Jak nejistá je pozice USA v tomto konfliktu s Íránem?
Je mimořádně nejistá, protože jsme předpokládali, že dosáhneme rychlého a rozhodujícího vítězství. Když se nám to ale nepodařilo a skončili jsme v dlouhé válce, ocitli jsme se v situaci, v níž mají většinu trumfů v rukou Íránci, ne my. Prezident Trump nemůže udělat nic, čím by tuto krizi eskaloval v náš prospěch. Ve skutečnosti to hraje do karet Íránu. A zároveň je obtížné vidět, kde by bylo možné najít východisko. Trump je ve slepé uličce, takže jsme uvízli ve válce, kterou nemůžeme vyhrát a která má potenciál způsobit obrovské škody mezinárodní ekonomice.
Co se stalo se lží, kterou Netanjahu a jeho poradci namluvili Trumpovi? Že rychlé odstranění íránského vedení by vedlo k masovému chaosu a revoluci v ulicích a oni by převzali vládu?
V New York Times uveřejnili před dvěma dny fascinující článek, ve kterém podrobně popsaly, jak šéf Mosadu, David Barnea, přesvědčil Netanjahua i Trumpovu administrativu, že jakmile dekapitujeme režim, dojde v Íránu k masovému povstání, režim bude svržen a my v podstatě dosáhneme rychlého a rozhodujícího vítězství. Stojí za zmínku, že Times poukazují na to, že jeho předchůdce, Yossi Cohen, řekl, že to je jen nesplnitelný sen, že se to nestane.
Nový šéf Mosadu ale udělal otočku o 180 stupňů a dokázal přesvědčit Netanjahua i Trumpa, že máme zázračný recept na úspěch. Samozřejmě, ukázalo se, že se mýlil. Je docela pozoruhodné, že tomu lidé uvěřili. Existuje obrovské množství literatury o změnách režimu, převratech a podobně, ze které vyplývá, že úspěch této strategie byl mimořádně nepravděpodobný, jak pochopil předchozí šéf Mosadu.
Zohledňuje Trump rady americké CIA nebo americké zpravodajské komunity, když jsou v rozporu s Mosadem?
Podíváte-li se na to, co říkali předseda Sboru náčelníků štábů, armáda obecně a zpravodajská komunita – a to by zahrnovalo i CIA – ale zejména na zprávy Národní zpravodajské rady, je zcela jasné, že v rámci deep state byli různí lidé a instituce, kteří Trumpovi říkali, že to není dobrý nápad, že není životaschopný.
Místo toho však poslouchal Izraelce a sionisty ve Spojených státech, kteří ho tlačili do války. Samozřejmě sem patří lidé jako generál Jack Keane, Lindsey Graham a Trumpovi dva hlavní poradci, Jared Kushner a Steve Witkoff. Takže to byla tato skupina ve Spojených státech spolu s Izraelci, kteří nás silně tlačili do války, obecně proti radám deep state.
Tipuji, že Joe Kent, bývalý ředitel protiteroristického oddělení v úřadu ředitele Národní zpravodajské služby, také nabídl takovou radu, která byla odmítnuta, což vedlo k jeho rezignaci.
Pracoval pro Tulsi Gabbardovou a Národní zpravodajská rada podléhá úřadu Tulsi Gabbardové. Předpokládám tedy, že téměř všichni lidé, kteří pracovali s Tulsi Gabbardovou, byli stejného názoru. Předpokládám, že mnozí lidé v CIA a ve vojenské sféře pochopili, že to není realizovatelný plán, což se potvrdilo.
Nabídl prezident Trump nějaké důkazy, o kterých víte, k podložení svého tvrzení, které Íránci popírají, že jeho dva realitní agenti ve skutečnosti jednají s vysokopostaveným představitelem íránské vlády?
Žádné jsem neviděl. Je možné, že Steve Witkoff, řekněme, poslal e-mail někomu v Íránu, kdo je na vysoké úrovni, a tato osoba odpověděla, a prezident Trump to může charakterizovat jako seriózní jednání. Ale samozřejmě, že tomu tak není. Myslím si, že pokud existuje nějaká naděje na zahájení diskuse mezi oběma stranami, tak díky tomu, že Pákistánci se snaží něco nastartovat příští týden, kde Islámábád bude sloužit jako zprostředkovatel mezi Íránem a Spojenými státy. Myslím si však, že to nikam nepovede. Američané chtějí příměří a Íránci by byli blázni, kdyby s ním souhlasili, neudělají to. A když se pak dostanete ke skutečným jednáním, jejichž cílem je vyřešit tento konflikt, je nemožné si představit, jak byste mohli dosáhnout dohody.
