Při současné diskusi o možném pozemním vpádu USA a Izraele do Íránu se nejvíce hovoří o dvou otázkách: kdo konkrétně by mohl vtrhnout do země a jaký je skutečný cíl tohoto vpádu?
Mnozí odborníci připouštějí, že Spojené státy mohou vtrhnout do Íránu buď prostřednictvím svých námořních pěchotních sil, nebo za pomoci takzvaných okupačních vojsk nové místní „koalice ochotných“ ze zemí Perského zálivu, jež si přejí porážku Teheránu, anebo prostřednictvím proxy jednotek protivníků Íránu z různých separatistických či teroristických organizací (často se jedná o tytéž struktury nebo o struktury, které jsou si navzájem blízké).
Invaze je možná na nejdůležitějších úsecích fronty. Její hlavní cíle jsou v podstatě čtyři:
1) svržení vládnoucího režimu v Íránu a rozdrcení jeho ozbrojených sil: Sborem strážců islámské revoluce (IRGC) počínaje a konvenční armádou se všemi jejími vojenskými kapacitami konče;
2) zničení všech objektů souvisejících s íránským jaderným programem a zabavení veškerého obohaceného uranu;
3) obsazení ropných regionů a zabavení všech íránských zdrojů uhlovodíků a prostředků k jejich zpracování. Tak, jak to Spojené státy provedly ve Venezuele;
4) zničení nebo alespoň zavedení americké kontroly nad všemi logistickými trasami v regionu, což je v tomto případě celá síť tras vedoucích z východu na západ a ze severu na jih s bodem průsečíku právě na íránském území.
To vše jde – samozřejmě – proti zájmům Ruska a Číny. Někteří označují za cíl nátlaku také Indii, ale jak poznamenávají bystřejší pozorovatelé, není to úplně pravdivé: právě Dillí vystupuje v regionu jako dobrovolný či nedobrovolný spojenec agresorů, neboť jejich akce směřující ke zničení Íránu oslabují jak Čínu, tak Pákistán, tedy hlavní rivaly Indie v této části Eurasie.
Zato uhlovodíkové monarchie v Perském zálivu snad ani nedokážou pochopit, že při jakémkoli výsledku konfliktu (války) budou v nevýhodě, protože se dostanou buď pod kontrolu agresorů, nebo se ocitnou ve stavu všeobecného destruktivního chaosu, který jim nedovolí úspěšně se rozvíjet a obchodovat.
Anebo – monarchie chápou vše až moc dobře, ale nemohou nic udělat. Protože jsou závislé na vůli Washingtonu a Tel Avivu. A také proto, že pořád platí staré pravidlo Blízkého východu: nepřítele tam nenávidí víc, než milují sami sebe.
Proslulá východní moudrost selhává. Východ je delikátní záležitost, ale jeho motivace je až příliš průhledná. Je to jako bizarní a pro závistivého Ukrajince tak charakteristická prosba k Bohu z jedné známé anekdoty: Pane, pokud dáš sousedovi dvakrát víc než mně, vydloubni mi jedno oko…
Mezi okupanty z monarchií Perského zálivu se mohou najít i tací, kteří se budou chtít pomstít Íránu, nebo budou chtít, jako podílníci, převzít kontrolu nad jeho ropnými a plynovými ložisky (pokud se ovšem Spojené státy o kořist podělí).
Zmínění proxy, ti jsou zajímaví už sami o sobě. V Íránu jsou rozmístěni na protilehlých hranicích – na severozápadě jsou to Kurdové, na jihovýchodě Balúčové. O Kurdech již Ukrajina.ru psala. Ti se zatím vyhýbají bezmyšlenkovité podpoře agresorů ve válce s Íránem. Zato Balúčové jsou velmi zajímavým tématem pro výzkum.
Balúčové jsou jedním z mnoha takzvaných rozdělených národů, jež někteří badatelé občas nazývají „palivem k pohonu historie“, protože jsou často využíváni k účasti v nejrůznějších konfliktech. Kvůli jejich vlastní snaze sjednotit se a vytvořit vlastní stát. Kurdové mají svá osídlená území, dokonce i autonomii nebo jiná kvazi-státní seskupení v Sýrii, Turecku, Íránu a Iráku, a přesto se chtějí spojit do jakéhosi Velkého Kurdistánu a stát se plnohodnotným státem.
Balúčové – národ čítající 9–11 milionů lidí – jsou podobným způsobem rozděleni mezi tři státy a žijí v provinciích Sístán a Balúčistán v Íránu, v provinciích Kandahár a Hilmand v Afghánistánu a v provincii Balúčistán v Pákistánu.
