Co si všimneme, když pozorujeme geopolitickou situaci založenou na státních a tržních vztazích mimo propagandistickou optiku anglo-americko-sionistického imperialismu?
Nejprve je užitečné připomenout, že z historického hlediska tato říše nespadla z nebe. Je lineárním historickým pokračováním minulých západních, eurocentrických impérií, která vzešla z koloniálních dobytí, jež začala v celosvětovém měřítku od 15. století a upevnila se v britských, francouzských a německých imperialistických dobytích od 18. do 20. století. Tato impéria byla ozbrojenou silou a mechanismem vykořisťování státně-obchodního systému obchodního systému v kapitalistické fázi od počátku 19. století a ve fázi skutečného kapitalismu parazitického finančního monopolu od první světové války. Je již dlouho známo, že tento státně-obchodní systém je řízen z velkého velínu v londýnské City, nejbohatšímu úseku o rozloze 1,5 km² na planetě, a vedle toho z jeho finančních poboček v New Yorku, Paříže, Basileje a Berlína, které jsou všechny propojeny s osmi rodinami nadnárodního bankovního kartelu. Jak uvidíme, finanční kartel se rozšířil i mimo tato centra, aby připravil předání moci mezi současnou a budoucí říší, stále pod kontrolou téže kliky. [2] To odpovídá na otázku, která nemusí být nutně rétorická: „Je v letadle pilot?“
Když si to za všech okolností uvědomujeme, geopolitický výklad najednou nabývá zcela jiného rozměru v tom smyslu, že ve svých hlavních směrech se žádný geopoliticko-ekonomický výkyv ve světě neděje, ani se nemůže dít ve vesmírném vakuu, ani „náhodou“.
Vše podléhá kauzálnímu řetězci, který je spouštěn a zesilován z politicko-obchodního a dnes „kapitalistického“ zdroje vztahů nadvlády a vykořisťování.
V tomto ohledu byla první světová válka zlomovým bodem ve vývoji vztahu mezi státem a trhem ve světě.
Sloužila k ukončení existence dvou impérií, jejichž čas již vypršel a která se musela podřídit, aby uvolnila místo nové plánované hegemonii. Imperialistická německo-osmanská aliance, pod kontrolou londýnské City, musela ustoupit tentokrát anglo-americkému převzetí moci, v podobě rodící se sionistické varianty, která byla upevněna druhou světovou válkou, která byla důsledkem té první.
Rok 1917 byl rozhodujícím rokem, neboť v něm došlo jak k položení sionistických základů židovského státu v Palestině (tehdy stále pod osmanskou kontrolou) prostřednictvím Balfourovy deklarace v dopise Rothschildovi, tak k dokončení takzvané „komunistické“ kontroly v Rusku, pod vedením a s financováním nadnárodních bankéřů z City a Wall Streetu. [3]
Tyto dvě události reagovaly na nastupující energetickou krizi, a tedy i na kontrolu nad energetickými zdroji jak na Blízkém východě, tak v Rusku, čímž se z Ruska stal „zajetí trh“ pro průmyslové a finanční investice i pro anglo-americké vykořisťování prostřednictvím dluhu.
Navíc byla ta krvavá jatka, která vyhladila několik milionů lidí, naplánována tak, aby se v rámci státního systému legitimně zbavila větší části lidových mas, které se stávaly (r)evolučními a sociálně uvědomělými, a to na obou stranách války. Drastické a nepřijatelné podmínky uložené poraženému Německu zajistily v dlouhodobém horizontu další světový konflikt a rozpad Osmanské říše umožnil vítězům, především Francii a Anglii, rozdělit si území podle dohody Sykes-Picot, přičemž Anglie si přivlastnila rozsáhlá ropná území Mezopotámie a rozsáhlého Arabského poloostrova až k Adenskému zálivu, Arabskému moři a Indickému oceánu a, co je důležité, Palestinu; Francie si přivlastnila zdroje pod protektorátem Sýrie, Libanonu a několika dalších roztroušených zbytků.
