Trump pokračuje v nátlaku na Zelenského, aby ho donutil vyjednávat s Putinem. To probíhá souběžně s nátlakem vyvíjeným na Evropu, aby přestala podporovat tvrdý postoj ukrajinského prezidenta a aby obnovila vztahy s Ruskem, počínaje nákupem plynu z Nord Streamu (do kterého mají zájem investovat američtí podnikatelé).
Mezitím Trump zrušil všechny sankce uvalené na Moskvu, čímž zmařil analýzy těch, kteří předpovídali, že bude jako kladivem mávat pekelnými sankcemi, které vymyslel senátor Lindsey Graham a které Kongres schválil po jeho smrti. Když rezoluci podepsal, bylo zřejmé, že ji ve vhodnou chvíli zmírní nebo ignoruje.
Zůstává však faktem, že mír je k dnešnímu dni pouze předběžným jednáním a ani Trumpova prohlášení plná frustrace a rozhořčení vůči Zelenskému, kterého obviňuje, že nechce mír (není jediný, kdo si to myslí), nestačí k tomu, aby ho zlomila.
Zelensky má mírem co ztratit: moc, peníze (je nemožné, aby byl jediným čestným členem svého Inner circle, který je již roky decimován soudními vyšetřováními) a nakonec i mezinárodní prestiž, kterou mu konflikt přinesl (sic).
A tak 14. října vyslala Amerika silný a jasný vzkaz, když na jednu noc přerušila fungování satelitní sítě Starlink, čímž usnadnila operace Rusů.
Zelenskyj, spoléhající na všeobecnou kritiku západních oligarchií vůči Trumpově iniciativě, která se včas dostavila, pokračoval neohroženě ve své cestě a počítal, jak se také stalo, s obnovením sítě.
Navzdory obnovení však Zelenskyj lamentoval, že k němu u ukrajinských ozbrojených sil nedošlo v plném rozsahu. A dnes v noci byl zaznamenán další ruský útok na Kyjev, který Starlink nehlásil.
Zelenskyj se proto rozhodl zavolat Trumpovým lidem, Witkoffovi a Koushnerovi, čemuž se vyhýbal od chvíle, kdy začal ostře polemizovat s americkým prezidentem poté, co ten zrušil sankce na ruskou naftu.
Jde pouze o první krok, a navíc nejednoznačný, vzhledem k Zelenského tvrdohlavosti a jeho zranitelnosti, což je další faktor, který mu brání v usilování o mír: hrozí mu, že bude zabit za zradu svými přáteli, ať už vnitřními, nebo vnějšími.
Abychom pochopili, jaké kroky Zelenského sponzoři podnikají k odražení Trumpovy ofenzívy, vraťme se k tomu, co píše Anders Aslund v Kiyv Post, ukrajinském médiu s úzkými vazbami na Británii. Trump, píše profesor, „již odhodil masku“ a ukazuje Evropě svou pravou tvář.
Ve skutečnosti již v minulosti Trump prokázal svou ochotu k nekonfliktnímu přístupu vůči Moskvě (a k hledání míru na Ukrajině), přičemž evropští lídři na tuto ochotu reagovali lichocením a přesvědčováním.
Tentokrát se Trump jeví jako odhodlanější a tento přístup nebude fungovat, píše Aslund a dodává: „Evropa již nemůže zůstat pasivní. Ani nemůže předstírat, že Spojené státy jsou spojencem. Jedná se o nepřítele, který podporuje Rusko, staví se proti Ukrajině a chce zničit EU“. Prvním krokem, který je podle profesora třeba učinit společně s Kanadou, je tedy změna NATO „co nejrychlejším odstraněním amerického personálu a složek“…
Nová NATO, která by tak byla pod britským vedením, musí „rychle rozvinout“ zpravodajské kapacity nezbytné k podpoře Kyjeva a přistoupit k „co nejrychlejšímu zbrojení“. Tento rozvoj musí probíhat souběžně s procesem integrace Ukrajiny do NATO, který musí proběhnout „co nejdříve, ale k tomu může dojít až po vyloučení Spojených států“.
Takovýto šokující článek bychom nezmiňovali, kdyby nevyjadřoval náladu, která koluje v mnoha evropských kulturních kruzích, jež si hýčkají sen (čti noční můru) o přímém střetu s Ruskem. Hýčkají si ho, propagují ho jako něco realizovatelného a předstírají, že lze zabránit katastrofě, která by z toho vyplynula.
Zajímavý je však samozřejmě i jako podnět ke změně vztahu s Amerikou, alespoň s tou Trumpovou, která je v těchto kruzích považována za nepřátelskou entitu.
Nejen válka na Ukrajině vzdaluje břehy Atlantského oceánu jako nikdy předtím, ale také, a především, směr, kterým se ubírá Trump, jak naznačuje článek v Wall Street Journal. Při telefonickém rozhovoru mezi Trumpem a Putinem v neděli 14. června se totiž hovořilo o možném trojstranném setkání mezi Putinem, Trumpem a Si Ťin-pchingem na summitu APEC ve dnech 18.–19. listopadu.
Při popisu tohoto telefonátu jsme naznačili, že toto byl obsah rozhovoru, a WSJ to nyní autoritativně potvrzuje. Podle amerického deníku se na tomto setkání bude jednat o míru na Ukrajině. Je to možné, i když k tomu je zapotřebí ukrajinský partner, ale v sázce je něco mnohem většího: nová Jalta, v jiné podobě a formě, nový světový řád, který ukončí současnou dynamiku nekonečných válek.
Nová Jalta, z níž je vyloučena Evropa, se všemi důsledky, které z toho plynou. Ale především Velká Británie, která na předchozí jaltské konferenci byla přítomna a hrála významnou roli v poválečném světovém řádu, a která v dynamice nekonečných válek vidí svůj zbláznivší se výhonek (tyto války totiž slouží k pokusu o zachování moci starých pánů a k potlačení vzniku nových geopolitických realit).
Není náhodou, že to byl právě Winston Churchill, kdo vymyslel Železnou oponu, nepřekonatelnou bariéru mezi Východem a Západem, která dala podobu té jaltské dohodě a předala anglosaské oligarchii vedení Západu.
Archivní fotografie z února 1945, na které jsou zleva sedící Winston Churchill, Franklin D. Roosevelt a Josif Stalin spolu se svými poradci v Jaltě.
Tento precedens vysvětluje, proč dnes Velká Británie zahájila džihád proti nové, hypotetické, trilaterální Jaltské dohodě. Ukrajinská válka je pro tento účel cenným nástrojem. Londýn je v zajetí opravdové pýchy, která ho dovádí až k tomu, že sní o tom, že se postaví do čela NATO bez Spojených států. Mezitím si podmanil EU. To není málo.