Tato situace je mimochodem analogická s celou otázkou, zda lze dosáhnout příměří na Ukrajině a zda lze uzavřít smysluplnou mírovou dohodu. Na Ukrajině to není možné a neumím si představit, jak by to mohlo fungovat zde. Podívejme se na požadavky Íránu na jedné straně a pak na ústupky, které Spojené státy a Izrael očekávají, že Íránci přijmou. A když se podíváte na tyto dvě strany rovnice, prostě není možné dosáhnout dohody. Íránci opravdu hrají tvrdou hru, pokud jde o jejich požadavky. Chtějí, aby všechny americké vojenské síly a zařízení opustily Blízký východ. Chtějí reparace. Chtějí zrušení sankcí a tak dále. Potom, když v rovnici přejdete na stranu ústupků, my chceme, aby se vzdali svých balistických raket, kapacit na obohacování uranu a chceme, aby přestali podporovat Hutiů, Hizballáh a Hamás. Není to soubor požadavků, které by Íránci mohli jakkoli akceptovat. Jak tedy dosáhnout dohody?
Nevím, ale takhle se v pondělí íránský ministr zahraničí Abbás Arákčí vyjádřil o tvrzeních prezidenta Trumpa, že jednání probíhají:
“Nemyslím si, že otázka rozhovorů či jednání s Američany bude opět na stole, protože máme velmi trpké zkušenosti s jednáními s Američany. Jednali jsme s nimi loni, v červnu, a oni na nás zaútočili uprostřed jednání. A opět letos se nás snažili přesvědčit, že tentokrát je to jiné. Slíbili nám, že nemají v úmyslu na nás zaútočit a že chtějí vyřešit íránskou jadernou otázku mírovou cestou a najít řešení prostřednictvím jednání. A my jsme to nakonec přijali. Ale opět, po třech kolech jednání a poté, co americký tým v jednáních prohlásil, že jsme dosáhli velkého pokroku, se přesto rozhodli na nás zaútočit. Takže si nemyslím, že by rozhovory s Američany byly ještě součástí našeho programu.“
Nemůžete mu to zazlívat.
Ne. Ale dovolte mi k tomu přidat další rozměr. Jen si představte, že hrajete s kartami Íránu. A otázka zní: jak vnímáte prodloužení této války? Pokud hrajete s kartami Íránu, nechcete, aby válka nyní skončila. Chcete, aby válka nadále pokračovala. Čím déle válka trvá, tím více stoupají výdaje Západu na tento konflikt. A tím získáváte větší vyjednávací sílu.
Pokud něco tuto válku zastaví, bude to situace, kdy budeme na pokraji velké ekonomické katastrofy, celosvětové ekonomické katastrofy. Taková situace přinutí prezidenta Trumpa sednout si za jednací stůl a učinit Íráncům obrovské ústupky. Nebude mít na výběr. Myslím si, že to je jediný způsob, jak zde dosáhnout dohody. Íránci tedy mají zájem pokračovat ve způsobování bolesti Západu a v podstatě celému světu a vyvíjet na nás, na prezidenta Trumpa, obrovský tlak, aby uzavřel dohodu. Takže ze strategického hlediska nechápu, proč by nyní Íránci souhlasili s uzavřením dohody.
Co by se stalo s Izraelem, kdyby Spojené státy zastavily bombardování?
Izraelci bombardování nezastaví. A pokud zůstanou Izraelci sami, pravděpodobně zaútočí na energetickou infrastrukturu v Íránu a Íránci na to zareagují, což nás dostane velmi blízko k propasti. Pokud se tedy Spojené státy jednoduše stáhnou a nechají Izraelce a Íránce, aby si to mezi sebou vyřešily, není jasné, zda tento příběh skončí šťastně. A lze si představit scénář, velmi pravděpodobný scénář, ve kterém do té propasti spadneme.
Takto situaci popsal poměrně pochmurný premiér Netanjahu v pondělí večer v Jeruzalémě:
” Dnes jsem mluvil s naším přítelem, prezidentem Trumpem. Prezident Trump věří, že existuje šance využít obrovské úspěchy IDF a amerických ozbrojených sil k dosažení cílů války v rámci dohody. Dohody, která ochrání naše klíčové zájmy. Zároveň pokračujeme v útocích v Íránu i v Libanonu. Narušujeme raketový program a jaderný program. zlikvidovali další dva jaderné vědce a toto je jen začátek. Za všech okolností budeme chránit naše klíčové zájmy.“
Poslední věc, kterou chce, je, aby Spojené státy a Írán uzavřely nějakou dohodu, která by zabránila USA v útoku na Írán.