Na ruské straně došlo k bolševické revoluci poté, co poradce cara Mikuláše II. mu sdělil, že země by měla ovládat bohatství této černé lepkavé látky vytékající ze země, nazývané „kamenný olej“ nebo „ropa“, která se měla stát dominantní a jejíž dosud omezená těžba byla svěřena britskému konsorciu se společností Standard Oil Rockefellerů. Car konsorcium vyhostil, aby Rusko mohlo těžit své zdroje, a jak to dopadlo, to už víme… O mnoho let později, na konci 90. let, navrhlo nově vzniklé anglo-americko-sionistické impérium afghánským Tálibánům (které samo dosadilo k moci), aby přes jejich zemi vedl plynovod, oni však odmítli. Totéž platí pro Bašára al-Asada v Sýrii, který v roce 2009 odmítl projekt výstavby plynovodu z Kataru přes Sýrii, který měl zásobovat Evropu přes Turecko. Jak to s těmito dvěma zeměmi dopadlo, je nám známo. Tyto scénáře nejsou žádnou novinkou, jak lze historicky konstatovat.
Od doby napoleonských válek nadnárodní bankéři, v čele s rodinou Rothschildů, systematicky financují všechny strany konfliktu. Tak tomu bylo u všech velkých a světových válek od 19. století až po současnost. Pro bankéře platí, že bez ohledu na výsledek války jsou vítězi – a to před ní, během ní i po ní. Druhá světová válka nebyla výjimkou z tohoto pravidla; londýnská City a Wall Street financovaly Hitlera a nacistické špičky přinejmenším do roku 1944 a velcí západní průmyslníci, od Forda přes Rockefellera až po Francouzský výbor pro hutnictví, poskytovali nacistickému Německu svou placenou pomoc. (viz výzkum profesora Antonyho C. Suttona, PDF pod článkem)
Studená válka v letech 1948 až 1991 byla rovněž financována parazitickým bankovním kartelem.
Mao byl dosazen k moci organizací OSS (z níž se později stala CIA, ozbrojená ruka Wall Streetu) a Američany, kteří se snažili s Čínou zopakovat ruský experiment z roku 1917 a získat nový „uzavřený trh“, což je vedlo k tomu, že Čankajška, kterého podporovali po celé desetiletí, nechali na holičkách. Mao byl do americké sítě uveden prostřednictvím Yaleovy univerzity a její čínské pobočky. Spojení mezi Maem a Yaleem trvalo po celý jeho život a řada amerických velvyslanců v Čínské lidové republice po normalizační návštěvě Nixona v roce 1972, kterou připravil Kissinger, chráněn Rockefellerem, v letech 1970–71, byli absolventy Yale a okultního spolku Skull & Bones, mezi nimi i jistý George Herbert Walker Bush (otec, který tam působil jako velvyslanec v letech 1974 a 1975 jako první americký velvyslanec v ČLR), jenž se později stal také ředitelem CIA, než se ujal úřadu prezidenta Spojených států. To vše má svůj význam pro to, co budeme dále rozvíjet.
Nikdy nezapomínejme, že i v nejvypjatější fázi studené války, řízené tou samou finanční klikou z vrcholu kontrolní pyramidy, byl SSSR stále „uzavřeným trhem“, závislým na západních technologiích, a NIKDY, ani jako takzvaný „komunistický“ stát, marxisticko-leninský, nikdy neodmítla koncept tržních vztahů a centrální banky, které řídí moderní svět a jeho způsob zotročení prostřednictvím dluhu. Teprve poté, co SSSR splnil svou funkci „rozděl a panuj“ a stal se pro nadnárodní bankovní kartel zbytečným, se tento kartel rozhodl se ho zbavit, vyplenit ho a rozdrtit, aby mohl přejít do nové hegemonické fáze, do fáze takzvaného „unipolárního“ světa, trvajícího od roku 1991 až po současnost, v němž Spojené státy vládly jako absolutní pán po dobu 70 let, ačkoli byly stále ovládány anglo-sionistickou sítí a „Korunou“, alias londýnskou City.
