Redakce Forum Geopolitica
Co z Kyjeva zbývá, když odhlédneme od oficiálních zpráv? Jeden Ukrajinec přináší svědectví z první ruky, které je západní veřejnosti téměř neznámé.
Poznámka redakce: Toto svědectví sepsal autor, který si z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě. Zveřejňujeme jej v původní podobě, bez úprav či oprav, přesně tak, jak nám byl doručen, abychom zachovali jeho autentičnost.
Kyjev dnes
Před nějakou dobou jsem se rozhodl vyrazit na Ukrajinu za svými blízkými a přáteli – prostě proto, abych tam byl. V podstatě šlo o čistě symbolická gesta: pár nákupů, které mají rádi, a hlavně pár hodin strávených společně. I s těmi nejlepšími úmysly se toho víc udělat nedá. Moje návštěva totiž nic nemění: moji blízcí se stále musí snažit vyjít s penězi – což se snadněji řekne, než udělá.
Když se člověk vydává na Ukrajinu, nikdy předem neví, jak cesta dopadne: jestli se bude moci vrátit, nebo jestli ho zadrží. Znám Ukrajince, kteří se z tohoto důvodu za každou cenu vyhýbají cestám do své rodné země.
Rozhodl jsem se: pokud vše půjde dobře, sepíšu své dojmy a postřehy.
Cesta na Ukrajinu
Bylo by neupřímné tvrdit, že taková cesta probíhá zcela bez napětí. Čím více se blížíme k hranicím, tím jsou cestující nervóznější. Je to vidět na jejich tvářích. A přece teprve po překročení hranice a na ukrajinském území si člověk plně uvědomí obrovské nebezpečí a tlak, který režim vyvíjí. Teprve tehdy plně pochopíme totalitní tlak režimu a tragédii, která z toho pro obyčejné lidi vyplývá.
Ukrajinci jsou v pasti. Ve své touze a snaze o lepší život se zdánlivě svobodně rozhodli připojit se k Evropské unii. Ve skutečnosti se však do své současné situace dostali v důsledku zákeřných manipulací ze strany Západu, který tyto pochopitelné touhy po lepším životě využil výhradně pro své vlastní účely.
V Rusku se Západ navzdory všem svým ujištěním již delší dobu pokouší nastartovat podobné procesy – a to nejen od roku 2022.
A tak se to vše poprvé odehrává v tak kolosálním měřítku v zemi, která je co do rozlohy po Rusku největší v Evropě. Ukrajina je zemí s nejvyšším podílem příbuzných žijících v Rusku na světě. Podle průzkumu, který v listopadu 2021 provedl Mezinárodní institut sociologie v Kyjevě, má přibližně 57 % Ukrajinců příbuzné v Rusku – to je více než polovina obyvatelstva!
Telefon
Hned po příjezdu jsem si koupil ukrajinskou SIM kartu. Jakmile jsem ji vložil do mobilního telefonu – ještě než jsem s přístrojem stačil cokoli jiného udělat –, okamžitě mi přišla zpráva s užitečnými kontaktními údaji: „Slawa Ukraini! Vítejte na Ukrajině! Pokud potřebujete radu nebo pomoc, zavolejte na linku pomoci regionální vojenské správy!“ Hodně jsem cestoval a nikdy jsem neviděl zemi, která by mě při příjezdu přivítala například slovy „Ať žije Švýcarsko!“ nebo „Sláva Německu!“ či „Sláva Brazílii!“. K čemu to je?
Pak přišla SMS od „Anti_Fake“: „Viděli jste šokující nebo podezřelou zprávu? Ověřte si ji u Centra pro boj proti dezinformacím Národní rady pro bezpečnost a obranu Ukrajiny!“ „Nahlásit nám to!“, doplněno kontaktními údaji.
Tento druh výzev vždy funguje oběma směry. Na jedné straně se lidé vyzývají, aby nahlásili vše, co se jim jeví jako podezřelé – jinými slovy, aby se v případě potřeby stali informátory. Na druhou stranu se takové výzvy mohou obrátit proti vám, pokud někdo jiný usoudí, že se pohybujete nebo chováte způsobem, který je v jistém smyslu „nenormální“.
Pro mě to znamenalo: pokud aktivně něco fotím a někdo to shledá podezřelým, může mě nahlásit.
Rád bych čtenářům připomněl, že jsem si tuto SIM kartu právě pořídil a zprávy už se jen hrnuly — a to i přesto, že jsem z ní ještě neuskutečnil žádný hovor.
A tím to neskončilo. Obdržel jsem SMS od Ukrajinské bezpečnostní služby (SBU): „Nepřítel aktivně verbuje Ukrajince na sociálních sítích k páchání žhářských útoků a teroristických činů. Pokud vám neznámí lidé slibují snadné peníze výměnou za ‚jednoduché úkoly‘, nahlaste nám to. Navštivte chatbot na Telegramu ‚Burn the FSB Man‘ nebo nám zavolejte. “
Jedná se o hromadné SMS, které dostává každý Ukrajinec. Každý si může sám posoudit, jaký dlouhodobý vliv mají takové výzvy na obyvatelstvo.
