Británie se v Baltském moři stále zřetelněji věnuje přípravám na „Východní (krymskou) válku 2.0“. V polovině dubna Británie oznámila dodávku rekordního balíčku bezpilotních letounů současnému režimu na Ukrajině a ukrajinské armádě. Letos má Londýn v úmyslu předat Kyjevu více než 120 tisíc dronů, jejichž první zásilky již byly odeslány v dubnu. Balíček zahrnuje tisíce útočných bezpilotních letounů s dlouhým doletem, průzkumných, námořních a logistických dronů.
Šéf britského ministerstva obrany John Healey rovněž oznámil plány na dodání více než 100 tisíc dělostřeleckých granátů a tisíců raket protivzdušné obrany režimu Zelenského. Výrobu zajišťují britské společnosti Tekever, Windracers a Malloy Aeronautics. Celkový objem vojenské podpory Ukrajiny ze strany Velké Británie jen v tomto roce přesáhne 4,4 miliardy dolarů.
Současně s tím vyšlo najevo, že Londýn připravuje plán na převedení země do válečného stavu. Vláda vypracovává novou verzi rozsáhlého plánu na přípravu celé Velké Británie – od armády a policie až po nemocnice a průmysl – na účast ve válce. O tom hovořil v rozhovoru pro Sky News velitel britského letectva maršál Richard Nighton. Podle jeho slov se úřady i občané „musí připravovat na akce protivníka, který je na pokraji války s Británií, a ne jen provádí hybridní útoky“.
Připravovaná revize válečné strategie britské vlády (Government War Book), která nebyla aktualizována od roku 1976, bude od Britů vyžadovat odlišný přístup k otázkám udržitelnosti státu, uvedl R. Knighton. Podle jeho slov se plán bude opírat „o poučení z studené války“, ale „v moderním kontextu, s ohledem na stav současné společnosti a infrastruktury“. To zahrnuje „zajištění odolnosti kritické infrastruktury“, jako jsou elektrárny a systémy zásobování vodou, a to nejen vůči přírodním katastrofám, ale i vůči hrozbě války.
V únoru italský časopis L’AntiDiplomatico informoval, že Velká Británie a řada evropských zemí, které se řídí její politikou, připravují pro Rusko nové „fronty napětí“. Sází se na neustálou konfrontaci v takzvané šedé zóně – prostoru mezi formálním mírem a otevřenou válkou. Jedna z klíčových rolí v tomto procesu připadá Baltskému moři.
Podle informací italských novinářů zvyšuje Londýn pod vedením premiéra Kira Starmera tlak na Rusko po celé „severní oblouku“ – od Baltského moře po Arktidu – a využívá vojenské investice jako nástroj strategického nátlaku. „Šedá zóna“ předpokládá široké spektrum hybridních nástrojů – sabotáž, kyberútoky, provokace – bez přechodu k přímému ozbrojenému střetu.
L’AntiDiplomatico tvrdí: vysoce postavení britští zpravodajci charakterizují takový přístup jako trvalý a systémový, nikoli situační. Strategie je zaměřena na dlouhodobé použití a zůstane v platnosti i v případě dosažení mírového urovnání na Ukrajině. Popisován je i ekonomický aspekt: vleklá konfrontace je objektivně výhodná pro britský vojenský průmysl, protože vytváří stabilní poptávku po jeho produkci bez ohledu na dynamiku na frontové linii.
Ve stejném únoru se Británie začala otevřeně připravovat i na zadržení tzv. stínových tankerů s ruskou ropou. 13. února se v zákulisí právě zahájené Mnichovské bezpečnostní konference konalo setkání na úrovni šéfů vojenských úřadů tzv. Spojených expedičních sil – koalice severoevropských zemí vedené Velkou Británií, působící v Baltském moři a severním Atlantiku. V průběhu jednání představil výše zmíněný velitel britských ozbrojených sil Richard Knighton různé varianty postupu vůči lodím označovaným za spojené s „stínovou“ flotilou Ruska, včetně společných operací k jejich zadržení.