Není ani náhodou, že v roce 1909, osm let před Balfourovou deklarací, byla v Anglii za finanční podpory Rothschildů vydána „Scofieldova referenční Bible“ [4], zaměřená konkrétně na americký protestantský evangelikální trh, s cílem podrobit jej sionistické doktríně a propagandě a položit základy pro podporu a financování budoucího „židovského státu“ v Palestině, který po první světové válce přešel pod britský mandát. Tato ideologicky zmanipulovaná verze Starého zákona se stala nejprodávanější a nejčtenější verzí ve Spojených státech. Dnes představuje ideologický základ celé té špíny sionistických křesťanů, převážně protestantských, a je jedním z hlavních důvodů, proč je americká podpora „Izraele“ tak „neochvějná“, vztah založený na lži, falšování a klamu na obou stranách…
Druhá světová válka byla využita k zničení Evropy, jediné skutečné konkurence americké technicko-obchodní hegemonie, aby ji podřídili Marshallovu plánu a dluhové závislosti, zatímco nové impérium ovládalo energetické zdroje Blízkého východu jednak prostřednictvím „Quincyho dohody“, která zavedla petrodolar, uzavřené se zeměmi Arabského poloostrova v čele se Saúdskou Arábií, a jednak prostřednictvím svého místního strážce, vytvořeného v roce 1948 na ukradeném palestinském území: sionistického útvaru zvaného „Izrael“ .
Během tohoto období trvajícího přibližně sedm desetiletí prošel západní svět pod úplnou anglo-americko-sionistickou kontrolou válkami – studenými i horkými – proti „komunismu“, proti „drogám“ a nakonec proti „terorismu“, který podle dogmatu má být a může být pouze muslimský, zatímco historicky je již po staletí západní imperialismus – a posledních 70 let v sionistickém podání – nesporným světovým šampiónem ve všech kategoriích globálního terorismu
Mezi lety 1971 a 2011 zabily samotné Spojené státy 38 milionů lidí na celé planetě, obětí svých válek, agrese a nejrůznějších sankcí na všech kontinentech. (Prof. Mearsheimer, březen 2026: [5]). Toto moderní impérium je v přímé linii všech svých předchůdců, avšak na konci kauzálního řetězce vše má svůj konec.
V kombinaci se skutečností, že státně-tržní fáze v režimu reálného kapitalismu se chýlí ke konci, i impérium ztrácí dech a je na konci své cesty. V tomto ohledu byly dvě nedávné války vedené proti Íránu v červnu 2025 a znovu od 28. února 2026 odhalujícími faktory a urychlovači tohoto neúprosného osudu.
Nadnárodní finanční elita, podobně jako Marx, který její mechanismy přesně prostudoval, ví, že „kapitalistický způsob výroby“ se sám ničí ve své fázi skutečné nadvlády finančního monopolu, kterou prožíváme od první světové války – alespoň to bez jakýchkoli pochybností konstatují. Stejně jako pokaždé v historii byl konec jednoho způsobu vládnutí a vykořisťování doprovázen přechodem, proměnou směrem k novému způsobu. Totéž platí i dnes: vstoupili jsme do závěru cyklu charakterizovaného moderní říší, jejíž rysy již neodpovídají tomu, co bude následovat, a která proto musí zmizet. Problém spočívá v tom, že tento proces může z lidského hlediska trvat velmi dlouho a že náhradní imperialistická struktura je prakticky připravena k použití. Je tedy třeba urychlit proces transformace a přechodu, aby bylo zajištěno přežití mutujícího systému.
V historii se tyto převratné změny často odehrávaly uprostřed chaosu, válek, ničení a masakrů, aby se národy udržely v područí a v neustálém strachu, a zároveň se tak uspokojila elitářská mánie „odľudňování“ všech těch stále zbytečnějších prostých lidí. Problémem moderní doby je atomová zbraň. Světová válka by dopadla špatně i pro bankéře. Musí to tedy provést jemněji, což také pomůže lépe strávit to, co je naplánováno.
Takto se podle našeho názoru jeví současná situace:
Již několik desetiletí bankovní kartel vrcholové finanční sféry, zpočátku prostřednictvím svého prvního agenta Mao Ce-tunga, utváří imperialistický přesun z vrcholu pyramidy a z tichých chodeb nadnárodní vrcholové finanční sféry. Ačkoli to, jak jsme viděli, začalo nástupem Maa k moci v Číně, pokračovalo to „normalizací“ americko-čínských vztahů a Nixonovou cestou do Pekingu v roce 1972, kterou o rok dříve v zákulisí připravil Rockefellerův chráněnec Henry Kissinger a jeho čínský protějšek Čou En-laj. Scéna byla připravena.