Ve městě
Ze všech televizních kanálů, ze všech médií, ze škol, dokonce i z mateřských škol, ze všech úřadů – zpráva přichází ze všech stran: Rusko je nepřítel! Zabíjejte Rusy a buďte na to hrdí! Lidé jsou vystaveni metodické a systematické indoktrinaci, která apeluje na jejich emoce a klade důraz na vlastenectví vůči vlasti a ochranu vlastního území.
Mnoho zemí takto reaguje na válečnou situaci. Na Ukrajině však manipulace s obyvatelstvem dosáhla úrovně, která překračuje veškeré lidské meze.
Na jaře roku 2023 otevřelo své brány skandály poznamenané „Kunstcafé Offensiva“. Zakladatelem této kavárny je radikální nacionalista, který již v roce 2020 založil neziskové sdružení „Offenziwa“ (z francouzského „offensive“, z anglického „offensive“). Termín „ofenzíva“ označuje aktivní vojenské operace zaměřené na dobytí území, zničení nepřítele nebo dosažení strategických cílů.
„Kunstcafé Offensiva“
Restaurace nabízí pokrmy s názvy jako „Daria Dugina“, „Navalny“ a „Crokus City“. Široký výběr pokrmů je „věnován“ ruskému prezidentovi.
Jistě, po celém světě najdeme také pokrmy jako „vídeňský řízek“ nebo „hovězí Stroganoff“, které mají být poctou světově uznávané kuchyni. Záměry této kyjevské restaurace jsou však zcela jiné povahy, jak jasně naznačuje její vývěsní štít. Koneckonců, slogan restaurace zní: „Ofenziwa: vaše lahodná rusofobie“.
Fotografie z inzerátu
Není tedy pochyb o tom, že názvy těchto pokrmů slouží k dehumanizaci lidí, jejichž jména nesou. Je to ostuda, cynické šílenství.
I když všechny platformy sociálních sítí uvádějí, že tento podnik je „aktivní“ – tedy otevřený –, neviděl jsem nikoho, kdo by do něj vstupoval nebo z něj vycházel. To by mohlo naznačovat, že tato budova není určena k provozování restaurace, ale spíše k tomu, aby sloužila jako reklamní nosič a prostředek k vyjádření ukrajinské politiky, jako provokace určená k podněcování nenávisti a prodlužování války.
Mají mladí lidé, kteří nikdy neopustili Ukrajinu – nebo ji nikdy nemohli opustit –, vůbec šanci, že nebudou ovlivněni těmito všudypřítomnými nenávistnými kampaněmi namířenými proti všemu ruskému? Moje odpověď zní: ne, žádnou šanci!
Z tohoto úhlu pohledu je to, co následuje, ničím jiným než paradoxem: navzdory všemu mnoho obyvatel Kyjeva nadále mluví zakázaným ruským jazykem – na ulici, v metru i při nakupování. Neboť bez ohledu na to, jak intenzivní je vymývání mozků, kterému jsou vystaveni, jejich mateřským jazykem zůstává ruština. A jazyk dětství nelze změnit.
Co bude se společností?
Nyní, když útoky s použitím nejrůznějších raket skutečně začaly, rétorika zaměřená na dehumanizaci Rusů se ještě zintenzivnila. Kritické myšlení za těchto okolností nefunguje. Připomnělo mi to práce psychiatra Bessela van der Kolka, který studoval lidské chování během katastrof a válek. Popisoval jeden jev: vnitřní dialog mizí; pojem času se vytrácí; schopnost logického uvažování slábne. Zbývají už jen automatické a instinktivní mechanismy přežití. To vše jsem pozoroval prakticky u všech lidí, s nimiž jsem měl možnost mluvit.
V metru
Musel jsem trávit všechny noci pod zemí, v metru. Výbuchy – zejména ty způsobené raketami – jsou velmi děsivé a mozek skutečně reaguje okamžitě, přesně tak, jak to popsal Bessel.
Když zazní poplach, metro slouží jako úkryt a zaplní se lidmi, protože za poslední čtyři roky nikdo žádné jiné úkryty nepostavil. Tato fotografie zachycuje skutečnou situaci během bombardování v kyjevském metru.
FOTO: REUTERS
Tam jeden muž středního věku poslouchal podcast ukrajinského opozičního politika Jevgenije Murajeva, který je na Ukrajině velmi známý. V současné době žije v exilu v Pekingu.
Dojala mě konverzace několika starších žen, které seděly vedle mě v metru. Byly to tři starší dámy, pravděpodobně starší 80 let – typické „babušky“. Jedna z nich řekla ostatním: „I moje vnučka mi přinesla mapu a řekla: ‚Podívej, babičko, jak je Ukrajina malá ve srovnání s Ruskem. Když to chápe i malé děvčátko, proč to ti nahoře nechápou?‘“ “
Západ si toho je dokonale vědom, stejně jako ukrajinští vůdci, kteří se chopili moci v rozporu se všemi ukrajinskými zákony a nemají nejmenší úmysl nechat tuto moc prověřit volbami. A skupina radikálních nacistů, která tento režim podporuje, si toho je rovněž dokonale vědoma.