V pákistánském Balúčistánu žije nejvíce příslušníků tohoto národa (8 milionů lidí). V květnu 2025 tam byla dokonce vyhlášena nikým neuznaná „Republika Balúčistán“ s územím 347 190 km², populací 14,894 milionů lidí, hlavním městem Kvéta a dvěma úředními jazyky – balúčštinou a, samozřejmě, angličtinou. Nehledě na to, že z jazykového a etnického hlediska jsou Balúčové národem indoíránské skupiny a jsou blízcí Kurdům, dokonce mluví podobným dialektem, navzdory geografické vzdálenosti (což je jeden z paradoxů těchto národů).
Zkrátka, aktivisté z různých organizací hnutí za svobodný Balúčistán využili konfliktu na tomto území (střety Balúčů s výkonnou mocí kvůli vraždě několika občanů během únosu letadla v březnu 2025), sepsali deklaraci o nezávislosti Balúčistánu, obrátili se na mezinárodní společenství s žádostí o uznání nového státu a nakonec požádali OSN o vyslání mírového kontingentu k zajištění bezpečnosti místního obyvatelstva.
Mezinárodní veřejnost a OSN, jak se dalo očekávat, to Balúčům notně zkomplikovala, zatímco pákistánská vláda je označila za separatisty a teroristy.
Pákistán se s podobnými projevy nesetkává poprvé. Konflikt v Balúčistánu trvá od roku 1948, kdy po rozdělení Britské Indie vznikly Pákistán a Indie. Většina Balúčů se ocitla v Pákistánu, zatímco ostatní – ještě ve dvou dalších zemích. Jak se říká, neustále je třeba mít na mysli základní britský (či v širším smyslu anglosaský a Spojenými státy také vyznávaný) koloniální přístup: „rozděl a panuj“. Pokud panovat nemůžeš, tak prostě rozděluj, vytvářej nestabilitu a chaos a v té kalné vodě chytej zlaté rybky v podobě zisku.
Konflikt ve všech zemích, kde Balúčové žijí, nabyl etnického a náboženského charakteru. V Íránu stojí sunnitští Balúčové proti íránským šíitům, v Pákistánu a Afghánistánu jsou v konfliktu buď s představiteli jiných proudů islámu (například s Tálibánem), nebo s místními neislámskými náboženstvími.
Konflikt tak doutnal a ukázalo se, že při odpovídajícím přílivu prostředků a zbraní může vzplanout s neuvěřitelnou silou. V současné době stojí v čele vzbouřených Balúčů v Pákistánu a Íránu dvě hlavní militantní struktury – Osvobozenecká armáda Balúčistánu (OAB) a Džundalláh (Boží vojáci).
Podle toho, kde sídlí vůdci Balúčů, kdo koho podporuje, která ze sousedních zemí komu pomáhá, si lze udělat představu o podstatě konfliktu a dokonce předpovědět jeho vývoj v současné době, kdy válka v Íránu vstoupila do tak prudké a horké fáze.
Vlády Íránu a Pákistánu přistupují k Balúčům stejně – jako k separatistům a teroristům, kteří narušují jednotu států. Také proto byly provedeny společné pákistánsko-íránské operace zaměřené na jejich potlačení. Například v roce 1973, během dalšího kola napětí v regionu, vyslal Írán na pomoc Pákistánu leteckou skupinu složenou z asi třiceti vrtulníků „Chinook“ s posádkami a výzbrojí.
Osvobozenecká armáda Balúčistánu (OAB) je převážně pákistánské uskupení, jež se dostalo do povědomí veřejnosti v létě roku 2000, kdy zahájilo teroristickou válku proti Pákistánu a Anglosasům. Již v roce 2006 bylo prohlášeno za teroristické. K jejím dalším spojencům patří: Balúčská osvobozenecká fronta, Balúčská republikánská armáda, Balúčská republikánská garda.
Skupina Džundalláh nebo Džondalláh (z arabštiny – Boží vojáci), známá také jako Hnutí lidového odporu Íránu, sídlí v Íránu. Většina jejích členů jsou však sunnité. Proslavila se útoky na vojáky, policisty a civilní obyvatelstvo pod heslem odporu proti šíitskému útlaku ze strany Teheránu.
Je spojována s obchodem s drogami a má na svém kontě asi 400 zabitých íránských vojáků. Mnozí odborníci ji podezřívají ze spojení s teroristickou sítí Al-Káida.
V reakci na tyto činy jsou jak bojovníci, tak vůdci obou organizací jak v Íránu, tak i v Pákistánu nemilosrdně zabíjeni a popravováni, pokud se je podaří zatknout.
