Příběh o tom, jak západní korporátní a finanční zájmy spolu s americkou válečnou lobby využily Orbánovu populistickou rétoriku k rozbití jeho suverenistického projektu
Zapomeňte na vše, co jste dosud slyšeli o nové maďarské vládě. Vláda Petera Magyara není v žádném smyslu liberální, ani se nejedná pouze o orbánismus s jinou tváří. Je to naopak vláda, v níž západní korporátní a finanční zájmy – především energetické zájmy USA – spolu s americkou proválečnou lobby využily prvky Orbánova populistického narativu k rozbití jeho suverenistického projektu.
Ve svém nejnovějším článku pro Compact vysvětluji hlubší logiku Magyarova politického projektu: kdo za ním stojí, jaké zájmy zastupuje a co proto pravděpodobně udělá. Odpověď nespočívá v biografii nového premiéra ani v jeho volebních sloganech, ale ve třech osobnostech, které nyní ovládají maďarskou ekonomiku, zahraniční politiku a veřejné finance. Všichni tři si vybudovali kariéru v západních nadnárodních korporacích a dva z nich mají hluboké vazby na americké energetické zájmy.
To se protíná se stejně důležitým geopolitickým rozměrem – tím, který ztělesňuje především postava Anity Orbánové, nové maďarské ministryně zahraničních věcí. Ta nezastupuje pouze západní energetické zájmy; je oddanou atlantistkou s hlubokými, institucionálně zakotvenými vazbami na americký bezpečnostní establishment a neokonzervativní lobby.
Stručně řečeno, tři klíčová ministerstva v nové maďarské vládě – energetiky, zahraničních věcí a financí – nyní vedou lidé, kteří si vybudovali kariéru v západních nadnárodních korporacích, přičemž všichni jsou spojeni se dvěma z nejmocnějších aktérů globální ekonomiky, BlackRockem a Vanguardem, a v jednom případě mají také silné vazby na americký bezpečnostní aparát. To znamená, že západní korporátní zájmy obecně, a zejména americké energetické zájmy, mají nyní přímé zastoupení na nejvyšších úrovních maďarského státu.
Je pravda, že Orbánova vláda vytvořila domácí třídu „oligarchů“ a soustředila ekonomickou moc do loajálních rukou. Maďarská domácí kapitalistická třída však bledne vedle toho, co ji má nahradit. Zatímco korupce místních silných mužů je viditelná, pojmenovatelná a v zásadě trestně stíhatelná, institucionalizovaný vliv globálního kapitálu není ničím z toho.
Společnosti jako Shell (z níž pochází nový ministr energetiky) spolu s fondy pro správu aktiv, které je vlastní, unesly demokratické rozhodování v celém západním světě. Nazývají to lobbingem spíše než korupcí – ale z hlediska výsledků pro obyčejné lidi je tento rozdíl převážně kosmetický.
Jak se zeptal bývalý poslanec a spoluzakladatel Strany zelených (kterou mezitím opustil) András Schiffer, bude feudální moc domácího kapitalismu jednoduše nahrazena anonymnější, všudypřítomnější a mnohem méně odpovědnou mocí globálního velkokapitalu – s liberálním leskem naneseným na tento přechod?
Ve světle výše uvedeného není těžké předpovědět směřování maďarské vlády: diverzifikace energetiky směrem k americkému LNG, finanční otevření směrem k západním institucím a korporátním zájmům a zahraniční politika přenastavená směrem k Bruselu a atlantistickému establishmentu.