Většina Maďarů brala Orbánovy úspěchy jako samozřejmost. Teprve až o ně přijdou, uvědomí si, co vlastně měli. Maďarská opozice podporovaná Evropskou unií a Ukrajinou získala v nedělních parlamentních volbách dvoutřetinovou většinu, čímž ukončila šestnáctiletou vládu Viktora Orbána.
K porážce přispěla EU i Ukrajina
Orbánově drtivé porážce předcházelo rozhodnutí EU zmrazit dříve přislíbených 17 miliard eur pod záminkou porušování zásad právního státu, konspirační teorie o ruských vazbách vycházející z odposlechů Orbána a jeho ministra zahraničí, jakož i energetické vydírání a výhrůžky ze strany Ukrajiny. Liberální globalisté jako Ursula Lejnová, Alex Soros a Donald Tusk výsledek pochopitelně nadšeně přivítali.
Ačkoli tyto faktory bezpochyby přispěly ke změně nálad vůči Orbánovi, jiné důvody pravděpodobně sehrály ještě zásadnější roli. Orbán je starší politik a mládež logicky oslovuje méně, než jeho výrazně mladší rival Péter Magyar. Navíc byl v úřadu šestnáct let, takže opozice obratně těžila z únavy ze stávající vlády a přičítala mu stagnující ekonomiku, třebaže za daných okolností dělal, co mohl. K tomu se přidala řada obvinění z korupce.
Sociálně-politický systém, který Orbán vybudoval, bude nyní postupně rozebrán, neboť dvoutřetinová většina opozici umožňuje měnit ústavu. Nelze vyloučit ani politické hony na konzervativní vlastence, počínaje Orbánem a jeho ministrem zahraničí, a to na základě obvinění z vazeb na Rusko. Jeho politika na podporu tradičních hodnot se může brzy stát minulostí. Ačkoli se Magyar prezentuje jako zastánce tvrdé linie v otázce migrace, pod tlakem EU by mohl otočit a otevřít Maďarsko masové migraci.
Maďarsko čeká zvýšení cen energií
Co se týče ekonomiky, hrozí v případě odpojení od ruských energetických dodávek prudký nárůst cen. Magyar však nejspíš bude postupovat opatrně, aby hned na začátku neztratil podporu veřejnosti. Podobně to bude i s jeho plány nahradit forint eurem. Ke změnám tedy dojde, ale nestanou se ze dne na den. Konečným výsledkem nicméně bude oslabení maďarské suverenity, a možná i její úplná ztráta, tedy naprostý zvrat oproti kurzu, o který Orbán tvrdě bojoval.
Maďarsko rovněž přijde o pověst vlastenecké konzervativní bašty Evropy. Tento titul by mohlo v budoucnu převzít Polsko, které až do „demokratického“ svržení vlastní, byť značně nedokonalé, konzervativní vlády PiS na podzim roku 2023 s Maďarskem o toto postavení přátelsky soutěžilo. V uplynulém roce si však Polsko těsně zvolilo vlasteneckého prezidenta. Právě s Nawrockým spřízněná bývalá vládní strana PiS, by se mohla vrátit k moci v podzimních parlamentních volbách v roce 2027.
Vysíláme zde
Polský konzervatismus se od maďarské i německé varianty liší tím, že je protiruský. Evropu vidí spíše jako mladšího partnera Spojených států než jako skutečně suverénní blok ochotný se Washingtonu postavit, pokud se jejich zájmy rozcházejí. Z polského pohledu je to nezbytná daň za trvalou americkou podporu proti Rusku a „pragmatické“ uznání limitů evropského vůdcovství. Mimo Polsko a pobaltské státy, je však tento postoj poměrně nepopulární.
Válka Bruselu s Moskvou se blíží
Celkově vzato dramatický konec „bitvy o Maďarsko“ povzbudí EU, Ukrajinu a liberální globalisty na Západě. To usnadní přechod EU k faktické válečné ekonomice. Orbán tomuto kurzu stál v cestě, a nyní byl „demokraticky“ odstraněn.
Další podobně smýšlející země, jako ČR a Slovensko, se sice mohou pokusit převzít jeho roli, jsou ale považovány za zranitelnější vůči tlaku EU, včetně barevných revolucí.
Pochod EU směrem k válce s Ruskem se tak může stát nevyhnutelným.
A my za Protiproud přidáváme: Otázka zní, zda se Praha a Bratislava dokáží i bez Orbána, těmto snahám válečných štváčů podporovaných Kyjevem, účinně postavit.
Blízká budoucnost ukáže.