Žijeme v mimořádně nebezpečné chvíli dějin. A zároveň v mimořádně iracionální době, přinejmenším soudě podle uvažování, jednání a slov západních politiků a médií, tváří v tvář hrozící katastrofě. Západní politici, komentátoři i vojenští velitelé, dnes jeden přes druhého ohlašují blížící se válku s Ruskem.
Ohromuje, jak málo dělají pro její odvrácení. Diplomacii a porozumění neomaleně odmítají. Zvlášť evropští politici zcela nesmyslně volí stupňování napětí, které vede přímo k válce.
Za tím vším pochopitelně stojí ideologická víra ve vlastní nadřazenost a pohrdání Ruskem i dalšími úředně vyhlášenými nepřáteli (Čínou, Íránem atd.). Západní politická třída se nepovažuje za rovnocenného partnera, ale za něco vyššího. Taková mentalita plodí válku a vylučuje diplomatické jednání i dialog.
Kdo situaci posoudí objektivně, sotva může pochybovat. Nebezpečí totální světové války je tu. Je to k neuvěření, ale potřetí za sto let čelí planeta přízraku obrovského mezinárodního konfliktu. Tentokrát by ale vyústil v jaderný požár a zánik života, jak ho známe. Opakovaná zkáza je zdrcující obžalobou západního systému, jeho imperialistických motorů násilí, nadvlády a nevyhnutelně i válek.
Ženou svět na okraj propasti
Symbolické Hodiny posledního soudu, nad nimiž bdí nezávislý Bulletin atomových vědců, nebyly za celých osmdesát let své existence nikdy tak blízko půlnoci. Vznikly po hrůzných amerických atomových útocích na Japonsko v roce 1945 a měly varovat před rostoucím rizikem jaderné války.
Je to opravdu děsivá podívaná: dnešní nebezpečí globální katastrofy převyšuje i mnohá rizika z desetiletí studené války. Dnešní napětí je dokonce větší, než za karibské krize v roce 1962, kdy se Spojené státy a Sovětský svaz přiblížily k jaderné válce na dotek.
Před nejhorším varuje stále víc západních vědců, právníků, analytiků i ostřílených diplomatů. Smekáme před hlasy rozumu, před lidmi, jako jsou Alfred de Zayas, Jeffrey Sachs, Larry Johnson nebo Scott Ritter. Tyto hlasy ze Západu na rozdíl od tamní politické třídy vášnivě varují, že svět se vydal cestou do záhuby a musí z ní co nejrychleji sejít.
Vysíláme zde
Varování svítí jako červená výstražná kontrolka. Západní představitelé přesto dál dělají rozhodnutí a pronášejí bojovná prohlášení, a ženou tak svět na okraj propasti.
Evropští politici tento týden opět otevřeně obhajovali útok na Rusko v podobě blokády Kaliningradu, ruské exklávy mezi Polskem a Litvou. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski a šéf NATO Mark Rutte (bývalý nizozemský premiér) zopakovali výzvy dalších evropských politiků k faktickému útoku na Kaliningrad, a tedy na Rusko. Podle ruské jaderné doktríny přitom takový útok Rusko výslovně zavazuje k jaderné odpovědi.
Proč tedy čelní představitelé NATO dál provokují? Takové kroky jsou jen pokračováním zástupné války NATO na Ukrajině. Jejich válka je fiasko. Proválečně naladění západní politici si ale omyl přiznat nedokážou. Raději dále rozdmýchají válku, než by uznali porážku a nesli politické následky před vlastními občany.
Rusko tento týden vážně varovalo: jakýkoli útok na Kaliningrad by vyvolal ruskou jadernou odvetu. Místo aby přišli k rozumu a vystřízlivěli, evropští politici ruská varování povýšeně odbývají jako „blaf“ nebo obviňují Moskvu z řinčení jadernými zbraněmi.
Ruský prezident Vladimir Putin minulý týden v Moskvě na plenárním zasedání diskusního klubu Valdaj zdůraznil, v jak křehké situaci se svět nachází. „Pokud dojde k přímému útoku na Rusko, v tomto případě na Kaliningrad, i když potenciálně i na další území, okamžitě a nevyhnutelně vyvstane otázka nasazení všech zbraní, jimiž Rusko disponuje. To je nevyhnutelné,“ řekl Putin.
