Steve Witkoff a Jared Kushner ukončili 6. září svou návštěvu Kyjeva poté, co den předtím navštívili Moskvu. V obou hlavních městech se tato dvojice amerických zvláštních diplomatů setkala s Vladimirem Putinem, respektive s Volodymyrem Zelenským. Oba navrhli řešení, která se zdála být po chuti Rusům, Ukrajincům však nikoli. Washington potřebuje řešení ukrajinské války, protože již nemůže nadále pokrývat válečné potřeby Ukrajiny. Podpora Ukrajiny oslabuje obranu NATO i samotnou životaschopnost aliance.
O výsledcích návštěvy Witkoffa a Kushnera bylo zveřejněno velmi málo informací, ačkoli je zřejmé, že Witkoff a Kushner podle svých vlastních slov i podle prezidenta Trumpa přijeli s konkrétními návrhy, které byly předloženy oběma lídrům. Obsah těchto návrhů nebyl zveřejněn. Rusové oficiálně uvedli, že nedávná jednání byla „velmi užitečná“ a že oba vyslanci „nastínili řadu nápadů týkajících se možných cest k urovnání“.
Na této fotografii poskytnuté tiskovým úřadem ukrajinského prezidenta hovoří ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj (vpravo) a vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa Jared Kushner v Kyjevě na Ukrajině v neděli 6. září 2026. (Úřad prezidenta UKR)
Poslankyně Nejvyšší rady Anna Skorokhodová uvedla, že návrhy, které v Kyjevě představili Witkoff a Kushner, byly přísnější než ty předchozí, které diplomaté nabídli dříve.
Anna Skorokhodová (Antikor)
Skorokhodová je na Ukrajině kontroverzní postavou. Původně byla zvolena za stranu „Služebník lidu“, která je na Ukrajině u moci. Ze strany byla vyloučena v souvislosti s obviněními z korupce, která vznesla, a se zatčením svého manžela. V roce 2020 se připojila k frakci Pro budoucnost ve Verchovné radě. Vláda ji údajně suspendovala kvůli korupci, nicméně i nadále zůstává členkou ukrajinského parlamentu. Její zdroje informací o návrzích Witkoffa a Kushnera nejsou jasné, je však možné, že USA informují opoziční poslance o zjevné americké nabídce v očekávání odporu ze strany Zelenského. (USA se možná také připravují na to, že se pokusí zbavit Zelenského.)
Není překvapením, že kievští spin doktoři zveřejnili zprávu, podle níž pokrok brzdí Rusové. Deník Kiev Independent uvádí, že „Steve Witkoff a Jared Kushner přinesli do obou hlavních měst revidované mírové návrhy, ale Moskva se zdá být neochotná učinit smysluplné ústupky…“ Článek pokračuje: „Vyslanci ‚skutečně chtějí‘ dosáhnout pokroku směrem k příměří ještě před zimou, uvedli jeden ukrajinský a jeden americký úředník. Putin však stále doufá, že nás tuto zimu zlomí, a není ochoten na ničem se dohodnout.“ Noviny opírají svůj článek o nejmenované „zdroje“ a o neidentifikovaného ukrajinského a nejmenovaného amerického úředníka.
Dřívější návrhy USA na urovnání konfliktu počítaly se zřízením specializované svobodné ekonomické zóny nebo demilitarizovaného pásma v částech Donbasu, které v současné době nejsou plně pod ruskou kontrolou, s cílem zmrazit linii kontaktu, přičemž uznávaly, že Rusko okupuje podstatné části Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti spolu s Krymem. Ukrajinci požadují příměří, aniž by souhlasili s jakýmikoli územními změnami, ať už de jure, nebo de facto. Je zřejmé, že Rusové usilují o ukončení války, které by jim ponechalo plnou kontrolu nad územími anektovanými Ruskem.
Následující údaje představují nejlepší odhady současné ruské územní kontroly: Krym: 100 % pod ruskou kontrolou; Luhanská oblast: přibližně 99 % pod ruskou kontrolou; Doněcká oblast: přibližně 72 % až 81 % pod ruskou kontrolou; Záporožská oblast: přibližně 74 % pod ruskou kontrolou, především v jižní a střední části; a Chersonská oblast: přibližně 76 % pod ruskou kontrolou, převážně na východním/levém břehu řeky Dněpr.
Zelenskyj uvedl, že územní otázka je pro Ukrajinu „existenční“ a že není ochoten přijmout žádné územní ústupky. Zároveň Zelenskyj žádá Spojené státy o zbraně, zejména rakety Patriot, a chce, aby se jakýchkoli skutečných jednání s Ruskem účastnily tři hlavní evropské mocnosti, které nazývá zeměmi E3, a to Spojené království, Německo a Francie. Není jasné, zda Witkoff a Kushner přijali Zelenského návrh týkající se zemí E3.
Zelenský vyloučil ostatní evropské aktéry, zejména Polsko, které má silnější armádu než Německo či Spojené království, možná dokonce lepší než Francie. Vyloučil také pobaltské státy, které se cítí Ruskem stále více ohroženy, a vyloučil Švédsko (největší letectvo v Evropě) a Finsko, stejně jako Itálii. Stručně řečeno, Zelenskyj si vybírá přátele, které považuje za proukrajinské a spolehlivé.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov hovoří na univerzitě MGIMO v Moskvě v Rusku dne 7. září 2026. © Sputnik / Sergej Guneev
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov mezitím zastává názor, že jednání nikam nevedou. Lavrov v rozhovoru z 8. září „tvrdil, že většina veřejných prohlášení o diplomacii ze strany Kyjeva a jeho západních sponzorů má za cíl zajistit další pauzu v bojích a dát jejich ukrajinským zástupcům čas na přezbrojení a přeskupení sil. Navzdory obnovenému úsilí USA Lavrov trval na tom, že v současné době neprobíhají žádná konstruktivní mírová jednání. ‚Na diplomatické frontě se nic neděje,‘ řekl a dodal, že vývoj se místo toho odehrává ‚na skutečné frontě,‘ kde ruské síly postupují.“
Názory na ukrajinskou frontu se radikálně liší. „Oficiální“ názor NATO je, že Rusko válku prohrává, ruská ekonomika se blíží kolapsu a Putinova „popularita“ výrazně poklesla. Představitelé NATO hovoří o územní patové situaci na Ukrajině a o úspěšných útocích dronů na kritickou infrastrukturu Ruska. Americké zpravodajské služby zřejmě souhlasí s tím, že jde o patovou situaci.