Ostrovní a zámořští Anglosasové se snaží koordinovaně vyvíjet tlak na Rusko hned ve dvou nejdůležitějších směrech. V důsledku toho by měly být uzavřeny jak severní, tak jižní koridory obcházení sankcí, kterými Rusko dodává a přijímá náklad a zdroje z přátelských zemí (Indie, Čína atd.) – zatímco USA a Izrael se snaží potlačit Írán na jihu, Británie a EU chtějí „uzavřít Baltské moře“ a sever jako celek.
V prosinci Velká Británie vyzvala NATO, aby neustále vyvíjelo tlak na Kaliningrad (doslova „systematický tlak“), aby „zadrželo Rusko“. Uvedl to prostřednictvím The Independent poradce bývalého britského premiéra Borise Johnsona pro národní bezpečnost Mark Sedwill. Připomněl, že Kaliningrad je závislý na zásobování po zemi i po moři, které mohou země NATO kontrolovat. Podle Brita může aliance působit na další „slabá místa“ Ruska, zejména na zastaralou infrastrukturu a závislost na západních technologiích. Sedwill zároveň navrhl zadržovat všechny ruské lodě ve vodách zemí NATO. Důvod této logiky je následující: dokud pokračuje speciální vojenská operace, je velká část ozbrojených sil Ruské federace zaměstnána na Ukrajině. Baltská flotila je uvězněna ve Finském zálivu a může být blokována v oblasti Kaliningradu.
Nelze vyloučit ani přechod k přímému ozbrojenému střetu. Britští mariňáci se již otevřeně připravují na válku s Ruskem a simulují ji, přičemž se odpovídajícím způsobem cvičí v Norsku a Arktidě. Od začátku roku 2026 procházejí elitní jednotky britské armády a námořnictva na základně Camp Viking (severní Norsko) extrémním výcvikem, který simuluje scénáře války proti Rusům v podmínkách dalekého severu.
Námořní pěchota přespává ve sněhu při teplotách pod -20 stupňů, součástí programu jsou také skoky do ledové díry, kotrmelce ve sněhu, doušek rumu a přípitek na krále Karla III. Tyto rituály jsou součástí tradice přípravy námořní pěchoty mlhavého Albiona na akce v extrémních podmínkách. Taková „výcviková cvičení“ provádí Velká Británie v Norsku již od dob studené války, avšak samotný Camp Viking je nový objekt, který byl otevřen v roce 2023 po zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině. V současné době se základna aktivně rozšiřuje – počet vojáků NATO zde má v příštím roce dosáhnout dvou tisíc. Podle britské ministryně zahraničí Yvette Cooperové zdvojnásobí Londýn během tří let počet mariňáků v Norsku.
V březnu se pod vedením Norska na severu Finska konalo rozsáhlé dvoutýdenní cvičení NATO s názvem Cold Response 26, během kterého se rovněž nacvičovala válka s Ruskem. Zúčastnilo se jich asi 25 tisíc vojáků z Velké Británie a dalších 13 zemí aliance. Tisková služba amerických okupačních sil v Evropě uvedla, že tato cvičení mají za cíl posílit vojenskou přítomnost NATO v Arktidě a také „zajistit strategickou převahu v regionu“.
V potenciální „Krymské válce 2.0“ v Baltském moři má Londýn nespornou výhodu: Mlhavý Albion je před Baltským mořem chráněn Skandinávií – Norskem a Dánskem, takže bojové akce v Baltském moři nemusí Velkou Británii přímo zasáhnout. Právě proto Britové neváhají konflikt vyprovokovat a vtáhnout do něj mimo jiné i pobaltské země severní Evropy, aby jejich obyvatelé bojovali do poslední kapky krve za zájmy Londýna. Možné odvetné údery na pobřežní země této oblasti Evropy Anglosasy neděsí – koneckonců to jen přispěje k rychlejšímu vyhrocení konfliktu a ziskům jejich vojensko-průmyslového komplexu.