Objednávejte živou vodu zde
K bezohlednému kurzu Západu zlověstně poznamenal: „Musíme si uvědomit, že okamžik, kdy už nebude možné nic změnit, může přijít velmi rychle a pro všechny nečekaně. Logika stupňování stále tvrdších odvetných opatření vede k osudovému bodu, odkud není návratu.“
Míří do propasti
Podle ruského prezidenta tak Západ neustálým stupňováním napětí ve slovech i činech míří do propasti. Západní politici se přesto odmítají krotit. „V jádru této eskalace je arogance a přehnané sebevědomí… Spirála se utahuje a ničivé důsledky narůstají.“
Tato otřesná dynamika připomíná dobu před první a druhou světovou válkou, kdy západní politické elity bezstarostně přehlížely blížící se zkáze. Třetí světová válka by však byla opravdu cestou bez návratu. „Tím spíš dnes, kdy jsou v arzenálech předních světových mocností zbraně schopné zničit veškerý život nebo přinejmenším přivést Zemi do katastrofického stavu,“ prohlásil Putin.
Žalostné je, jak dokonale ovládla veřejnou debatu na Západě propaganda. Kdo se odváží mluvit o objektivních historických příčinách dnešního napětí, toho cenzurují nebo pranýřují jako ruského přisluhovače. Na Západě ale také zaznívají, jak už jsme zmínili, významné hlasy rozumu.
Média hlavního proudu i akademická obec je však soustavně vytlačují z veřejné debaty. Veřejnost se proto musí spoléhat na alternativní zdroje informací. To naštěstí probouzí kritické myšlení u stále většího počtu občanů, zpochybňují celou válečnickou politiku přemrštěných výdajů na zbrojení i dodávek zbraní Ukrajině, do marné války s Ruskem. Minulý týden ostatně sklidili německý kancléř Friedrich Merz a Mark Rutte při veřejném vystoupení v německém Münsteru pískot a nesouhlasný pokřik.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Stále víc lidí chápe, že do existenční krize nás dotlačily západní vlády, jež už před lety nedemokraticky a za zavřenými dveřmi rozhodly o válce proti Rusku. Bývalý britský diplomat Ian Proud, účastník fóra v Soči, tento týden připomněl, že vládnoucí kruhy v Londýně se k válce s Ruskem vědomě rozhodly už v roce 2014, kdy Západ sponzoroval nacistický převrat v Kyjevě.
Také další západní osobnosti, například bývalá náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová, nebo bývalý šéf NATO Jens Stoltenberg, přiznaly, že NATO po roce 2014 cíleně vytvářelo z Ukrajiny zbraň namířenou proti Rusku. Stalo se tak ještě před vypuknutím bojů na Ukrajině v únoru 2022.
Dějiny se zopakovat nemusejí
Svět se tak ocitl na pokraji jaderného „vyhynutí“, a za vším stojí západní politika konfrontace s Ruskem – skrze Ukrajinu. Válka je velmi pravděpodobná, ne však nevyhnutelná. Západní politici a média, se ji svou arogancí a rusofobií, snaží ze všech sil vyprovokovat. Tito zločinci ale svého nakonec přesto dosáhnout nemusejí.
Existují mezinárodní instituce a právo, stále tu je diplomacie, zneužívaná a pošlapaná, ale přece tu je. Ještě důležitější je však masové veřejné mínění proti odporným válečným štváčům. Sílí společenská i politická vzpoura proti zjevně zkrachovalému západnímu politickému systému.
Západní mocenské elity, jež válku připravují, mohou díky zdánlivě převládajícímu mediálnímu výkladu působit všemocně. Jejich moc je však, měřeno obrovským odporem veřejnosti proti jejich zločinnému programu, silně přeceňována.
Dějiny se možná znovu opakují, tak jako před předešlými válkami. Tentokrát je tu ale zásadní rozdíl: veřejnost už možná nebezpečí prohlédla a jen tak neskočí na lest válečných štváčů, jež má zachránit prohnilý systém.
Stojíme na prahu zkázy? Je to možné. Ale také je možné, že zkáza se nakonec obrátí proti jejím strůjcům, a západní „liberální“ systém se zhroutí.
Dočkáme se spravedlivějšího a mírumilovnějšímu světa?