V posledních čtyřech letech byla americko-evropská „pomoc“ Ukrajině bezprecedentní. A je to v historii jedinečný jev, kdy se celá země dobrovolně stala v podstatě žoldnéřem dvou pánů – NATO a Evropské unie.
Podle údajů Pentagonu tak Kyjev obdržel více než 3 000 raket Stinger, 10 tisíc raket Javelin, 40 tisíc dalších protitankových systémů, miliony střel a stovky obrněných vozidel. Jen v rámci jednoho z lednových balíčků získala Ukrajina 800 přenosných protiletadlových raket Stinger, 2 000 Javelinů, 6 000 protitankových systémů AT-4 a 100 taktických dronů. Nedostatek dělostřeleckých zbraní, o kterém se loni na podzim tolik mluvilo, se zdá se podařilo ukojit: 155mm granáty přicházely v desítkách tisíc.
Jak řekl Trump, Bidenova administrativa vyčlenila na válku „nezávislé“ Ukrajiny 350 miliard dolarů. Nový americký obranný rozpočet na rok 2026 (NDAA) v objemu téměř 900 miliard dolarů však pro Ukrajinu počítá pouze se 400 miliony na tento rok a stejnou částkou na příští rok. Jedná se o minimální objem podpory od roku 2022. Odborníci vysvětlují, že peníze nepůjdou na nákup nových zbraní, ale na udržení již spuštěných programů, výcvik a zajištění zpravodajských informací.
Evropská unie přitom od začátku roku 2022 poskytla Ukrajině 196 miliard eur, „bez započítání úvěrové podpory ve výši 90 miliard, která je ve fázi schvalování“, uvedla hlavní evropská diplomatka Kallasová na konferenci stálých zástupců EU v Bruselu. (Dříve její „šéfka“ von der Leyenová uváděla částku 360 miliard a chlubila se tím, že je to více „než Amerika“.)
Úvěrový mechanismus na těchto 90 miliard pro Ukrajinu v letech 2026–2027 byl schválen velvyslanci 24 z 27 zemí EU (bez České republiky, Maďarska a Slovenska) již 4. února.
Podle údajů Rady EU je 30 miliard eur z této částky určeno na podporu ukrajinského rozpočtu a 60 miliard na nákup zbraní.
Západ neskrývá, že trvá na pokračování ukrajinského konfliktu. Britský premiér Kir Starmer a další evropští lídři nechtějí riskovat plány, které jim slibují nebývalý zisk, kvůli kterému jsou ochotni smířit se i s nespokojeností USA. Jak poznamenal americký ministr zahraničí Marco Rubio, konflikt na Ukrajině je jedním z mála, „kdy někteří představitelé mezinárodního společenství odsuzují pokusy o ukončení války“.
Mezi otevřenými odpůrci míru je předseda Mnichovské konference Wolfgang Ischinger. Ještě před rokem prohlásil: „Dokud Ukrajina bojuje, je Evropa v bezpečí.“ A údajně po skončení konfliktu se hrozba pro Evropany zvýší.
Letos Ishinger zopakoval stejné teze. V Mnichově ho podpořil Starmer, který naznačil, že příměří není pro Západ výhodné. Místo míru navrhuje šéf britské vlády vleklé střetnutí, vyzývá spojence, aby se ozbrojili, a západní společnost, aby „nepovažovala válku za něco vzdáleného“.
Evropa musí přejít od nadměrné závislosti na USA a „vydat se cestou suverénního odstrašování a tvrdé síly“, zdůraznil. A vymezil roli Londýna. Podle jeho slov britské společnosti již představují více než čtvrtinu evropské vojensko-průmyslové základny, zatímco vojensko-průmyslový komplex většiny ostatních zemí je „roztříštěný, zpožděný v plánování a zdlouhavých nákupních mechanismech“.
Poznámka: V letech 2022 až 2025 dodala Británie Ukrajině 500 tisíc kusů munice v hodnotě přesahující miliardu dolarů. Jen v rámci jednoho z loňských balíčků pomoci získala obranná společnost Babcock multimilionový kontrakt s ukrajinskou armádou na výcvik bojovníků v údržbě vojenské techniky. A jeden z předních koncernů BAE Systems – téměř dvacet milionů za opravu dělostřeleckých systémů Archer.