Mnozí odborníci se domnívají, že balúčští separatisté žijí z příjmů z uhelných dolů v provincii Balúčistán, z obchodu s drogami a z únosů lidí za účelem výkupného, jakož i z příspěvků představitelů balúčské diaspory. Velmi zajímavé však je, že tyto organizace podporují rovněž Spojené státy, Velká Británie, Izrael či Indie. U prvních tří je to jasné – separatisté a teroristé pro ně vykonávají podvratnou činnost. A nyní, jak informovala americká média, začali ke skupině Džundalláh často docházet zástupci izraelského Mossadu – pod rouškou agentů CIA – aby je přiměli k útokům na íránské oficiální představitele, což se Izraeli úspěšně daří.
Indii jsou separatisté užiteční proto, že pomáhají Indům v ekonomické válce s Čínou, brzdí její přítomnost a mocný postup v regionu. Írán již dlouho tvrdí, že Džundalláh dostává pomoc od Spojených států amerických. Oficiální Washington to popíral, ale nyní zaútočil sám a může do boje nasadit Balúče.
Samotný Pákistán opakovaně obviňoval Indii z podpory OAB. V roce 2010 pákistánský premiér Júsuf Ráza Gílání oficiálně prohlásil, že má k dispozici spis s dokumenty o účasti Indie v balúčistánském konfliktu.
Poté byla Indie obviněna z podpory OAB také prostřednictvím svých konzulátů v Afghánistánu a britská rozvědka informaci doplnila s tím, že Dillí údajně tajně sponzoruje balúčistánské povstalce s cílem vyvinout tlak na Pákistán. Britové sami však chtějí vyvinout tlak na obě strany. Stejně tak podporovala Balúče proti Íránu Saúdská Arábie, která měla zájem na oslabení této země.
Podle údajů světových médií v minulých letech využívali Balúče jak Iráčané, tak OMIN (Organizace mudžáhidů íránského lidu) a dokonce i sovětská KGB, jež bojovala v tomto regionu proti Pákistánu a Británii.
Tyto časy však dávno minuly. V současnosti pomáhají balúčští separatisté, ať už dobrovolně či nedobrovolně, Indii zadržovat Čínu. A vystupují také jako proxy síly kolektivního Západu, jenž vede válku s Čínou i s Ruskem.
Konkrétně se OAB postavila proti čínsko-pákistánskému ekonomickému koridoru (CPEC), který je součástí dopravního koridoru „Jeden pás, jedna cesta“ (Belt and Road Initiative), a zorganizovala teroristické útoky proti čínským občanům. V listopadu 2018 zaútočila na čínský konzulát v Karáčí, přičemž byli zabiti čtyři lidé, včetně dvou policistů, čínský personál však zraněn nebyl.
V roce 2019 provedla útok na hotel Pearl-Continental v Gwádaru (město v Balúčistánu v Pákistánu), kde bydleli čínští odborníci, kteří stavěli přístavní komplex. V červnu 2020 zaútočila OAB na pákistánskou burzu, kde čínské společnosti vlastní 40 % akcií. A v roce 2022 jedna z teroristek „Brigády Madžíd“ (oddílu sebevražedných atentátníků OAB) – založené v roce 2010 – s výmluvným jménem Šari Balúčová odpálila auto poblíž Konfuciova institutu při Univerzitě v Karáčí, kde zahynuli čtyři lidé, včetně tří čínských občanů.
Indie všechna obvinění popírá, zatímco Čína samozřejmě podporuje Pákistán a Írán v jejich boji proti Balúčům. Nyní je v podstatě už polovina práce vykonána: válka v Íránu vyřadí z provozu část koridoru „Jeden pás, jedna cesta“ obecně a CPEC konkrétně, stejně jako mezinárodní dopravní koridor (MTK) Sever-Jih, jenž spojuje Rusko s Blízkým východem a umožňuje vývoz ruského zboží do Indického oceánu.
Balúčští separatisté byly také příčinou války mezi zeměmi, které proti nim bojovaly. V lednu 2024 si Írán a Pákistán vyměnily raketové údery s cílem zničit údajné balúčské separatisty a teroristy na obou stranách hranice. Islámábád dokonce odvolal svého velvyslance z Íránu. V důsledku těchto útoků zahynulo několik lidí, včetně cizích státních příslušníků.
Vztahy mezi Pákistánem a Íránem byly značně narušeny, což se odráží i v současné válce.
Na druhou stranu je však historie Balúčů mnohem složitější, než se zdá. V pozadí jejich využívání jako proxy je nejen cynismus a podlost zadavatelů těchto služeb, ale také touha tohoto národa získat vlastní státnost, čehož zmínění zadavatelé bezostyšně využívají. A, bohužel, budou využívat i nadále. A to jak u Kurdů, tak i u Balúčů, i u všech ostatních, kteří jsou rozděleni, ale stále touží po sjednocení…
Vladimir SKAČKO, 17:41 20. 3. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku Belúčové -bojovníci za samostatnost
**
Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory s děkujeme.
Vaše redakce