V souvislosti s rozšiřováním války proti multipolaritě Washington přetváří západní ekonomiku na zbrojní výrobu, vysává své satelitní státy a podkopává vlastní společenské základy – čímž opakuje osudovou trajektorii Britského impéria.
Po celá desetiletí USA využívaly své četné satelitní státy jako prodlouženou ruku své vlastní vojenské, ekonomické, finanční a politické moci, zapojovaly západní svět a jeho závislé státy do válek, válek vedených prostřednictvím zástupců, ekonomického nátlaku a k vytváření iluze politické legitimity pro své akce po celém světě.
To vše je pokračováním způsobu, jakým Britské impérium využívalo své kolonie k vedení svých válek a udržení globální nadvlády až do období světových válek včetně.
A stejně jako se Britské impérium v posledních letech svého úpadku stále více opíralo o své kolonie, vysávalo z nich krev a bohatství a přitom je vyčerpávalo a ničilo – tak se i USA stále více opírají o své satelitní státy, zatímco se jejich válka proti multipolaritě rozšiřuje proti znovu se prosazujícímu Rusku, vzestupující Číně, vytrvalému Íránu a mnoha národům mezi nimi.
Navrhovaná metoda USA k udržení globální nadvlády spočívá výhradně v destabilizaci a podkopávání vznikajícího multipolárního světa, namísto toho, aby USA vyrovnaly či překonaly rostoucí sílu a prosperitu multipolarismu.
Stejně jako Britové využívali kombinaci administrativní kontroly a politické propagandy k vynucení poslušnosti ve svých koloniích, tak i USA využívají politické ovládnutí svých satelitních států a bezprecedentní informační převahu k tomu, aby své satelitní státy manévrovaly do pozic pro válku a proxy války a aby ospravedlnily rostoucí výdaje na vojenskou moc na úkor sociálních programů a dokonce i ekonomické životaschopnosti – a to jak doma, tak v rámci svého současného impéria.
Síť sdílení břemene
V průběhu vlád Obamy, prvního Trumpa, Bidena a nyní druhého Trumpa zaváděly USA ve stále větší míře kombinaci politických, ekonomických a vojenských spojenectví, která slouží k upevnění americké moci po celém světě.
To zahrnuje vše od „Quadu“ po „AUKUS“, od neustále se rozšiřujícího NATO až po falešné protisproty americké aliance, jako je evropská „koalice ochotných“ zaměřená na Ukrajinu a navrhované „asociované členství“ Kanady v Evropské unii. Všechna tato ujednání mají za cíl zefektivnit administrativní proces využívání regionální moci napříč několika klientskými státy spolu s politickými narativy, jejichž účelem je získat co nejvíce lidí v těchto cílových zemích pro využití těchto zemí proti cílům americké zahraniční politiky.
Quad a AUKUS využívají smyšlené hrozby „čínské expanze“ a „agrese“, aby oklamaly miliony lidí v asijsko-pacifickém regionu a přiměly je přesunout obrovské a stále rostoucí objemy zdrojů z národního rozvoje na vojenské výdaje a potenciální konfrontaci se samotnou Čínou.
Tzv. „koalice ochotných“, termín převzatý z americké invaze do Iráku v roce 2003, spolu s navrhovaným přidruženým členstvím Kanady v EU, má za cíl vyfabrikovat hrozbu „invaze Ruska“ a získat tak další zdroje pro probíhající proxy válku Washingtonu na Ukrajině.
V západní Asii USA využívají takzvanou „Dohodu o společné obraně v Mekce“ a „Abrahamovy dohody“ k sjednocení svých klientských států v regionu, a to navzdory desetiletím protichůdných propagandistických narativů, které udržují americkou strategii napětí v celém regionu zaměřenou na Izrael.
