Je téměř jisté, že § 224 zákona o národní obraně (National Defense Authorization Act, NDAA) pro rok 2027 projde Sněmovnou reprezentantů a stane se zákonem již tento týden, poté, co minulý čtvrtek ve výboru Sněmovny pro ozbrojené síly neuspěl pokus o schválení pozměňovacího návrhu na jeho vypuštění, který vedli kongresman Demokratické strany Ro Khanna a republikán Thomas Massie.
NDAA nyní čeká pouze na zcela očekávaný podpis izraelského služebníka, prezidenta Donalda Trumpa, aby se stala součástí legislativního balíčku, který stanoví pravidla a předpisy, podle nichž bude fungovat obrana země. Bohužel také prostřednictvím článku 224 zavede „Iniciativu pro spolupráci v oblasti obranných technologií mezi Spojenými státy a Izraelem“, která integruje „americko-izraelský vojenský výzkum a vývoj, společnou výrobu zbraňových systémů, licenční dohody, umělou inteligenci, řízenou energii, integraci dat a protiraketovou obranu“. Vytváří také rámec pro „bilaterální výzkum a vývoj, společnou výrobu zbraní, společné podniky, licenční dohody a zdá se, že i všechny formy spolupráce mezi americkým a izraelským vojensko-průmyslovým komplexem“. Ředitel „Iniciativy“ bude odpovědný za koordinaci práce a již se naznačuje, že jím bude Izraelec. Financování bude pocházet ze 100 % z amerického ministerstva financí prostřednictvím rozpočtové alokace ve výši 1,5 bilionu dolarů, o kterou bylo požádáno pro americkou armádu v roce 2027.
Výsledkem je úplné propojení funkčnosti americké armády s funkčností izraelské armády v rámci toho, co bylo popsáno jako rovnocenné partnerství, jehož plnohodnotnými účastníky budou izraelská vláda a Izraelské obranné síly. Dojde k plnému sdílení zpravodajských informací a k plánovacímu procesu, který určí mnoho aspektů toho, jak americké ministerstvo války (sic) nakupuje zbraně a vybavení a stanovuje své strategické cíle. To je pravděpodobně skrytý příběh, který vysvětluje, proč izraelský premiér Benjamin Netanjahu lstivě naznačuje, že Izrael by se v budoucnu mohl vzdát 3,8 miliardy dolarů roční automatické „pomoci“ (kterou někteří označují jako „tribut“) od amerického ministerstva financí, což je proces zahájený prezidentem Barackem Obamou. Netanjahu, který spolupracuje se svými komplici v Bílém domě a americkém Kongresu, zřejmě věděl předem, že prostřednictvím sekce 224 se chystá mnohem větší kus koláče.
Ti politici, kteří sekci 224 podporovali a prosazovali, nevyhnutelně zdůrazňují, jak je židovský stát významným „spojencem a nejlepším přítelem“, i když není ani jedním z toho, ale ignorují temnou stránku skutečnosti, že je to také genocidní stát, jehož vůdci byli mezinárodními soudy odsouzeni za četné válečné zločiny a který je nenáviděn většinou světa. A tato nenávist se přenesla i na Spojené státy, které jsou hlavním zdrojem zbraní, peněz a politické ochrany pro Izrael.
Masakr v Gaze a nyní v Libanonu by se neodehrál bez podpory prezidentů Joea Bidena a Donalda Trumpa.
A je toho ještě více, přichází to ze Senátu, který dělá něco podobného prostřednictvím návrhu zákona o autorizaci zpravodajských služeb pro fiskální rok 2027, který učiní sdílení informací amerických zpravodajských služeb s Izraelem povinným. Jedná se o návrh zákona S-4615, který 20. května předložil přední senátor z Arkansasu Tom Cotton, zastánce politiky „Israel First“. Plné znění je zde. S-4615 obsahuje oddíl 622 s názvem „Posílení sdílení zpravodajských informací mezi USA a Izraelem.“ Tento nový oddíl by zakotvil do zákona (kde by platil navždy, pokud by jej Kongres nezrušil) nové povinnosti USA v oblasti národní bezpečnosti vůči Izraeli. Obsahuje Prohlášení o politice: „(1) Udržovat a posilovat strategické bezpečnostní partnerství s Izraelem jako prostředek k posílení národní obrany Spojených států… (2) Posílit spolupráci v oblasti zpravodajských informací prostřednictvím intenzivního sdílení zpravodajských informací a analytického partnerství s Izraelem… (4) Zajistit, aby bezpečnostní pomoc a spolupráce v oblasti obrany byly strukturovány tak, aby pomáhaly Izraeli udržet jeho kvalitativní vojenskou převahu…“
Až se Intel Authorization Bill dostane k hlasování v Senátu, bude nepochybně schválen díky republikánské většině doplněné obvyklými zastánci „Israel First“ mezi demokraty. A aby bylo převzetí moci Izraelem dokonáno, projednává se v Kongresu návrh zákona, který poskytne vojenské výhody americkým občanům, často s izraelským dvojím občanstvím, kteří slouží v izraelské armádě, včetně vzdělávacích a zdravotních výhod, které nejsou k dispozici ostatním Američanům, kteří nesloužili v amerických ozbrojených silách. Je ironií, nový status Izraele jako partnera Ameriky v oblasti národní bezpečnosti a válčení, který vychází z obou částí Kongresu, nesdílí žádný ze skutečných spojenců Washingtonu v NATO, což činí vztah s Izraelem jedinečným a podle názoru mnohých i jedinečně nebezpečným, protože posílený Izrael bude nevyhnutelně usilovat o prosazení svých bezpečnostních představ a ambicí „Eretz Israel“ na Blízkém východě na úkor skutečných obav, které by Spojené státy mohly mít v souvislosti se svou mnohem širší celosvětovou expozicí globálním hrozbám. Jinými slovy, podbízení se izraelským obavám ve skutečnosti Spojené státy značně oslabí a učiní je zranitelnějšími.