Zhruba třicet let byla západní průmyslová výroba nucena přesouvat se do zahraničí, aby našla levnější „výrobní náklady“ a čelila tak vnitřním rozporům kapitálu. Postupně docházelo k přesunu výroby do Číny, která se nejprve pomalu a nakonec velkými kroky stala továrnou světa, kde je značka „made in China“ dnes nepostradatelná. Za čtvrt století se Čína proměnila z téměř venkovské rozvojové země v první ekonomickou velmoc světa, a to samozřejmě s požehnáním londýnské City a jejích poboček na Wall Streetu a v kontinentální Evropě, které znásobovaly investice a upevňovaly vztahy s předními bankéři.
Zde musíme představit osobnost, která je považována za klíčovou pro rozvoj a vzestup Číny k vrcholu výroby a investic, Kanaďana Maurice Stronga (1929–2015). Kdo to je a proč je důležitý?
Stručně řečeno, Maurice Strong je magnát v oblasti nerostných surovin a ropy, rovněž chráněnec Rockefellerů, kteří ho dosadili do čela společnosti Petro Canada, a brzy se stal milionářem. V roce 1992 založil Výbor OSN pro životní prostředí a rychle se stal jedním z hlavních propagátorů dogmatu o nesmyslnosti antropogenního globálního oteplování. Jeho sestřenice,
Louise Strongová, novinářka a marxistka, byla velkou zastánkyní Čínské lidové republiky a stala se osobní přítelkyní Maa. Byla pohřbena s velkými poctami v Číně.
Poté se Strong stal komisařem programu OSN „Ropa za potraviny“ během západního embarga proti Iráku, které mělo za následek smrt více než 500 000 dětí kvůli nedostatku základní zdravotní péče a léčení. O několik let později ho dostihla spravedlnost a byl vyzván k zodpovědnosti za zpronevěru jednoho milionu dolarů z prostředků programu OSN. Aby v roce 2005 unikl soudnímu stíhání v Kanadě a Spojených státech, uchýlil se do Číny, kde je stále vítán. Zůstal tam až do krátce před svou smrtí v roce 2015. Právě v Číně využil své schopnosti a odborné znalosti ve prospěch hospodářského a „environmentálního“ rozvoje země. Přispěl k navázání kontaktů mezi čínskými vrcholnými kruhy v oblasti obchodu a investic a jejich západními protějšky.
Čína se tak v průběhu času také zapletla do sítě nadnárodního vysokého finančního sektoru, přičemž po celá léta probíhaly čilý převody finančních prostředků mezi velkými západními a čínskými bankami.
Zvláštní zájem západních oligarchů vzbuzuje také čínský systém kontroly společnosti, zesílený dohled, kontrola občanů a experimenty s „sociálním kreditem“ v některých městech. Čína se velmi rychle stala „vzorem“ pro dystopickou společnost, kterou chce oligarchie zavést v celosvětovém měřítku v rámci systému kontrolní sítě, technotronické diktatury a „světové vlády“ využívající stávající strukturu OSN. Tlak na robotiku a umělou inteligenci představuje další krok vpřed pro projekt kontrolní sítě. Čína se díky povaze svého systému (endogenní příčina) a tlaku Západu (exogenní příčina) laboratoří pro zavádění mechanismů globální digitální diktatury řízené roboty a umělou inteligencí v rámci vysoce centralizované a represivní struktury. Čína se stala základem pro globální dystopický společenský model, k čemuž již několik desetiletí přispívají giganti z oblasti Big Tech, jako je Google a další, kteří pomáhali vyvíjet čínské kontrolní modely a algoritmy, a samozřejmě také velkými šéfy vysokého finančního sektoru v londýnské City a jejích pobočkách, které se dnes rozšiřují do Číny a Ruska – obou zemí, které jsou zajatci systému centrálních bank soukromého bankovního kartelu.
Zde je třeba poznamenat, že v dnešní době se pouze dvě země na světě nepřipojily k systému centrálních bank soukromého bankovního kartelu: Írán a Severní Korea. Připomeňme také, že členské země skupiny BRICS, které se nám snaží prezentovat jako „budoucnost světa“ usilující o „multipolární“ uspořádání, jsou rovněž závislé na dluhu systému kartelových a mafiánských centrálních bank. BRICS jsou náhradní strukturou vytvořenou vysokými finančními kruhy, aby usnadnila přechod od jedné říše k druhé. Tato struktura je v dlouhodobém horizontu stejně problematická jako ta, kterou údajně chce nahradit či vytlačit, aby vytvořila „protiváhu“ proti galopující nespravedlnosti.
