Počasí na Západě se otepluje, avšak titulky v médiích se zdají být čím dál mrazivější. Konflikt na Blízkém východě zřejmě ještě potrvá a při střetu dvou světů přicházejí o život nevinní lidé. Američané se cítí zrazeni svými dávnými evropskými spojenci, stará spojenectví se rozpadají a samotný světový řád se mění přímo před našimi očima.
Jsme svědky pokračujícího krveprolití na Ukrajině. Takzvaná speciální vojenská operace se nyní táhne již více než čtyři dlouhé roky. Na evropské půdě se odehrává brutální a krvavá tragédie, kde jsou mladí muži, samotná budoucnost našeho kontinentu, posíláni do mlýnku na maso. Obyčejní lidé trpí pod tíhou neústupných vůlí; historie se opakuje.
Samota a smrt
V kdysi hrdém katolickém Španělsku pomáhá stát pětadvacetileté dívce vzít si život. Stalo se tak poté, co upadla do deprese, když byla vystavena nejbezohlednějšímu zneužívání ze strany skupiny mužů, mužů, kteří tam vůbec neměli být. Místo toho, aby ji podpořil, místo toho, aby takovým hrůzám zabránil, nabízí jí stát smrt. Je to pro ně, jak se dá předpokládat, snazší. Zklamáni státem, zrazeni společností. Církev se ozývá, ale už ji nikdo neposlouchá.
Pro běžnou rodinu je nejistota světa každodenní zátěží. Ceny energií stoupají a boj o přežití se stává stále obtížnějším. V Evropě jsou některým křesťanským rodičům úřady odebírány děti za to, že je vychovávají ve své víře. Jiné páry se příliš bojí přivést děti na svět vůbec. Mnozí další zoufají, protože nemohou svým potomkům zajistit život, jaký by si přáli. Vstávají brzy, dřou a obětují své zdraví i spánek, ale prostě to nestačí. Jiní chtějí děti víc než cokoli jiného, ale nemohou je mít, ať se snaží sebevíc.
Stále více lidí trpí osamělostí. Sociální sítě nás učinily asociálnějšími než kdy jindy. Staří rodiče zůstávají sami v domovech důchodců; malé děti zůstávají samy před obrazovkou. Všechno, co v životě děláme, se stalo obsahem, a všechno musí být zdokumentováno, aby to generovalo zhlédnutí a lajky. Pokud to nezveřejníme, je to, jako by se to nikdy nestalo. Přesto, navzdory této neustálé digitální přítomnosti, se cítíme čím dál tím osamělejší.
Švédský psychiatr Anders Hansen poznamenal, že nedobrovolná osamělost je pro tělo stejně škodlivá jako kouření patnácti cigaret denně. Zároveň politici oslavují zprávy, že evropská mládež méně pije a kouří. Pravdou však je, že to dělají jednoduše proto, že se již nestýkají s lidmi. Pro jejich zdraví by bylo lepší, kdyby si občas prostě zakouřili s přáteli, pokud by nějaké měli.
Jiní se cítí zrazeni svými rodiči: právě těmi lidmi, kteří je měli milovat nejvíc. Cítí se opuštění a věří, že jsou poškozenými produkty svého prostředí; a možná jimi i jsou. Za své neúspěchy viní svou výchovu a v srdci nosí těžký kámen. Jiní ztratili rodiče a nyní žijí s lítostí nad časem, který nestrávili s nimi, nebo s tíhou slov odpuštění, která nikdy nevyslovili. Jiní ztratili domácího mazlíčka, drahého starého přítele. Nebo snad onemocněli sami a nyní čekají na smrt, někteří poté, co nikdy skutečně nežili.
Neděle ráno
Během tohoto Svatého týdne jsou mé myšlenky s nimi všemi: s osamělými, s těmi, kteří se snaží tento týden přežít, s rodiči, kteří se bojí o své děti, a s těmi, kteří se bojí bomb nad hlavou. Mé srdce je s těmi, kteří ztratili příbuzné, s těmi, kteří trpí, ale od státu se jim dostává jen dalšího utrpení, a se všemi, kteří mají pocit, že každý den je Velký pátek.
Ale prosím vás: nezoufejte. Když se díváme na své vnitřní boje, úzkosti a osamělost, musíme si pamatovat, že Kristus již sestoupil do té temnoty. Prošel údolím stínu smrti, abychom jím nikdy nemuseli procházet sami.
„Eloi, Eloi, lema sabachthani?“ zvolal sám Kristus. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tím se naplnilo proroctví. Ve svém utrpení můžete být i vy zdokonaleni. Můžete být zdokonaleni, nebo můžete být zničeni. Zvolte to první; zkuste to.
Ne vždy víme, proč se věci dějí. Bůh tyto tragédie dopouští, ale to neznamená, že je chce. Přesto může vzít jakoukoli situaci a proměnit ji v něco dobrého. Musíme se snažit, abychom Mu to umožnili, pro nás, a obětovat svá utrpení. Neseme svůj kříž s Ním.
S blížícími se Velikonocemi se podívejme za titulky novin. Odpusťme těm, kteří nás zranili. Zbavme se svých strachů a zášti vůči domnělým neúspěchům a těm, kteří na nás šlapali. Nakonec jsme jediní, kdo může učinit toto rozhodnutí. Vložme vše do Božích rukou. Co nám přinese, když se budeme držet temnoty? Slunce se vrací, ale my se přesto rozhodujeme zůstat v zimě. Kristus vstal z mrtvých, ale my žijeme, jako by tomu tak nebylo.
Až bude vše řečeno a vykonáno, zůstane jen jedna skutečnost: Kristus zvítězil nad smrtí. Přemohl kříž. Vzal na sebe hříchy světa a zemřel za nás, abychom měli věčný život.
Ať už se situace jeví jakkoli temná, pamatujte, že v neděli ráno bude hrob prázdný.