Média nás ruku v ruce s opozičními prokyjevkými patolízaly dnes a denně zasypávají ódami na ty milé a hodné Ukrajince, kteří jsou pro nás obrovským přínosem a my bychom měli být pomalu vděční za to, že nás poctili svým příchodem.
Realita, s niž se ovšem setkávají naši občané ve svém běžném životě, je tomuto růžovému obrázku na hony vzdálená.
Dokonale ji popsala ve svém dopise jedna zdravotní sestra, jejíž jméno znám, nicméně jej z důvodu její ochrany neuvedu.
Počítám, že by šla na hodinu.
Pravda o ukrajinské migraci se totiž v naší zemi nehodí.
Za její vyslovení mnozí lidé čelí stejným následkům, jako když v 80.letech minulého století kritizovali Sovětský svaz.
V lehčích případech je to reparační a profesní likvidace, v těch horších kriminálka.
Tak tady máte ten dopis – napsaný upřímně a od srdce:
Dobrý večer,
jen něco ze života zdravotníků, ohledně Vašeho návrhu zákona o Ukrajincích:
Oficiální statistiky a reálná skutečnost jsou dvě rozdílné věci. Vláda nemá vůbec ponětí, kolik Ukrajinců tu reálně žije, jelikož je tu několik tisíc mužů, kteří nejsou nikde hlášení a je to každý měsíc horší a horší.
Proč to tvrdím? Protože je ošetřujeme u nás na úrazovce. Nejsou pojištění, kontaktní adresu nechtějí uvést, telefon prý nemají, pracují údajně jako OSVČ (takže načerno, nebo vůbec) a když si chceme oskenovat pas, tak ho zrovna ztratili.
My je ze zákona a z morální povinnosti zdravotníka ošetřit musíme. Přibývá jich každý měsíc víc a víc. Ukrajinců už ošetrujeme téměř stejně jako Čechů, někdy i více.
Mají takový luxus, že už i veškeré zprávy a souhlasy se vedou i v ukrajinštině, protože většina z nich (i když tu jsou už 4 roky) se češtinu neučí.
Dokonce je nám zdravotníkům doporučováno, abychom se učili ukrajinsky. Prostě se jim servilně vychází ve všem vstříc.
A to nemluvím o tom, že už mám ukrajinských kolegů téměř stejně jako českých. O jejich pracovitosti, chování k pacientům a jejich odborných vědomostech, se raději ani zmiňovat nebudu, ani o tom, že jsou z Ukrajiny převážně zvyklí pracovat za úplatky..
A jaká zranění u ukrajinských nepojištěných mužů převažují?
Záchranka je vozí s úrazy způsobené v opilosti, bouračky pod vlivem, rvačky, napadení, bodno-řezná zranění, nechybí ani střelná..různé mafiánské vyřizování účtů mezi sebou. Samozřejmě ošetřujeme i ty jejich oběti, což jsou zase Ukrajinci, nebo i Češi, policisté..
Za celý můj profesní život, jsem se s těmito zraněními setkávala jednou měsíčně, teď je to každý týden, ne-li denně.
Proč se tito muži nikde nehlásí, nežádají o dočasnou ochranu, ani se nenechají oficiálně nikde zaměstnat, je logické. Nechtějí, aby o nich úřady věděly, kdyby nastalo vracení mužů v mobilizačním věku zpět na Ukrajinu.
Prosím udělejte s tím něco. Vždyť už si tu připadáme jako na Ukrajině 2.0. Co bude za pár let? Budou mít občanství, založí si politickou stranu a budou nám vládnout? Budou pracovat u policie, dělat soudce? Domýšlí tohle někdo?
Doufám, že Vám to ANO a Moto nezaříznou a podpoří to. Je to věc, pro kterou jste byli voleni.
Hodně štěstí, sil a pevné nervy!
Držte se! P.
Odpovídá tento text i vaší zkušenosti?
Pokud ano, budu rád za jeho sdílení.
Je to totiž jeden z těch případů, kdy “obyčejná” zdravotní sestra dokáže popsat realitu České republiky lépe než my všichni politici dohromady.
Zdroj: Facebook