Řídící síly finančního systému si tedy velmi dobře uvědomují, že monopolistický finanční kapitalismus má své meze a že již prakticky vyčerpaly vše, co se dalo odčerpat směrem nahoru. Je tedy nutné tomu učinit přítrž dříve, než dojde k jeho implosi, a to za účelem zachování privilegií a moci. Ve společnosti, kterou pro nás na budoucnost vymysleli, již není místo pro přímé konflikty; antagonismus založený na doktríně „rozděl a panuj“ a na sektářských základech musí ustoupit konsensu zkrocené společnosti, která je ve skutečnosti podřízena nové formě otroctví: digitálnímu otroctví.
Západ je v podstatě překážkou, neboť právě odtud historicky vycházela většina protestů a povstání proti hanebnostem systému v průběhu jeho proměn. Západní, bílá populace, jejíž samozvaná „elita“ ovládala svět imperialistickým způsobem od 15. století – včetně jejích národů, avšak jednající v jejich jménu –, představuje pouze asi 10 % světové populace. Musí být uvedena na své místo a sama být ovládnuta. K tomu musí poslední impérium, které ji zastupuje, utrpět ponižující, avšak kontrolovanou porážku, aby nedošlo k eskalaci do termonukleární války, která by byla stejně fatální i pro naše hlavní parazity. Arogantní postoj impéria zaměřený na globální nadvládu přiměl některé národy, na které byly uvaleny ničivé politické a ekonomické sankce, k tomu, aby si vůči tomuto impériu vybudovaly odolnost a v průběhu času se staly skutečnými morálními a vojenskými pevnostmi. Nejlepším dosavadním a prokázaným příkladem je Írán, stejně jako Osy odporu proti anglo- -americko-sionistické říše, která se v jeho stopách zformovala (Palestina, Jemen, Libanon/Hizballáh, Irák/Odpor). Finanční oligarchie tak využívá tuto uměle vyvolanou krizi k urychlení pádu současné říše, přičemž náhradní řešení je již připraveno: nové impérium takzvané „multipolární“ aliance, jejíž hlavní kostru budou tvořit Čína a Rusko, podporované „poručíky“, jako jsou Írán, Indie a Pákistán. Všechny tyto země jsou totiž klíčovými součástmi „nových hedvábných stezek“, spojujících Asii s Evropou přes Střední Asii. To představuje novou situaci, kterou plně podporuje oligarchie nadnárodního vysokého finančního sektoru, která již do tohoto projektu společně s Číňany značně investovala, zejména prostřednictvím Asijské banky pro infrastrukturu a investice (AIIB), v jejímž řídícím výboru ještě nedávno zasedal jeden z velkých šéfů Deutsche Bank.
Aby se tento projekt mohl uskutečnit, musí současné impérium ustoupit. K tomu by nedošlo bez obrovského střetu, který by vyústil v rozsáhlý jaderný konflikt. Plánem tedy bylo porazit impérium jeho vlastní hrou násilí tím, že mu postaví do cesty opozici, kterou nedokáže porazit:
Osa odporu vedená Íránem a podporovaná Čínou a Ruskem. K tomu se přidává proxy válka proti Rusku, kterou impérium již od roku 2014 vede na Ukrajině, a státní převrat NATO na Majdanu, který k moci dosadil neonacisty. Od roku 2022 a s novými válkami proti Íránu v letech 2025 a 2026 se impérium definitivně vyčerpává a ukazuje světu, že ve skutečnosti nebylo ničím jiným než papírovým tygrem s otupenou vojenskou silou, která byla ve velkém měřítku přeceňována a v praxi se ukázala jako zastaralá. Navíc je to rozhodující úder na energetický tok, který oslabuje petrodolar prostřednictvím kontroly nad Hormuzem, co definitivně dorazí tuto odpornou umírající bestii, což navíc vede svět k ekonomické krizi, která je nyní téměř nevyhnutelná.