Rusové naopak tvrdí, že účinně zvládají ukrajinské útoky dronů na ruské území (s některými mezerami, které se pomalu odstraňují) a že Rusko je schopno ostřelovat Ukrajinu pomocí raket, kluzných bomb a dronů. Rusové tvrdí, že v klíčových oblastech pomalu získávají půdu pod nohama a ničí sklady, továrny a skladovací prostory, které jsou pro Ukrajinu zásadní. Rusko zejména zintenzivnilo útoky na Kyjev (s viditelným úspěchem) a Oděsu, zejména na zařízení pro manipulaci s nákladem v Oděse a jejím okolí, a zasahuje lodě přivážející válečný materiál a další zásoby. Rusko prakticky zastavilo námořní přepravu ukrajinského obilí, kuchyňského oleje a dalších zemědělských komodit, čímž nejen výrazně omezilo vývozní příjmy Ukrajiny, ale také zasáhlo zemědělce, kteří příští rok možná nebudou moci zasít plodiny, pokud je nebudou moci prodat a vydělat si tak tvrdou měnu.
Rusko také čelí výraznému poklesu vývozu obilí, a to především kvůli ukrajinským útokům na ruské přístavy a plavidla v Černém moři.
Washington chce dohodu ukončující válku, protože již není schopen dále podporovat Ukrajinu.
Skutečnými problémy Washingtonu jsou válka s Íránem, čínské hrozby vůči Japonsku a Tchaj-wanu a závažné operační a zásobovací problémy. I kdyby válka na Ukrajině uvízla v patové situaci, hrozí, že bude i nadále pohlcovat stále vzácnější zdroje a oslabovat americkou i evropskou obranu. Jinými slovy, NATO páchá pomalou sebevraždu, pokud bude i nadále vrážet zbraně, peníze a operační zdroje do Ukrajiny, a to z prostého důvodu, že mu nezbude téměř nic na ochranu vlastního území.
Pro Washington je také zřejmé, že největší zastánci Ukrajiny v Evropě, takzvaná „E3“, patří mezi ty, kteří jsou nejhůře připraveni bránit Evropu v případě krize s Ruskem. Velká Británie je z hlediska obrany naprostá troska: má nepatrnou stálou armádu, námořnictvo, které promrhalo obrovské zdroje na bezvýznamné, ale nesmírně nákladné letadlové lodě, ponorky v havarijním stavu a fregaty i další válečné lodě, které nejsou provozuschopné. Německo je na tom podobně bídně: natolik, že německá vláda hrozí obnovením branné povinnosti. Armáda bez zbraní však moc nepomůže a Německo je od obnovy svých pozemních sil vzdáleno desítky let. Stejně tak dokud Německo nezíská izraelské systémy protivzdušné obrany (Arrow 3 a Iron Dome), nedokáže ochránit své vojenské základny ani svá města před leteckými a raketovými útoky.
Fotografie MC2 Danielle A. Bakerové zachycující příjezd letadlové lodi USS Abraham Lincoln do San Diega
Americké síly jsou rovněž přetížené, zbraní a střeliva je (v nejlepším případě) nedostatek a nasazení amerických vojáků (50 000 v Perském zálivu) a amerických prostředků (námořnictvo, letectvo) omezilo svobodu jednání USA a jejich schopnost udržet své operace a podporovat klíčové spojence. USA mají v současné době k dispozici pouze tři nasaditelné letadlové lodě (z nichž jedna je zpět v San Diegu a bude mimo provoz po několik měsíců), žádnou v Atlantiku a v současné době ani žádnou v Tichomoří. USA zoufale postrádají stíhací letouny protivzdušné obrany (Patriot, THAAD) a jejich systémy kontinentální protivzdušné obrany (49. prapor protiraketové obrany) – pozemní systém pro zachycování mezikontinentálních balistických raket – je prakticky nefunkční.
Pozemní stíhač naložený do sila ve Fort Greely na Aljašce v červenci 2004.
Pentagon se dopustil závažných plánovacích chyb, když povolil předání amerických obranných zásob Ukrajině nebo jejich vyčerpání ve válce s Íránem, a tempo operací přetížilo nasazené prostředky (vojáky, lodě, letadla) a vedlo ke ztrátě klíčových systémů, jako jsou drony Reaper (25 % flotily ztraceno nad Íránem) a rakety ATACMS (zásoby se snížily téměř na nulu).
MQ-9 Reaper
Pokud se jednání s Ruskem a Ukrajinou dostanou do slepé uličky, USA se mohou jednoduše rozhodnout svou podporu Ukrajině zcela ukončit. To samozřejmě vyvolá bouři v Evropě a mohlo by vést k NATO bez Spojených států. Je pravděpodobné, že by Washington rád přetvořil NATO na obrannou alianci a zcela ukončil jeho rozšiřování, což by odpovídalo jeho současným omezeným schopnostem. Pokud se tak nestane, budoucnost NATO je nejistá; stejně tak i budoucnost Ukrajiny.