Uměle vyvolaná veřejná nenávist a/nebo strach se využívají k pohánění těchto různých pokusů o konsolidaci zdrojů a moci klientských států USA po celém světě uprostřed vzájemně propojených konfliktů zasahujících Evropu, západní Asii a narůstajícího napětí v asijsko-pacifickém regionu. V rámci tohoto procesu probíhají souběžné konflikty také všude od Latinské Ameriky až po africký kontinent.
Odhalení propagandy odkrývá velmi základní vzorec – všechna tato politická uskupení sdílejí jediný imperativ – vyšší vojenské výdaje – a výdaje na zbraně, které jsou buď vyráběny samotnými USA, nebo jsou součástí globální vojenské interoperability USA. Jsou to právě vojenské výdaje, které jdou na úkor sociálních programů, hospodářského a národního rozvoje a dokonce i politické stability různých států, které jsou klienty USA a tvoří tato uskupení – ať už jsou vytvořena a vedena USA, nebo předstírají, že jsou v opozici vůči krokům USA.
Ačkoli tato „síť sdílení zátěže“ nabývala tvaru v průběhu několika amerických administrativ v tomto 21. století, jednoduše navazuje na to, co bylo vždy pokračováním toho, čím bylo samotné Britské impérium. Termín „síť sdílení zátěže“ byl doslovně zaveden v Národní bezpečnostní strategii USA z roku 2025 a prezentován konkrétně jako prostředek k zabránění nadměrnému rozšiřování vlivu USA – stejně jako to Britské impérium potřebovalo k udržení své moci na sklonku své globální nadvlády.
Pohltí své spojence, pohltí vlastní ekonomiku
Vzhledem k tomu, že čínská populace a průmyslová základna zastíní tu americkou a evropskou dohromady, a s ohledem na rozsáhlou a rostoucí síť partnerů, kterou Čína buduje v rámci vznikajícího multipolárního světa, nestačí ani samotné zesílené tlaky na americké satelitní státy.
Proto se USA snaží přeměnit upadající západní ekonomiku z civilní ekonomické výroby na výrobu zbraní. Příklady toho se rychle objevují v západních médiích, kde automobilky po celé Evropě a nyní i v USA přeměňují stále více nevyužité výrobní kapacity na výrobu komponentů pro zbraně a střelivo.
Zatímco se Západ prohlašuje za společnost „volného trhu“, aktivně tento „volný trh“ dusí tím, že nutí civilní výrobu přejít na vojensko-průmyslovou výrobu – nikoli prostřednictvím politických prohlášení, ale pečlivým řízením sociálně-politických a ekonomických podmínek, které neponechávají téměř žádnou jinou možnost.
USA se podařilo donutit evropskou kolektivní ekonomiku, aby se odpojila od levné, hojné a spolehlivé energie z Ruska prostřednictvím svržení ukrajinské vlády v roce 2014, které zosnovaly USA, a následné války, kterou vyprovokovalo zasahování USA podél ruských hranic. Eliminací evropských dovozů ruské energie dokázaly USA nasměrovat širší evropskou ekonomiku k vojensko-průmyslové výrobě tím, že jakoukoli jinou ekonomickou činnost učinily neúnosně nákladnou.
Ačkoli vojensko-průmyslová výroba bude rovněž nákladná, evropské vlády využívají mezi sebou a USA inscenované divadlo k vytvoření iluze existenčního nebezpečí ze strany Ruska a „opuštění“ ze strany USA tváří v tvář tomuto „ruskému nebezpečí“, což umožňuje vyšší výdaje na vojensko-průmyslovou výrobu, než by kdy bylo možné za skutečných podmínek volného trhu.
Ačkoli nedávné americké vlády, včetně vlád Trumpa i Bidena, vyhlásily politiku reindustrializace Spojených států, žádná ze skutečných opatření k tomu nezbytných – jako je reforma vzdělávání, zejména odborného, investice do národní infrastruktury nebo znárodnění klíčových odvětví – nebyla navržena, natož realizována.