Kroky, které impérium ve své nezměrné aroganci podniká od roku 2014, jsou sebevražedné a krok za krokem ho vedou k jeho plánovanému zániku. Vyvstává tedy otázka: proč se tedy vůdci impéria vydali touto sebevražednou cestou? Pokud to zpočátku nevěděli, analýza nedávných událostí by jim i jejich poradcům nepochybně otevřela oči ohledně nevyhnutelného úpadku. Oligarchie na to také myslela. A právě zde vstupují do hry tajné informace, které po desetiletí shromažďovala síť významného agenta Mossadu pracujícího pro Rothschildy (viz mimo jiné korespondence mezi Rothschildem a Epsteinem v „případu Dieudonné Mbala Mbala“) a pro City: Jeffrey Epstein. Téměř ve všech klíčových zemích impéria, v čele s USA, byli na nejvyšší místa dosazeni zkorumpovaní politici, kteří jsou vážně kompromitováni v kauzách týkajících se mravnosti a sexuálního zneužívání nezletilých. Číslo 1 na seznamu této kliky: Donald J. Trump, dnes prezident Spojených států, který je kompromitován již po celá desetiletí, a to ještě předtím, než vstoupil do „politiky“. Zvrhlí lidé, které lze libovolně vydírat a kteří jsou neochvějně svázáni – ať už násilím či nikoli – se sionistickou sítí a ideologií, jsou nyní politickými rozhodovateli řízenými zvenčí v zájmu, který je v přímém rozporu se zájmy jejich vlastních národů. Loutkoví politici, kteří nemohou odmítnout rozkazy přicházející z mnohem vyšších míst… Stejně jako všichni ti služební šašci je i Trump pouhou loutkou, která musí hrát svou roli a nic jiného.
Každodenní dění tuto více než plausibilní hypotézu potvrzuje. Téměř každodenní bláboly válečných štváčů jako Trump, Hegseth, Rubio a celé té poddané evropské lůzy v čele s Macronem, Mertz a spol., jejich rozhodnutí, která každý, kdo má IQ vyšší než zelená fazolka, dokáže rozpoznat jako nesmyslná a sebevražedná, naznačují, že impérium bylo záměrně nasměrováno na cestu k zániku.
Je již zjevné, že je vojensky poraženo, aniž by se dosud utkalo s dvěma největšími protivníky toho, co nám je prezentováno jako „nepřítel“, tedy s Čínou a Ruskem.
Kapitulace se blíží, uvnitř se zavádějí kosmetické politické změny, které mají usnadnit přechod k nové hegemonii po čínském vzoru. V Evropě se na pozadí lidového hněvu chystá politický kolaps; Kanada pod záštitou Marka Carneyho, loutkového zástupce City a Rothschildů – který byl guvernérem Kanadské centrální banky a … Bank of England, svatyně svatých City, a který se přibližuje mateřské společnosti, „Koruně“/ City, jejíž je posluhovačem na všech úrovních, a jako vždy v období uměle vyvolané „vážné krize“ zaznamenáváme vzestup státní „krajní pravice“, která je více nakloněna následovat bankovní diktáty, z nichž čerpá své živobytí, stejně jako ostatně i státní krajní levice, ta je však vnímána jako více „protestní“.
Kompromitace politických vůdců impéria tak umožňuje jeho co nejhladší rozpad, aby bylo téměř okamžitě nahrazeno „Novou říši“ technotronické diktatury, která nám bude představena jako „zachránce lidstva“, jenž zabránil našemu termonukleárnímu zničení. Diktátorská pilulka tak bude pro probouzející se masy snáze stravitelná. Sázka oligarchie je totiž následující: až se národy probudí ze své vděčné letargie… Bude příliš pozdě, kontrolní mříž se jim zavře přímo před nosem.
Čím více sledujeme, jak se západní politici zmítají a říkají naprosté nesmysly, lžou 24 hodin denně, tím více si říkáme, že by se nechovali jinak, ani kdyby chtěli potopit svou vlastní imperialistickou loď. A přesně to dělají, na rozkaz, a nikdo z nich se tomu nemůže vzepřít, i kdyby chtěl, protože jsou na všech úrovních svázáni „vydíráním pedofilem Epsteinem“.
