Obsah
Donald Trump se po celý svůj politický život prodával jako muž, který umí uzavřít obchod. Největší obchody, nejlepší obchody, obchody, o jakých se nikomu jinému ani nesnilo. Aktuálně však svět sleduje s rostoucím údivem jiný typ transakce — při níž Trump sám figuruje jako zboží, nikoliv jako obchodník.
Příběh je přímočarý. Miriam Adelsonová, vdova po hazardním magnátovi Sheldonu Adelsonovi a jedna z nejvýznamnějších proizraelských donátorek v americké historii, vložila do Trumpovy volební kampaně 250 milionů dolarů (něco přes šest miliard korun). Za takové peníze si v Americe nekoupíte přístup k prezidentovi — vy jste přístup k prezidentovi. Telefonujete, kdykoli chcete.
A výsledky jsou vidět.
36 hodin, které odhalily vše
V sobotu 23. května 2026 Trump zveřejnil na své sociální síti Truth Social zprávu, která na pár hodin vyvolala dojem, že svět možná přece jen zažije překvapení. Sdělil, že dohoda s Íránem je „z velké části dojednána“, a že Hormuzský průliv — strategická vodní cesta, jíž protéká pětina světového obchodu s ropou — bude znovu otevřen. Podrobnosti vágní.
V neděli ještě přiléval olej: „Neuzavírám špatné dohody!“ A kritikům vzkázal, ať neposlouchají „poražené, kteří o věci nevědí nic“.
Poražení se obratem ozvali — a byli to jeho vlastní lidé.
Senator Ted Cruz napsal, že výsledek, při němž Írán dostane miliardy dolarů, zachová si právo obohacovat uran a bude fakticky kontrolovat Hormuzský průliv, by byl „katastrofální chybou“.
Mike Pompeo, Trumpův exministr zahraničí, byl ještě přímočařejší: zaplatit Íránské islámské revoluční gardě — elitní vojensko-ideologické složce íránského režimu, kterou USA samy označily za teroristickou organizaci — na zbrojení a terorismus „to tedy v žádném případě není Amerika na prvním místě“.
M. Taylorová Greenová, donedávna Trumpova věrná obhájkyně, konstatovala bez obalu: Trump neměl tuto válku po boku Izraele vůbec začínat, protože Izrael o mír zjevně nestojí.
Senátor Lindsey Graham, jehož jméno je v americkém kongresu synonymem pro válečnické nadšení, slavnostně varoval před dohodou, jež by Írán „potvrdila jako dominantní sílu“ v regionu. Šéf senátního výboru pro ozbrojené síly Roger Wicker pohrozil, že vše, čeho dosáhla Operace Epická zuřivost — únorové americko-izraelské bombardování Íránu — přijde vniveč. Tom Cotton, předseda výboru pro zpravodajské služby, Grahamův příspěvek sdílel. To v senátní politice není pouhé gesto — ale signál bloku.
Bouřila se i Trumpova vlastní mediální základna. Když televize Fox News přesdílela Trumpův příspěvek o dohodě, komentátoři psali: „Nikdo to neviděl, nikdo neví, co to je, ještě to není ani dojednáno — ale věřte mu, že je to lepší než Obamova dohoda. Skvělý argument.“ Jiný: „Nejde o to, co je v dohodě. Jde o to, proč vůbec nějaká dohoda vzniká.“
Demokraté přispěchali s otázkou, na niž nikdo neodpověděl: Trump opakovaně prohlašoval, že íránská armáda je „zničena“ a jaderný program „smazán z povrchu zemského“ — a teď hodlá odmrazit íránské zahraniční rezervy a Teheránu nechat právo obohacovat uran? Co přesně ta válka přinesla?
Nejdražší telefon na světě
Analytik CIA Larry C. Johnson, jehož text tvoří základ tohoto komentáře, pojmenovává věc naplno: 250 milionů dolarů od Miriam Adelsonové otevírá k Trumpovi přímou linku — a ta se po prezidentově sobotním příspěvku o dohodě zjevně zahřála do běla.
Adelsonová není lobbistka v obvyklém slova smyslu. Lobbisté píší dopisy a pořádají večeře. Adelsonová však financuje prezidentské kampaně – v míře, která ani v americké politice nemá obdoby. Výsledkem je typ vlivu, který se nedá popsat slovem „přístup“. Spíše právo veta.
