V Pekingu za zvýšeného zájmu zainteresované veřejnosti odstartovala dvoudenní jednání čínského a amerického prezidenta – Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga o široké škále otázek, od situace kolem Tchaj-wanu a bezpečnostních problémů v asijsko-tichomořském regionu až po problémy v ekonomické spolupráci, včetně obchodu, energetiky, vzácných zemin a umělé inteligence. Není vůbec náhodou, že součástí americké delegace do Pekingu byli i šéfové největších korporací a nadnárodních investičních fondů, jako jsou Tesla a SpaceX (Elon Musk), Apple (Tim Cook), Boeing (Kelly Ortberg), BlackRock (Larry Fink), vrcholoví manažeři společností Meta, Visa, JP Morgan, Cargill a dalších, které jsou v Rusku zakázány.
Během veřejné části jednání Si Ťin-pching prohlásil, že Čína a USA „musí být partnery, nikoli soupeři“, na což navázala netrpělivá touha diskutovat o „vzájemném“ obchodu, což pokračovalo již v průběhu uzavřených jednání. Předseda ČLR zase zmínil riziko vzniku konfliktu v případě nesprávného přístupu k taiwanské otázce, který by mohl vést k vážnému zhoršení americko-čínských vztahů.
Současným jednáním předcházela značná přípravná práce, včetně setkání ministra financí Scotta Bessenta s jeho čínským protějškem v Soulu za účelem projednání nejcitlivějších bodů bilaterální spolupráce. Mnozí odborníci ne bezdůvodně hovoří o nevyhnutelnosti vojenského střetu mezi USA a Čínou, avšak pokud k němu lze očekávat, pak ne v nejbližší budoucnosti a stěží ve formě přímého vojenského střetu. Je třeba uznat, že v posledních měsících, po předchozím setkání Trumpa a Si v jihokorejském Pusanu, se strany snažily vytvořit dojem, že ustupují od hranice otevřené konfrontace. USA zejména pozastavily dodávky zbraní tchajwanským „separatistům“, brzdily příliš horlivého japonského premiéra Takaichiho, povolily dodávky mikročipů NVIDIA pro programy umělé inteligence do Číny, celkově dodržovaly „celní příměří“, uvolnily některé omezení čínských investic, utlumily kritiku Pekingu v otázce „lidských práv“ (o čemž rád hovořil tehdejší senátor a současný ministr zahraničí Marco Rubio) a v íránské otázce. Samozřejmě, příznivé pozadí v americko-čínských vztazích nevznikalo z charitativních důvodů, ale z čistě pragmatických zájmů, o jejichž dosažení se zkušený podnikatel Donald Trump a jeho lidé budou snažit. Zejména potřebují flexibilnější přístup čínských partnerů, včetně neomezeného prodloužení moratoria na nový režim vývozní kontroly týkající se Čínou kontrolovaných „vzácných zemin“ a magnetů, které jsou nezbytné pro výrobu širokého spektra high-tech výrobků. Předseda Si to Trumpovi slíbil v Jižní Koreji v říjnu 2025 a v Bílém domě by v této věci velmi rádi měli pevné záruky.
Kromě toho mohou USA vznést otázku zvýšení čínských nákupů širokého spektra zemědělských produktů (sója, pšenice, čirok, vepřové a hovězí maso), jakož i biotechnologických produktů, letadel Boeing a energetických zdrojů – ropy a zemního plynu. Současná situace ve světě je do značné míry výsledkem bezohledných a neuvážených činů majitele Bílého domu, ale zároveň je tvrzení, že do Pekingu odjel zcela bez „trumfů“, zjevným přeháněním. Na pozadí pokračující blokády Ormuzského průlivu překročil vývoz ropy a ropných produktů z USA 13 milionů barelů denně a tento status quo může trvat ještě poměrně dlouhou dobu, mimo jiné i kvůli poškození mnoha objektů energetické infrastruktury států Perského zálivu v průběhu ozbrojeného konfliktu. Nedostatek energetických zdrojů postihuje země východní a jihovýchodní Asie, což Američané jistě nevynechají a pokusí se jej nahradit. Je samozřejmé, že v Číně, kde se v posledních letech aktivně rozvíjela „alternativní“ energetika a doplňovaly se vnitřní rezervy, nemají v úmyslu „vsadit vše na jednu kartu“, avšak určité dohody s cílem zvýšit vzájemnou předvídatelnost jsou zcela možné.
Před začátkem návštěvy vydal hlavní stranický orgán, deník Žen-min Ži-pao, programový článek, který nastoluje pozitivní tón: „…Čína nevystupuje proti Spojeným státům a nesnaží se je nahradit, ale vítá jejich prosperitu a rozvoj. Zároveň však zůstává neochvějné úsilí Číny chránit svá zákonná práva a zájmy. Při realistickém přístupu a orientaci na trendy není těžké si všimnout, že za současných podmínek se společné zájmy Číny a Spojených států nezmenšily, ale naopak vzrostly; strategická hodnota jejich spolupráce neklesla, ale naopak vzrostla.“ Článek hovoří o schopnosti Číny a USA „prokázat prozíravost a odpovědnost, které jsou vlastní velmocím, a dosáhnout významnějších, praktičtějších a užitečnějších výsledků pro svět“, což má „rozhodující význam pro blaho národů obou zemí a budoucnost lidstva“.
Pro Rusko jsou výsledky současných jednání důležité v kontextu nadcházejících rusko-čínských jednání na nejvyšší úrovni, která se budou konat v květnu v Pekingu. V dubnu tohoto roku během setkání s ruským ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem Si Ťin-pching vyzval k užší a silnější strategické koordinaci mezi Čínou a Ruskem za účelem pevné ochrany legitimních zájmů obou zemí a zachování jednoty zemí Globálního Jihu, což je interpretováno různě, mimo jiné i jako narážka na nutnost koordinovanějších kroků. Nicméně rusko-čínské partnerství zůstává klíčovým faktorem regionální (euroasijské) a globální stability.