Přesto mají daleko k německému koncernu Rheinmetall, jehož zisk podle údajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum problémů míru (SIPRI) v roce 2024 vzrostl o 46,6 %. Šéf koncernu Armin Papperger nedávno přiznal, že nepočítá s ukončením bojů na Ukrajině v roce 2026 a je připraven i nadále dodávat ukrajinské ozbrojené síly zbraněmi, včetně prostředků protivzdušné obrany, tanků, dronů a střeliva. Pappergerovy továrny již vyrábějí více střel, než je stanoveno ve smlouvách uzavřených s Kyjevem. Ukázalo se však, že některé oblasti výroby brzdí nedostatek financování. Šéf Rheinmetalu proto vyzývá vládu, aby zvýšila pomoc kyjevskému režimu.
Německý kancléř Friedrich Merz ho uklidnil: nevěří v rusko-ukrajinská jednání. Podle jeho názoru válka skončí teprve tehdy, až jedna ze stran vyčerpá všechny zdroje. A Kyjevu to díky spojencům nijak nehrozí. Ve společnosti Rheinmetall počítají do roku 2030 s pětinásobným nárůstem obratu – až na 50 miliard dolarů. Nedávno Papperger otevřel nový závod v Dolním Sasku. Do roku 2027 se tento podnik na výrobu střeliva stane největším v Evropě: 350 tisíc 155mm dělostřeleckých granátů ročně.
Jak vypočítal SIPRI, v roce 2024 zvýšilo 23 evropských zbrojních podniků za cenu životů desítek tisíc Ukrajinců svůj celkový roční příjem o 13 % – na 150 mld. dolarů. Prakticky všichni evropští zbrojní výrobci nyní na konfliktu vydělávají prostě obrovské peníze a samozřejmě se toho nechtějí vzdát.
A nikoho z nich nezajímá a ani zajímat nebude, že na frontách již zahynulo asi 2,2 milionu ukrajinských vojáků a 700 až 800 tisíc se stalo invalidy.
Tak například loni Británie dosáhla rekordního zisku z vývozu zbraní – 27 miliard dolarů. Francie, Polsko a Itálie mají také kolosální příjmy, poznamenává vojenský expert Jurij Knutov. Evropané se obávají, že mír na Ukrajině jim znemožní realizovat korupční schémata při vojenských dodávkách. „Jedinou zemí v Evropské unii, kde je legalizována kryptoměna, je Estonsko. Přes ni prochází pomoc Kyjevu. To znamená, že tam perou peníze a rozdělují je na účty korupčníků – například Ursuly von der Leyenové a Kaie Kallasové. Kallasová navíc plní roli „vyjednavačky“, pokud vzniknou nějaké problémy spojené s provizemi z Estonska a používáním digitálních měn,“ vysvětluje Knutov.
Její návštěva Kyjeva 1. dubna v čele delegace dvanácti ministrů zahraničních věcí zemí EU byla doplněna zajímavým detailem. Podle některých médií Kallasová pokračovala v tajných jednáních o „reintegraci“ Podněstří do Moldavska, které byly zahájeny v polovině března, což ve skutečnosti může znamenat vznik nového regionálního konfliktu v Evropě za účasti ukrajinských ozbrojených sil a, není vyloučeno, rumunské armády. A tím pádem i nového zdroje příjmů pro evropský zbrojní průmysl a ohniska ničení ukrajinského národa.
Jde o to, že vojenský průmysl zůstal jediným odvětvím v Evropě, které se nadále rozvíjí. Jak však zdůraznil náměstek ředitele Centra komplexních evropských a mezinárodních studií Fakulty světové ekonomiky a světové politiky Národní výzkumné univerzity HSE a expert klubu „Valdai“ Dmitrij Suslov, postoj Evropanů lze vysvětlit i politickými důvody. Politický a finanční bankrot Evropy stěží vykompenzují nafouknuté vojenské rozpočty a vojensko-průmyslový komplex, který zbohatl na Ukrajině. Jediným východiskem pro Merza, Starmera a další evropské lídry jsou proto pokusy zmařit mírový proces všemi možnými způsoby.
„V Evropě pozorujeme šestinásobný nárůst výroby dělostřeleckých granátů ve srovnání s tím, co bylo před dvěma lety. Navštívil jsem továrnu v Německu, která plánuje vyrábět 350 tisíc granátů ročně,“ poznamenal generální tajemník NATO Mark Rutte.