To je momentálně pravda, ale uvidíme, jak se to vyvine. Díval jsem se na Haaretz a přes noc došlo k osmi raketovým útokům z Íránu. To bylo v pondělí večer a v úterý ráno. Také dvě salvy raket od Hizballáhu v Libanonu. Izraelci jsou pod silným tlakem a jejich protiraketová obrana z nějakého důvodu zjevně nefunguje. A Íránci mají kapacitu k tomu, aby na Izrael nadále útočili. Uvidíme tedy, jak dlouho chce premiér Netanjahu v této válce pokračovat. Není jisté, že bude chtít vést dlouhou válku s Íránem. A mimochodem, proto jsem řekl, že pokud Izraelci zůstanou sami, budou eskalovat konflikt a zaútočí na energetickou infrastrukturu v Íránu, což by mohlo velmi rychle vést ke skutečné katastrofě.
Jaká byla mezinárodní geopolitická reakce diplomatů a hlav států na tuto válku?
Téměř všichni na světě chápou, že tato válka byla katastrofální chybou Spojených států a Izraele. Německý prezident nedávno řekl téměř přesně to samé. Evropané chápou, že jde o katastrofu. Samozřejmě, na celém globálním jihu panuje velké zděšení z toho, co se zde děje, protože ceny potravin, ropy, plynu a nafty v průběhu času výrazně vzrostou. Situace se bude jen zhoršovat a bude to mít katastrofální ekonomické a politické důsledky pro země po celém světě.
Kromě toho všichni tito lídři a mnozí lidé v těchto zemích chápou, že na tento problém neexistuje rychlé a jednoduché řešení. Vypadá to tak, že to bude pokračovat donekonečna a jejich situace se bude zhoršovat. Podíváte-li se tedy na to, co si lidé po celém světě myslí o Trumpově a Netanjahuově válce, většina lidí to považuje za mimořádně hloupý krok, který bude mít pro ně výrazně negativní důsledky.
Trump momentálně nemá žádné východisko, které by mu umožnilo zachovat si tvář, že?
Ne. Pokud by měl, využil by ho. Opět, Íránci mají velký zájem v této válce pokračovat, protože čím déle válka trvá, tím větší páku mají. Podívejte se na prezidenta Trumpa dnes ve srovnání s tím, v jaké situaci byl tři dny po zahájení války. Tři dny po zahájení války si myslel, že má navrch. Teď si to nemyslí. Ví, že má problém a hledá cestu ven. Ale žádná úniková cesta neexistuje a souvisí to s tím, že Íránci chápou, že v tomto okamžiku mají převahu a je v jejich zájmu pokračovat ve válce.
Když říká, že Spojené státy a Írán vedly produktivní jednání, myslíte si, že lže? Že si to vymýšlí jen proto, aby ovlivnil trhy?
Určitě si to vymýšlí. O tom není pochyb. Chápu argument s trhy a jsem si jist, že na tom je něco pravdy, ale myslím si, že důležitější je, že prostě nechtěl v pondělí večer zaútočit na Írán. To by vedlo ke katastrofě, protože Írán mluvil v podstatě o zničení států Perského zálivu. Íránci řekli, že pokud Spojené státy a Izrael zaútočí na jejich energetickou infrastrukturu, odvětí nejen útokům na energetickou infrastrukturu ve státech Perského zálivu, ale i na odsolovací zařízení. Zničilo by to tyto země. Důsledky pro tyto země a pro mezinárodní ekonomiku by byly katastrofální. Takže prezident Trump by byl podle mě blázen, kdyby v pondělí večer zaútočil na íránskou energetickou infrastrukturu. A myslím si, že právě proto změnil rétoriku.
Doufejme, že po pěti dnech bude mít stejný základní postoj a na tu infrastrukturu nezaútočí, protože to by opět vedlo k katastrofě. Jedna věc, na které opravdu záleží, když země vstoupí do války a uvažují o eskalaci, je to, do jaké míry jsou zoufalé. Co mě skutečně trápí, je to, že prezident Trump se dostává do zoufalé situace navzdory své usměvavé tváři, kterou každý den ukazuje na veřejnosti. Za zavřenými dveřmi si musí uvědomovat, že je v hlubokých problémech. A předpokládám, že úroveň jeho zoufalství stoupá každý den. Když jsou země zoufalé, neměli byste podceňovat míru, do jaké jsou ochotny riskovat a prosazovat politiku, která má velmi malou šanci na úspěch a ve skutečnosti by mohla vést k katastrofě. Přesto však vůdci cítí, že jsou v situaci, ve které nemají na výběr.