Místo toho se obrovské sumy z amerických daní převádějí do zbrojního průmyslu a do společností v předcházejících fázích dodavatelských řetězců za účelem rozšíření výroby zbraní a střeliva – avšak vzhledem k tomu, že tyto společnosti jsou řízeny ziskem, směřuje se na rozšíření skutečné výroby co nejméně peněz.
Jelikož se žádná z amerických vlád, které to slibovaly, nezabývala základními předpoklady reindustrializace USA, celé americké průmyslové odvětví se ocitá v úpadku – včetně automobilového průmyslu. Místo toho, aby „volný trh“ smetl neefektivní a neschopné korporace, tyto korporace si samy přivlastňují americké daňové prostředky, aby využily stále více nevyužitou průmyslovou kapacitu k výrobě součástek pro zbraně namísto automobilů.
Například společnost GM se nedávno chlubila výrobou vnějších plášťů raket Patriot. GM využívá nedostatečně vytížené počítačem řízené obráběcí stroje, které se obvykle používají k prototypování a výrobě forem, k výrobě těchto vnějších plášťů v takovém množství, jakého by společnost Lockheed Martin nemohla dosáhnout, aniž by sama investovala do podobného vybavení.
Stejně jako zkorumpované a neschopné korporace, které se hroutí pod tíhou vlastní chamtivosti a spojují se mezi sebou, aby co nejdéle udržely to, co lze nejlépe popsat jako pyramidovou hru – i v USA se formuje „civilně-vojenská fúze“, v níž vláda vytváří zbytečnou potřebu neustálé války a zbraní a munice k jejímu vedení, a americké korporace si k tomu přivlastňují daňové prostředky.
Nesprávné řízení ekonomiky impéria uprostřed jeho konečného úpadku není nic nového. Britské impérium rovněž zneužilo národní zdroje a průmysl v zoufalé snaze udržet si globální prvenství, místo aby uznalo neudržitelnost takového jednání a nutnost přetvořit se z dravého impéria na fungující a produktivní národní stát.
Tímto postupem nejenže ztratila svou říši, ale zůstala také bez socioekonomických a politických základů pro fungování životaschopného národního státu a celé období po rozpadu říše strávila jako prodloužená ruka americké říše, nikoli jako suverénní britský národní stát.
USA – stejně jako Britské impérium – tím, že odmítají uznat tuto realitu, si pouze kupují čas na udržení své globální nadvlády, místo aby skutečně vypracovaly životaschopný plán, jak ji realisticky udržet. Přitom závažně zanedbávají nezbytné základy potřebné pro fungující a produktivní národní stát – s infrastrukturou, která se americkému lidu rozpadá pod nohama, s nedostupným vzděláním a zdravotní péčí a s rozdělenou, stále více nefunkční společností.
Ještě horší je, že navrhovaná americká metoda udržení globální nadvlády spočívá výhradně v destabilizaci a podkopávání vznikajícího multipolárního světa, místo aby USA vyrovnaly či překonaly rostoucí sílu a prosperitu multipolarismu.
Konečným výsledkem je, že USA se samy vyprázdňují, zatímco vysávají své spojence v procesu podkopávání a destabilizace zbytku světa – což všechny tři strany uvrhne do zkázy a bídného stavu, pokud multipolarismus nedokáže tento proces úspěšně zastavit a zajistit relativně stabilní přechod od americké nadvlády ke globálnímu multipolarismu.
Jak přesně se celý tento proces vyvine, ukáže až čas. Zájmové skupiny na obou stranách navrhly plány a realizují je na globální scéně. Pouze jedna strana má na své straně historii a udržitelné geopolitické a ekonomické základy – a není to Wall Street ani Washington. Je však vždy snazší ničit než budovat – multipolarismus proto bude muset budovat neuvěřitelnou rychlostí a v obrovském měřítku, aby předčil prokázanou destruktivní sílu USA. Kdokoli se ukáže být ve svém přístupu schopnější, buď vytvoří nový, lepší globální řád, nebo zanechá svět v troskách.
Brian Berletic je geopolitický výzkumník a spisovatel působící v Bangkoku