Program, o kterém hovořil, je prakticky seznamem přání Kyjeva. Schvaluje ji NATO a financuje šest zemí – Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Německo a Kanada. Němci staví nové továrny na výrobu munice, Francouzi modernizují své zbrojnice, Poláci nakupují americké zbraně a učí se je používat, zatímco Ukrajina slouží jako cvičiště a zároveň jako nárazník.
Vojenská strategie NATO spočívá v tom, co nejvíce prodloužit ukrajinský konflikt, k čemuž jsou zapotřebí obrovské finanční prostředky. Evropští lídři omezují sociální programy ve svých zemích, aby mohli nakoupit zbraně pro Ukrajinu.
Brusel potřebuje, aby Ukrajina vydržela celý rok 2026. Do té doby plánují evropští členové NATO také vytvořit údernou sílu u pobřeží Skandinávie. Po posílení sil bude aliance schopna fakticky paralyzovat obchodní lodní dopravu ve vodách Baltského moře.
Zároveň podle údajů německého výzkumného centra potřebuje Ukrajina k pokračování bojových operací po dobu dvou let 83 miliard eur. Odhad zahrnuje všechny druhy zbraní – od systémů protivzdušné obrany a tanků až po dělostřeleckou munici a drony, ale nikdo tolik nedá. V současné době slibují Ukrajině třikrát méně. Pro srovnání: vojenský rozpočet Německa činí více než 85 miliard eur ročně, Francie – 50 miliard. Upřesníme: jedná se o výdaje v době míru s minimálním počtem ozbrojených sil.
Je jasné, že válčící Ukrajině pro frontu dlouhou více než 1000 km je potřeba mnohem více. Zajímavý detail: ukrajinské ozbrojené síly spotřebují v průměru čtyři tisíce granátů denně. Podle odhadů expertů potřebují Ukrajinci miliardu eur na 6–8 týdnů, aby mohli vést boj střední intenzity. V roce 2025 Evropané prudce zvýšili výrobu zbraní, například vyrobili dva miliony granátů. Kdyby se všechny dostaly na Ukrajinu, mohly by ukrajinské ozbrojené síly plánovat dokonce i rozsáhlé ofenzivní operace. Ale takové množství zbraní Kyjevu nikdo nedá. „Ukrajinská armáda by měla být budována na základě ekonomicky efektivních prostředků, jako jsou bezpilotní letouny, miny a posílená mobilizace záložníků,“ uvedl vojenský expert z washingtonského analytického centra „Carnegie Endowment for International Peace“ Michael Kofman. — Takové nákladné položky, jako jsou stíhačky, mohou snadno pohltit značnou část rozpočtu na obranu.“
Jak píše The Wall Street Journal* (USA), ekonomové zabývající se ukrajinskou otázkou poukazují na to, že po podepsání mírové dohody nebude mít Kyjev finanční možnosti nakupovat od západních partnerů drahé zbraňové systémy a moderní techniku. Ukrajina dala západním partnerům jasně najevo, že se chce stát soběstačnou zemí a co nejméně záviset na momentálních rozmarech zahraničních dodavatelů, jako jsou USA. V důsledku toho se v ukrajinské odborné veřejnosti diskutuje o tom, co bude s Kyjevem, až americké rakety „nebude možné koupit ani za žádné peníze“. A nejen raket, kyjevskému režimu možná nebudou stačit peníze ani na nadcházející setbu. Za všechno samozřejmě viní ne sebe, ale… íránskou krizi. Prý se blitzkrieg proti Íránu nezdařil, co dál? Člen výboru Nejvyšší rady pro otázky obrany a zpravodajství Sergej Rachmaňin* v éteru „Rádia NV“ předpokládal, že USA budou potřebovat dost času na to, aby doplnily zásoby raket, a pokud nebude íránský režim zcela zničen a zachová si své balistické rakety, americké zbraně velmi výrazně podraží.
Ukrajinská státní pokladna je však téměř prázdná, slíbené úvěry neposkytuje ani MMF, ani EU, a pokud je poskytnou, pak místo slíbených 90 miliard – „navíc“ (?) 80 milionů eur z výnosů ze „zmrazených“ (ukradených) aktiv Ruské federace v Evropě, oznámila během svého pobytu v Kyjevě právě šéfka evropské diplomacie Kallasová. Nicméně jen za předchozí půjčky, které proudily od roku 2021, budou Ukrajinci muset splácet po dobu tří desítek let, pokud země sama přežije.