Překvapivě se o nebezpečí, které Izrael představuje pro národní bezpečnost USA tím, že je do plánovacího procesu zapojen jako něco na způsob rovnocenného partnera, v hlavních amerických médiích téměř nemluví, možná kvůli zesílenému pronásledování „antisemitů“ ze strany federální a státních vlád, které zahrnuje kriminalizaci kritiky Izraele. A to jistě opět naznačuje sílu izraelské lobby, jejích „koupených“ médií a skupiny podporujících židovských miliardářů. V mnoha alternativních médiích však zaznívají značné obavy, z nichž některé se dokonce dostaly na titulní stránky, což naznačuje, že dochází k únikům informací, které živí oficiální výhrady k 224. The New York Times, který někdy slouží jako hlavní zdroj uniklých informací pro zpravodajské a obranné kruhy, uveřejnil zajímavý článek o izraelské špionáži ve Spojených státech, jehož zdrojem byla Defense Intelligence Agency (DIA), který se objevil těsně poté, co se v Kongresu projednávala rezoluce 224.
Článek v Times nese název „Pentagon vnímá rostoucí špionážní hrozbu ze strany Izraele“ a je shrnut slovy: „Ministerstvo obrany zvýšilo hodnocení kontrarozvědné hrozby na nejvyšší úroveň a předpokládá se, že Izrael odposlouchával americká jednání s Íránem.“ Článek podrobně popisuje, jak „se Izrael nyní nachází na nejvyšší úrovni kontrarozvědné hrozby podle Pentagonu“. Zahrnuje také to, jak byli američtí důstojníci spolupracující se svými izraelskými protějšky jak v USA, tak v zahraničí odposloucháváni prostřednictvím telefonů a dalších komunikačních systémů pomocí skrytých odposlechových zařízení instalovaných Izraelci. Zvláštním terčem se stala také jednání o ukončení války s Íránem, a to jak prostřednictvím telefonů používaných vyjednavači, tak i ze strany Washingtonu, kde jsou hovory a zprávy přijímány.
Realita je samozřejmě taková, že Izrael je od 50. let hlavním zdrojem špionáže a ještě horších činů proti Spojeným státům a v hodnoceních FBI a Ministerstva obrany se vždy umisťuje mezi třemi nejhoršími zahraničními špionážními pachateli, často na prvním místě. A izraelské tajné akce a útoky pod falešnou vlajkou se nezdráhají zabíjet Američany v rámci snahy zakrýt své ještě hanebnější aktivity. Zejména vyniká izraelský útok pod falešnou vlajkou na loď amerického námořnictva USS Liberty v mezinárodních vodách 8. června 1967, při kterém bylo zabito 34 členů posádky, a to zejména kvůli následnému utajení, které pohodlně zařídili prezident Lyndon B. Johnson a ministr obrany Robert McNamara.
Izraelští špioni, mezi nimiž mohl být i sám Netanjahu, když pobýval v USA, zorganizovali nelegální odvoz obohaceného uranu z metalurgické společnosti ve vlastnictví sionistických Židů v Pensylvánii a také získali v Kalifornii speciální spouštěče, které umožnily Tel Avivu vytvořit jaderný arzenál. Když se prezident John F. Kennedy pokusil tento vývoj zastavit, byl zavražděn, velmi pravděpodobně s pomocí Mossadu. A pak tu byl nejškodlivější špión v historii USA, Jonathan Pollard, který pro Izrael ukradl nejcitlivější zpravodajské informace, jaké kdy cizí mocnost získala. Nyní kandiduje do izraelského Knesetu a hovoří o dalších dvou pravděpodobných cílech izraelské armády, jakmile bude vypořádáno s Palestinci, Libanoncemi a Syřany – sousedními Egyptem a Tureckem!
Objevení se článku v Times je podezřelé a mohlo by jít o varovný výstřel směrem k izraelským zastáncům „Israel First“ ze strany zpravodajské komunity, který zřejmě přišel z toho, co se kdysi nazývalo Ministerstvo obrany. Izrael však zdá se toto kolo vyhrál a vstoupí do nového vztahu s americkými systémy národní bezpečnosti, zpravodajství a obrany. Vzhledem k naprosté bezohlednosti Izraele a ochotě jeho sponzorů ve Washingtonu nechat mu doslova projít masové vraždění, je to pro Spojené státy katastrofa, která přinese jen nesnesitelně špatné výsledky.