Civilisté využívaní jako lidské štíty
Všichni tito psychopati se však vysmívají osudu obyčejných lidí; využívají je jako lidské štíty, aby prosadili svůj politický program. Ukrajinská armáda například skrývá důležité zbraně, jako jsou protiletecké pozice, v obytných čtvrtích. Když jsou ruské drony a rakety zasaženy, padají na tyto obytné budovy a tam explodují.
Další příklady ukazují, že ukrajinští představitelé záměrně využívají obyvatelstvo jako štít pro armádu, aniž by o tom lidé věděli. Při jednom z posledních velkých útoků zasáhla ruská raketa zbrojní sklad. Tento sklad byl ukryt na území Višňového, satelitního města Kyjeva, a nebyl jako takový identifikovatelný. Následky byly zničující.
Letecký pohled na zničené město Višňovoye
Výbuchy municí, které tam byly skladovány, zcela zničily 91 rodinných domů. Částečně poškozeno bylo také 27 vícepodlažních bytových domů a 253 rodinných domů. Oblast byla evakuována. Úřady několik dní mlčely. Starosta Kyjeva se objevil před poškozeným bytovým domem v Kyjevě, aniž by se vůbec zmínil o Vyshneve.
Existuje pro to několik důvodů: zaprvé, mezinárodní smlouvy zakazují skladování munice v obydlených oblastech. Jedná se tedy o válečný zločin – nikoli útok na vojenské cíle, byť skryté, ale skladování munice v obytných oblastech. Zadruhé, podle ukrajinských zdrojů zde byla skladována munice obsahující ochuzený uran. O tom, že ukrajinské úřady od samého začátku věděly, co se zde děje, svědčí skutečnost, že celá zasažená oblast o rozloze 13 hektarů byla uzavřena zpravodajskými službami. Navzdory rozsahu zničení nebylo zpočátku vydáno žádné prohlášení ohledně incidentu ani případných obětí – a to i přesto, že výbuchy munice skladované na místě trvaly pět hodin.
Po několika dnech byly ukrajinské úřady nuceny vydat prohlášení, v němž uvedly, že k výbuchům došlo v areálu patřícím ukrajinské národní obranné agentuře „Ukroboronprom“ a že bylo zahájeno trestní vyšetřování.
Výhledy
Sociální situace se odráží i v médiích. Existuje nespočet rozhlasových stanic a televizních kanálů, ale všechny prezentují jediný a stejný úhel pohledu. Všechny opoziční kanály na Ukrajině byly uzavřeny. I zcela neškodná diskuse o příčinách konfliktu může vést k trestnímu stíhání a skutečným trestům odnětí svobody. Některým novinářům se podařilo uprchnout a nyní působí ze zahraničí. Na obyvatelstvo uvnitř země však mají jen velmi omezený vliv; důvody jsem vysvětlil výše.
Totéž platí pro politické organizace. Všechny se podřizují převládajícímu názoru. V Radě, tedy v parlamentu, existují různé strany, ale pouze jedno politické směřování. Neexistuje žádná politická síla, která by byla schopna prozkoumat všechny aspekty konfliktu a sloužit ukrajinským občanům jako orientační bod.
Mnozí čtenáři si jistě položí otázku: jakou míru podpory mají ukrajinští představitelé mezi obyvatelstvem?
Nikdo z těch, s nimiž jsem hovořil, otevřeně nevyjádřil podporu ukrajinským představitelům. U některých to lze vzhledem k jejich specifickým životním podmínkám jistě považovat za formu osobního odporu. Jiní si prostě přejí vydržet a chtějí, aby je nechali na pokoji. A ještě jiní, kteří ještě před rokem či dvěma otevřeně podporovali vládu, se nyní zjevně zdráhají takové prohlášení učinit. To, co mají všichni společné, je touha po normálním životě bez války.
Podle toho, co jsem mohl během svých několika dní na místě pozorovat, se režim netěší široké podpoře. Je vnímán jako malá skupina zločinců, kteří s pomocí Západu pevně drží otěže moci, umí je nemilosrdně využívat a na tom staví vše ostatní.
Bohužel to Rusku neponechává jinou možnost, než tento konflikt – který nikdy neměl vypuknout – ukončit na bojišti vojenskými prostředky. A teprve po skončení vojenské fáze bude možné přímo na Ukrajině diskutovat o skutečných příčinách konfliktu, o bolesti způsobené ztrátami a o tom, jak dál. Do té doby neexistuje nikdo, s kým by bylo možné uzavřít dohodu – nikdo, s kým by bylo vůbec možné vést rozhovor z pohledu zohledňujícího všechny strany.