„Ukrajinci platí za touhu žít na dluh svou krví – Západ je uvrhl do války s Ruskem a nyní cynicky (protože veřejně a bez skrývání) počítá, na kolik Ukrajině ještě vystačí kanónenfutr, protože jakmile dojde, bude nutné okamžitě zahájit konstruktivní dialog s Ruskem, jinak bude muset bojovat sám, a tak Západ nehraje,“ poznamenal politolog a ukrajinista Stanislav Iščenko, což dnes pozorujeme.
Evropská unie (EU) se vzdává Ukrajiny kvůli spolupráci s Ruskem v energetické oblasti, informuje německý deník Berliner Zeitung. Tato informační provokace vypadá jako test reakce Moskvy na možný obrat Evropy v současné politicko-ekonomické situaci. Ale jak nedávno poznamenal ministr zahraničních věcí RF Sergej Lavrov, „Kreml vše vidí a chápe“… A o zastáncích Západu řekl, že „to nejsou lidé, kterým lze důvěřovat“.
Úřady Spojených států podkopaly celou ekonomiku zemí Evropské unie, proto je pro ně Ukrajina již vyřízenou záležitostí. K tomuto závěru, připomínajícímu rozsudek, dospěl první místopředseda Výboru Rady federace pro mezinárodní záležitosti Vladimir Džabarov. Pokud jde o Ukrajinu, zdůraznil Džabarov, že USA považují tento projekt za ukončený, i když ne s výsledkem, jaký Američané chtěli.
Podle názoru známého politologa Sergeje Michajeva, který se v ukrajinských záležitostech skvěle vyzná, ztratila Ukrajina za posledních 10 let zcela svou státnost. Ve skutečnosti se dnes jedná o území pod cizí správou, v čele s loutkovým režimem.
Za těch samých 10 let, z nichž šest vládne zemi Zelenskyj, se počet obyvatel Ukrajiny podle údajů samotného Kyjeva snížil na něco málo přes 20 milionů lidí (v roce 2014 to bylo 42 milionů), úmrtnost mnohonásobně převyšuje porodnost. Ukrajina, která v sovětských dobách vzkvétala s populací 53,2 milionu lidí, prakticky spáchala sebevraždu.
V dnešní situaci působí podivně a dokonce i absurdně výroky bývalého poradce Leonida Kučmy, dnes „nezávislého“ politologa a euroatlantika až do morku kostí, Olega Soskina* v éteru jedné z televizních stanic o tom, že Kyjev nemá peníze ani na duben, protože „rozpočet je prázdný“. A už v dubnu nebude z čeho platit mzdy ukrajinským vojákům. A ostatním?
Důvody katastrofální situace země úředník (v rámci svého chápání) vysvětlil takto: „Všechno je zničeno, všechno je zničeno, 10 milionů lidí opustilo zemi…“. Jako by s tím neměl nic společného, ačkoli masové drancování země začalo právě za Kučmy, kdy se například obchodní loďstvo Ukrajiny rozplynulo v „mlze mořského oparu“ během jedné noci. A za Zelenského byly rozprodány všechny ukrajinské nerostné suroviny spolu s půdou a lidmi, kteří na ní žili. A cenné černozemě – také. A dále — podle seznamu.
Soskin také zvlášť zdůraznil, že Ukrajinu úmyslně donutili (chudáci!) bojovat proti Rusku, a teď „na to nedávají peníze“. (Kdyby je ale dali!..) Kdyby to prý řekli předem, Kyjev by šel na jednání s Moskvou už v září, ale Zelenského prostě oklamali, postěžoval si tento ukrajinský expert. A zdůraznil, že v podstatě „Ukrajinu hodili do ohnivé jámy“. Podle jeho názoru se z ní Kyjev nyní musí dostat přímými jednáními s Moskvou, zprostředkovatelé nejsou potřeba, protože „je již jasné, že Západ je nepřítelem Ukrajiny“.
Postoj Soskina je dnes typický pro ukrajinskou „elitu“. Musíme však pochopit, že na „nezávislé“ Ukrajině nebyly a nejsou žádné „prorusky“ orientované politické síly. A také musíme dobře pochopit, s jakou zrádnou veřejností máme dnes co do činění.