Larry Johnson tvrdí, že bouřlivá reakce Adelsonové a jejích spojenců v Kongresu činí uzavření jakékoli dohody s Íránem „vysoce nepravděpodobnou“.
Sionistická lobbistická organizace AIPAC — Americký izraelsko-americký výbor pro veřejné záležitosti — nepotřebuje diplomatické průkazy. Pracuje prostřednictvím finančních toků do volebních kampaní a schopnosti jakéhokoli amerického politika ukončit kariéru soupeřem skrze vydatné financování.
Kdo si myslí, že americká zahraniční politika vzniká v Bílém domě, nezná pravidla hry. Vzniká v kancelářích donorů.
Kterak válkou posílit nepřítele
Groteskní je zejména pozice Lindseyho Grahama. Tento senátor z Jižní Karolíny strávil dvě desetiletí voláním po tvrdém postupu proti Íránu. Jásal, když 28. února 2026 odstartovala Operace Epická zuřivost, která měla Írán zlomit. Nyní sám konstatuje, že Írán si zachoval schopnost „terorizovat Hormuzský průliv v nekonečné perspektivě“ a ovládat infrastrukturu klíčovou pro světový trh s ropou. Jinými slovy: válka, o níž sionista Graham snil, přinesla Íránu strategické posílení.
To není výsledek, o nějž se Graham zasloužil, ale který sám zavinil. A místo aby si sáhl do svědomí, vrčí s nevolí na Trumpa, jenž právě sklízí plody Grahamových let válečnické propagandy.
Hormuzský průliv zůstává fakticky pod íránskou kontrolou. Teherán odmítl vyvézt obohacený uran — jeho představitelé označili uran za „stejně posvátný jako íránská půda“ — a svůj raketový program označili rovnou za bezpředmětný předmět jednání. Trump nazval íránský protinávrh „hloupým“ – pouhý den po prohlášení, že dohoda je „z velké části dojednána“.
PP: Co nám mainstream neřekne
Česká mainstreamová média zpravodajství o íránském konfliktu věrně přefiltrují přes washingtonský a bruselský dohled: Trocha ropy, trocha obecné ekonomiky, kousek opovržení nad Trumpem. Samozřejmě nezmíní 250 milionů dolarů a jméno Adelsonová. Ani sionistický AIPAC a jeho vliv na Kongres. Ani náznak odpovědi na otázku, čí zahraniční politiku Washington vlastně provádí.
Íránská válka Izraele a USA je přitom i pro nás zcela zásadní. Blokovaný Hormuzský průliv se promítá do cen energií, do inflace, do každé složenky za plyn. Česká republika sedí v alianci, jejíž největší člen vede války financované ze soukromých kapes a plánované podle telefonátů miliardářů z Palm Beach. Tuto alianci přitom Praha bezvýhradně podporuje, její výdajové cíle plní a k jejím operacím salutuje.
Amerika na prvním místě — podle toho, kdo víc zaplatil na volební kampaň.
Co přijde dál
Johnson ve své analýze předpovídá, že jednání budou uměle prodlužována přes Íd al-Adha — muslimský svátek, který letos začíná večer 26. a trvá do 30. května. Trumpova administrativa totiž nechce zahájit případný nový útok v době, kdy jsou v Mekce na pouti přes tři miliony muslimů z celého světa — to by Saúdskou Arábii, klíčového amerického partnera v regionu, postavilo do neúnosné pozice. Po 30. květnu tato zábrana odpadá.
Celé „mírové jednání“ tak funguje jako divadlo pro domácí publikum a diváky zahraničních západních televizí. Řeči o míru uprostřed intenzívních příprav na pokračování bezvýchodné války. Ale Izrael si ji přeje – a má přímý přístup k Donaldu Trumpovi. A další volby jsou už na obzoru.
A tak nejspíš budou Íránci dál umírat pod sionistickými bombami. Jejich hospodářství je těžce zasaženo, ale nevzdají to. Takže Hormuz zůstane dál zavřený. Benzín i potraviny budou zdražovat. Poroste inflace, která znehodnocuje i to málo, co nám po té nedávné šílené zbylo. Protože Miriam Adelsonová žhaví soukromou linku do Oválné pracovny.
Obchod tisíciletí vypadá jinak, než Trump sliboval.
Anebo, že by právě toto byl jeho tajně zamýšlený „benefit“?