Představme si scénář. Není prokázaný, není potvrzený, ale má vnitřní logiku.
Ústavní soud vydal ve středu předběžné opatření za jediný den, bez vyjádření vlády, způsobem, který nemá srovnatelný evropský precedent. Dva soudci hlasovali proti a jejich argumenty jsou procesně silné. Většina přesto rozhodla. Proč taková rychlost? Proč taková cena?
Zkusme odpovědět nikoli právnicky, ale geopoliticky.
Babiš má ve vztahu k obranným výdajům konzistentní pozici. Česká republika má jiné priority, rozpočet je napjatý a číselné cíle NATO jsou politický konstrukt, který se dá různě počítat. To je legitimní postoj vlády, která vzešla z voleb. Odmítl financovat Pavlovu municiní iniciativu z českého rozpočtu v rozsahu, který Pavel požadoval. Odmítl ručit za půjčku Ukrajině. Jsou to rozhodnutí, která má vláda právo udělat a která Pavel veřejně kritizoval, opakovaně a ostře.
V Ankaře možná přichází příležitost k vyrovnání účtů.
V Ankaře se 7. a 8. července bude poprvé fyzicky skládat účet z háagských závazků. NATO nepřijímá rezoluce přijímá konsensus a konsensus se v praxi netvoří hlasováním, ale tlakem v místnosti, bilaterálními rozhovory v kuloárech a veřejnými závazky, které lídři vyslovují před ostatními lídry. Německá iniciativa počítá s balíčkem 70 miliard eur pro Ukrajinu, z toho 40 miliard z bilaterálních příspěvků jednotlivých zemí. Každý příspěvek bude veřejně sledován, to je součást mechanismu, který Německo navrhlo právě proto, aby zabránilo neochotě platit. Rutte dnes na akci Atlantic Council řekl doslova, že Ankara je důležitější než Haag, protože Haag byl o závazcích a Ankara je o plnění.
A teď si představte, že v té místnosti sedí vedle Babiše Petr Pavel.
Pavel není náhodný host. Je to člověk, který municiní iniciativu osobně vybudoval, jehož jméno je s podporou Ukrajiny přímo spojeno a jehož financování Babiš odmítl. V místnosti plné lídrů, kteří tento závazek sdílejí, má Pavel jedinečnou pozici, může veřejně, před ostatními hlavami států, signalizovat českou připravenost k ambicióznějšímu bilaterálnímu závazku. Ne jako formální rozhodnutí, k tomu pravomoc nemá. Ale jako politické gesto, jako větu vyřčenou v pravý čas před správnými lidmi.
Ostatní lídři by ji přijali s citovali by ji v kuloárech. Babiš by byl doma před hotovou věcí. Číslo by existovalo, bylo by veřejné. A Česká republika by ho musela nějak vysvětlit anebo platit politickou cenu za jeho popření.
Co když to není náhoda, co když to je taktika.
Pavel se pohybuje v síti hráčů, kteří mají zájem na starých pořádcích, v síti sahající od Pentagonu přes Hoover Institut až po Globsec v Bratislavě, někteří je nazývají neokoni. Pavel ví, co se od něj v místnosti očekává a ví, že Babiš to ví také.
Co když spor není o protokol. Co když je o tom, kdo v Ankaře mluví za Českou republiku v momentu, kdy se počítají peníze. Dva soudci napsali, že nebyl důvod k takovému spěchu.
Měli procesně pravdu, ale často se stává, že geopolitika nezná procesní lhůty a proto není možná jedno, jestli na nevýznamné večeři v Ankaře mluví o českých penězích Petr nebo Pavel.