelské výzkumné a vývojové programy způsobem, který činí Spojené státy závislými na dodávkách konkrétních technologií ze strany Izraele, čímž Izraeli poskytuje značnou páku nad budoucí americkou politikou a infrastrukturou, proplétá obranné dodavatelské řetězce Izraele a Spojených států napříč vládním, soukromým i akademickým sektorem a stírá hranice územní celistvosti a politické suverenity.
Článek 219/1217 se zaměřuje na procesy zadávání veřejných zakázek a akvizic v oblasti obrany tak, aby bylo pro budoucí vlády nemožné oddělit izraelské technologie nebo dohody od hlavních programů zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany, čímž se programové výkonné úřady Ministerstva obrany (DOD) a programoví manažeři stávají rukojmími nutnosti začlenit technologie izraelského původu do amerických systémů. Tyto postupy zbavují smyslu stávající ustanovení „Buy-America“ a poskytují izraelským společnostem přístup k duševnímu vlastnictví zbraňových systémů, s nimiž přímo soutěží.
Článek 219/1217 uděluje EA pravomoc přerozdělit finanční prostředky a zaměření Ministerstva obrany tím, že upřednostňuje integraci Izraele do struktur národní obrany USA. Doslova tak podřizuje veškeré nejcitlivější aspekty americké obrany Izraeli, mimo dosah dohledu Kongresu.
V době, kdy si většina amerického obyvatelstva začíná uvědomovat hrůzné zločiny spáchané Izraelem proti palestinskému lidu a roli, kterou Izrael hraje při zapojování Ameriky do neustálých válek na Blízkém východě, oddíl 219/1217 trvale sváže Spojené státy s Izraelem, čímž učiní americké ministerstvo obrany a v širším smyslu i celý americký lid spoluviníky těchto zločinů.
Projekt „Velkého Izraele“, jehož cílem je územní expanze izraelského státu na Blízkém východě na úkor Izraelových sousedů, se potácí.
Samotný Izrael prochází existenční krizí kvůli svému trvalému válečnému stavu.
Již dříve jsem napsal, že vztah mezi Izraelem a Spojenými státy je jako vztah parazita k jeho hostiteli.
Článek 219/1217 by tento stav zakotvil v zákoně.
A tím by zničil ústavní republiku.
Kongres má konkrétní povinnosti a odpovědnosti, které mu ukládá Ústava.
Přenechání těchto odpovědností cizímu státu mezi tyto povinnosti nepatří.
Pokud se článek 219/1217 stane zákonem, Izrael se trvale připojí k americkému projektu.
V současné době máme Kongres, který zvažoval kriminalizaci kritiky Izraele.
To je samozřejmě urážkou samotné podstaty svobody projevu.
Tím, že se izraelská bezpečnost a bezpečnost USA stanou nerozlišitelnými – k čemuž by došlo, pokud by se článek 219/1217 stal zákonem –, je zaručena nevyhnutelnost kriminalizace projevů kritizujících Izrael.
NDAA z roku 2027 je poslední šancí Ameriky.
Odstraníme-li paragraf 219/1217, máme šanci na přežití.
Stane-li se paragraf 219/1217 zákonem, ztratíme republiku.
Přísahal jsem, že budu bránit Spojené státy americké, ústavní republiku.
Nikdy nebudu sloužit Spojeným státům Izraele.
A neměl by to dělat ani nikdo, kdo se nazývá Američanem.