V prosinci 2025 americký komentátor Sundance, píšící pro The Conservative Treehouse, vysvětloval novou techniku „finanční diplomacie“ Steva Witkoffa a Jareda Kushnera pro Ukrajinu, která „vyžaduje [zavedení] systému, v němž je možnost finančních výhod pro Západ trvalá“. Z tohoto pohledu američtí vyjednavači „navrhují dlouhodobý plán k zajištění trvalých finančních výhod“.
Podle jejich současných vyjádření se zdá, že Witkoff a Kushner jsou stále přesvědčeni, že mohou vybudovat systém finančních odměn pro západní banky, investory, politiky a ukrajinské představitele, který zachová výhody války bez nepříjemných vedlejších účinků v podobě krveprolití.
Jak poznamenal Sundance:
„Pokud se to americké delegaci podaří, pak si Rusko bude moci vzít území, která chce, zkorumpovaní ukrajinští představitelé budou moci i nadále odčerpávat peníze z investic, EU si bude moci udržet moc, kterou si přeje, aby získala finanční platby, američtí politici budou moci využívat ‚dlouhodobé projekty oživení‘ k praní špinavých peněz a kvaziveřejné/soukromé investiční banky budou moci těžit z využívání ukrajinských zdrojů.“
Z tohoto úhlu pohledu, zjevně pocházejícího z newyorského realitního světa, jsou všechna ostatní témata – územní hranice, bezpečnost a zasahování NATO do bezpečnostní architektury Střední Asie – pouze „detaily, které se vyřeší později“ ve srovnání s „tím, na čem opravdu záleží, a to jsou peníze“.
Tato finanční diplomacie však nepřinesla řešení pro Ukrajinu (ani pro Gazu, mimochodem). To však Witkoffovi nebrání v tom, aby měl nový plán, který David Ignatius popsal ve svém sloupku v Washington Post.
Ignatius zdůrazňuje, že navzdory nedávné ukrajinské „vlně“ útoků na ruské rafinerie: „Spojené státy a Evropa směřují k společnému mírovému návrhu, který by nabídl finanční i bezpečnostní výhody jak Ukrajině, tak Rusku jako výchozí bod pro územní ujednání, které by neodpovídalo válečným cílům obou stran“. Jinými slovy, je navrhována „pobídka“, která má strany přesvědčit, aby přestaly bombardovat vzájemné rafinerie a umožnily tuto „novou“ iniciativu.
Pokud Zelenskyj souhlasí s ukončením útoků na rafinerie, „vrátíme se a pojedeme do Moskvy“, sdělil Ignaciusovi jeden americký úředník.
V podstatě tento čtyřbodový plán počítá s velkorysým rámcem pro obnovu, který by uspokojil „nespočetné potřeby Zelenského v oblasti likvidity“; bezpečnostní záruky pro Ukrajinu odpovídající článku 5 Severoatlantické smlouvy; a ekonomickou integraci Ruska, Ukrajiny a Evropy prostřednictvím energetické dohody. „Mohlo by jít o ropovod a plynovod přepravující ruskou ropu a plyn do Evropy, přičemž Ukrajina a Rusko by se dělily o zisky. Takový ropovod a plynovod by mohl výrazně snížit evropské náklady na energii,“ uvedl americký představitel. Kromě toho, že by Rusku poskytla „dlouhodobý přístup na evropský energetický trh“, mírová dohoda by upřesnila, jak a kdy by byly zrušeny stávající ekonomické sankce proti Rusku.
Posledním bodem – počkejte – by bylo příměří podél stávající frontové linie, neboli „kontrolní linie“.
Zní to neuvěřitelně: Spojené státy a Evropané mezi sebou vyjednávají, aniž by sebeméně braly v úvahu výslovná prohlášení zveřejněná Ruskem.
Ropa a plyn by byly dodávány Ruskem potřebným Evropanům, kteří se přitom dobrovolně vzdali svých dřívějších levných ruských dodávek, jsou uvězněni ve svých vlastních rozhodnutích a při každé příležitosti Rusko haní. A co zisky, které by se měly „sdílet“ s Ukrajinou? Rusko v žádném případě nepřijme takový jednostranný návrh.
Ministr zahraničních věcí Lavrov prohlásil v OSN, že k žádnému příměří, v jakékoli podobě, nedojde. To znamená, že jakékoli jednání se bude muset odehrávat pod palbou, a Putin naznačil, že i v takovém případě by si to „dvakrát rozmyslel“, než by jakékoli jednání zahájil (ať už pod palbou, či nikoli).
Putinův mluvčí Dmitrij Peskov minulý týden potvrdil, že „bodová řešení a dohody“ by bránily dosažení komplexního urovnání; ani „zmrazení“ konfliktu by nepomohlo:
„[Ukrajina] je velmi složitá záležitost a urovnání musí být komplexní. Potřebujeme řešení pro budoucí generace – řešení, které bude zaručeno a chráněno před neúspěchy.“
Zdá se, že Evropané stále nepochopili, že zastavení nepřátelských akcí po korejském vzoru (jak to prosazuje generál Kellogg) podél fronty, kde proti sobě stojí dvě armády, není receptem na žádné řešení. Je to již 73 let, co byla korejská válka zmrazena příměřím. Od té doby se nic nezměnilo.
Opakované vracení se k této mantře o příměří podél kontaktní linie, místo toho, aby se nejprve našlo řešení; příměří dává Rusům najevo, že Západ chce Ukrajinu ponechat v záloze pro případ, až se najde platforma, z níž bude možné (znovu) vyvíjet tlak na Rusko.
Fatální vadou této iniciativy je její kulturní hluchost. Pro Witkoffa a Kushnera možná platí, že „jediné, na čem opravdu záleží, jsou peníze“, ale pro Rusko to neplatí.
Kdyby si dvojice Witkoff–Evropa připomněla ruskou historii, pochopili by, proč je pro Rusko bezpečnost, bezpečnost a ještě jednou bezpečnost na prvním místě mezi jeho prioritami
Walter Munchau varoval tento týden, že „válka na Ukrajině hrozí eskalací“:
„Neměli bychom si dělat iluze o válce proti Rusku. Rozhodně nejsme v pozici, abychom ji vyhráli. Který z dluhopisových trhů praskne jako první? Komu jako prvnímu dojdou protiraketové střely? … Ve všech [oblastech] – vojenské, energetické, finanční – je Evropa v nevýhodě. A to není vše. Existuje relativně pravděpodobný scénář, v němž by se válka na Ukrajině a v Íránu spojily do jediné války v západní Eurasii – a staly by se tak konečným zástupným konfliktem mezi Spojenými státy a Čínou.“
Kdyby se místo upřednostňování stížností „zainteresovaných stran“ – s mechanismem, jehož cílem je zajistit, „aby západní příležitosti k finančním výhodám pokračovaly“ – rozhodla dvojice Witkoff–Europe raději zabývat se základními aspekty tohoto konfliktu – hlubší otázkou eurasijské bezpečnostní architektury; určení přesného umístění hranice, která fyzicky odděluje bezpečnostní zájmy NATO od čínsko-ruských zájmů – mohli by při své příští cestě do Moskvy najít vnímavější publikum.
Bohužel, za současného stavu věcí není možné omezit rozšiřování NATO.