Někteří se zeptají: „A co Izrael?“ Oprávněná otázka. Svůj postoj k sionistické otázce a k jeho genocidnímu státnímu zrodu jsme již vyjádřili: „Izrael“ je výtvorem Rothschildů, tento subjekt splnil svou roli a může být odsunut na vedlejší kolej. Transnárodní bankovní zájmy ho dnes již nepotřebují. Ve skutečnosti by v budoucí konfiguraci, ironicky, ale také logicky, mohl Írán zaujmout místo sionistického subjektu v této oblasti, pouze bez jakýchkoli genocidních expanzionistických sklonů či násilí. Takto bude Írán nepochybně začleněn do nové situace. Mnozí si budou myslet, že je to přehnané, nebo že bankéři nikdy „Izrael“ takhle na holičkách nenechají. Na to odpovídáme: podívejte se, co se už několik měsíců děje… Tam, kde bylo dříve nemožné sionistickou entitu byť jen na vteřinu kritizovat, v poslední době stále více politiků a novinářů ostře útočí na sionisty i na „Izrael“,
jeho prokázaný genocidní projekt a začínají uznávat probíhající genocidu v Gaze. Stává se to ve skutečnosti stále více politicky „korektní“, až se dá říci, že je to podporováno… Je to jen krůček, který s radostí překročíme. Vítr se pro Sion obrací. Náhoda? Nemyslíme si to. Otevřely se dveře k urychlení jeho zániku. Netanjahu nebo kdokoli, kdo ho nahradí, je jen pěšákem s omezenou rolí. Rozhodují jejich bankéřští páni, zatímco oni sami pouze reagují na historickou situaci v její objektivní neúprosnosti v rámci státně-obchodních mechanismů, které jsou v chodu již asi pět tisíc let, ale kterých se lze zcela zbavit. Stačí říct Ne! ¡Ya Basta! A podle toho jednat kolektivně a koordinovaně. Nikomu nechybí nápady, chybí nám soudržnost a zdravý rozum!
Navíc, aby tento nový podvod fungoval na úrovni mas, je třeba neustále vytvářet iluzi rozdělení, neshody, a tak pokračovat v dobromyslném manicheismu „dobrých“ proti „zlým“, udržovat celou řadu strašáků, užitečných idiotů a vymyšlených narativů, které mají udržovat iluzi sváru, jako například tvrzení, že současné impérium a celý jeho průmyslově-finanční systém bojuje proti svému nepřátelskému čínsko-ruskému protějšku, zatímco ve skutečnosti na vrcholu finanční pyramidy všichni již desítky let aktivně spolupracují a pracují ruku v ruce. Samozřejmě, války jsou skutečné, lidé umírají v nejhorších podmínkách. Pro oligarchii je válka více než nutností, je to vnitřní logika. Jejich systém nemůže fungovat bez války v jakémkoli měřítku. Jeho hranicí je však termonukleární zničení, o které oligarchové nestojí. Ať se uklidní… my taky ne! Ať se ti hlupáci navzájem pobíjejí, to je v pořádku, ale aby nám radiace zabránila v orgiích na našich jachtách? To už ne… to je příliš!
Období COVIDu bylo také velmi poučné: stejně jako na Západě i Číňané a Rusové uvalili na své obyvatelstvo karanténu, prosazovali mRNA vakcíny – nano-biotechnologickou zbraň k ovládání populace – a příběhy o pangolínovi, který se najedl netopýřího trusu [6]. Putin, který je na Západě prezentován jako „nový Hitler“ – jakkoli je to hloupé – není proti Novému světovému řádu… Je prostě proti takovému opatření bez účasti Ruska! To je rozdíl, a to velký! Jsme svědky nové operace zamlžování na nejvyšší úrovni, zamlžování obyvatelstva s cílem zakrýt probíhající proměnu a přechod, co nejhladší přechod z jedné říše do druhé, stále pod kontrolou téže kliky parazitických bankéřů, eugeniků, trans -humanistů a těch, kteří touží po prameni mládí, a to vše na úkor obyčejných občanů všech kontinentů, nás, pěšáků, zbytečných úst. Zkrátka, v zásadě není pod sluncem nic nového; co se mění a je nové, je metodika, jak toho dosáhnout a uměle vytvořit nový paradigmat, stejně nerovný a vykořisťovatelský jako ty ostatní, který však již nebude „kapitalistický“, jelikož konečným cílem oligarchů je zbavit se kapitalismu… aby ho přežili, a to vždy na náš úkor, přičemž bude učiněno vše pro to, abychom si své otroctví zamilovali.
Vítejte v pekle absolutní algoritmické digitální kontroly prostřednictvím umělé inteligence, která si vyžaduje vybudování nové nadnárodní digitální bankovní říše!
Dobré ráno…