To se mimochodem stalo Japoncem, pokud jde o útok na Pearl Harbor. Japonci byli v zoufalé situaci. Dobře chápali, že to pravděpodobně skončí katastrofou, ale přesto riskovali a udělali to, protože byli zoufalí. Takže navzdory všem těm pozitivním a tvrdým slovům, která každý den slyšíte od prezidenta Trumpa, za zavřenými dveřmi si plně uvědomuje, že je v pořádné kaši, že udělal obrovskou chybu. A to mě velmi znepokojuje, protože opět, existuje mnoho důkazů, že když jsou vůdci zoufalí, dělají hloupé věci.
Zhoršuje tuto chybu nasazením pozemních jednotek? Nevíme, kolik jich je. Počet začínal na 5000. Nyní se zdá, že téměř 50 tisíc amerických vojáků je na cestě na Blízký východ.
To svědčí o tom, jak je zoufalý, protože před válkou by pozemní invazi nikdy nepřipustil. Problém, se kterým se potýká, spočívá v tom, že neexistuje žádná dobrá vojenská možnost, jak tyto pozemní síly využít. Například se hodně mluví o invazi a obsazení ostrova Kharg. Za prvé, je obtížné si představit, jak se na ostrov Chárk vůbec dostat. Za druhé, jak tento ostrov dobýt bez velkých ztrát. Za třetí, jak jej udržet, když si Íránci uvědomí, že jsme tam, a zaměří své dělostřelectvo, rakety a balistické střely na naše jednotky. Předpokládejme, že obsadíme ostrov Chárk. Je náš. Ovládáme ho. Jak to povede ke šťastnému konci? Opravdu si lidé myslí, že Íránci se pak jednoduše vzdají a budou hrát mrtvé? Na to bych si nevsadil ani cent. Takže to nebude fungovat. A pak se mluví o vyslání sil hluboko do Íránu, aby zachránili ten vysoce obohacený uran. Šance na úspěch jsou téměř nulové.
A nakonec, nepodnikneme invazi do celé země. Podívali jste se někdy, jak je ta země velká? Mají 93 milionů obyvatel. To prostě není možné. K tomu bychom potřebovali armádu asi dvou milionů mužů a žen, a to se nestane. Takže si nemyslím, že zde existuje reálná možnost nasazení pozemních sil. Ale opět, možná je Trump dost zoufalý na to, aby to zkusil.
To nás vrací zpět na začátek. Jak nejistá je pozice USA? Extrémně nejistá. Do velké míry pro to, že USA podcenily íránský odpor, nepochopily asymetrickou povahu íránské vojenské reakce a nezohlednily podzemní íránská sila, která jsou odolná vůči útokům USA a Izraele.
Všechno správně. Znovu se zde vracíme k tomu, že jsme si mysleli, že dosáhneme rychlého a rozhodujícího vítězství. David Barnea, šéf Mosadu, přesvědčil Netanjahua a Trumpa, že se tak stane. No a jelikož se tak nestalo, ocitli jsme se v opotřebovávací válce.
Je to situace podobná té mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem během druhé světové války. Wehrmacht invazi začal 22. června 1941. Mysleli si, že dosáhnou rychlé a rozhodující vítězství. Německé jednotky, které v červnu 1941 vstoupily do Sovětského svazu, ani nesbalily zimní oblečení. Předpokládali, že to bude rychlé a lehké vítězství, ale naštěstí se to nepotvrdilo. Wehrmacht byl zastaven 8. prosince 1941 před branami Moskvy a začala opotřebovávací válka. A v dubnu 1945 se Rudá armáda dostala do Berlína a Německo bylo na pokraji porážky. Pokud tedy nevítězíte rychle a rozhodně a nejste připraveni na dlouhou válku, a dostanete se do dlouhé války, máte skutečné problémy, a to se stalo i nám. A když pak zohledníte všechny body, které jste zmínil, je vidět, v jaké špatné situaci se nacházíme.
Rozhovor vedl Andrew Napolitano, bývalý soudce a novinářje přepisem podcastu Judging Freedom. Pro Slobodný Vysielač přeložil Timoteus Dunaj.