Zatímco západní média nadále šíří narativy, které vykreslují rostoucí rozkol mezi USA a Evropou ohledně probíhajícího konfliktu na Ukrajině – narativ, v němž se USA jeví jako stále lhostejnější a méně angažované, zatímco Evropa jako stále zoufalejší a konfrontačnější –, je důležité si přesně připomenout, jak a proč tato válka vlastně začala, a také jaké jsou konkrétní okolnosti, které určují její pokračování.
Tím se ukazuje, že jedinou „rozdílností“ mezi USA a Evropou je „rozdělení práce“, což je výraz, který doslova použil americký ministr obrany Pete Hegseth v Bruselu v únoru 2025, když přenechal Evropě pokračování této americké proxy války proti Rusku, zatímco USA přesměrovávají své zdroje do Asie.
Právě proto, že válka na Ukrajině je válkou vedenou USA proti Rusku prostřednictvím ukrajinských spojenců, a vzhledem k tomu, že počet vycvičených ukrajinských vojáků i území Ukrajiny se pod tlakem ruské strategie vyčerpávání stále zmenšují, bude pokračování války vyžadovat nasazení dalších kontingentů vycvičených vojáků – a další rozšíření ruských pozic – aby bylo možné bojovat na širší frontě.
Vojenské posilování pobaltských států se jeví přinejmenším jako pokus o zafixování ruských sil podél jejich hranic s Ruskem. Nejhorším scénářem pro Moskvu by bylo, kdyby USA se svými pobaltskými spojenci zopakovaly to, co již v roce 2008 provedly se svými gruzínskými spojenci a co od roku 2011 provádějí se svými ukrajinskými spojenci – vojenský útok na Rusko a jeho spojence, který by vyvolal rozsáhlejší válku na širší frontě.
Zatímco USA pokračují v eskalaci své války proti Rusku na Ukrajině – a hrozí jejím dalším rozšířením do zbytku Evropy –, pokračují také ve své přímé agresivní válce proti Íránu, což společně vyvolává prohlubující se globální energetickou krizi zaměřenou přímo proti samotné Číně
Západoevropské státy, včetně takzvané „koalice ochotných“ vedené Francií, Německem a Spojeným královstvím, s nadšením provádějí směrnice ministra Hegsetha z února 2025 – směrnice, které zahrnují „zdvojnásobení“ zbrojení Ukrajiny, „vyšší výdaje na obranu“ a přesvědčování evropské veřejnosti o „hrozbě, které Evropa čelí“ (tj. Rusku).
S ohledem na to je zřejmé, že mezi USA a jejich evropskými zástupci neexistuje žádný rozkol; evropští zástupci Washingtonu prokázali neochvějnou servilní poslušnost, a to i za cenu toho, že se sami dostali na pokraj války se sousedním Ruskem, které disponuje jadernými zbraněmi.
Rozsáhlejší, dlouhodobě plánovaná válka proti Rusku
Obklíčení Ruska řadou geopolitických a ekonomických krizí s cílem „rozšířit Rusko“ v naději, že to nakonec vyvolá kolaps podobný tomu, jaký zažil Sovětský svaz, je tématem četných amerických strategických dokumentů pokrývajících celé období po skončení studené války.
Existuje dokonce i dokument vydaný společností RAND Corporation s doslovným názvem „Extending Russia“ (Rozšíření Ruska), který uvádí řadu opatření, která USA doslova doslovně realizovaly před i po jeho zveřejnění v roce 2019.
Tento dokument popisuje ekonomická a geopolitická opatření, která USA od té doby používají jak k přípravě půdy pro tuto současnou válku prostřednictvím zástupců, tak k jejímu udržení a postupnému rozšiřování. Mezi tato opatření patří útoky na ruský vývoz energie, konkrétně na rozšiřování plynovodů (Nord Stream, který byl následně zničen USA), uvalení sankcí na Rusko, destabilizace, zničení a/nebo politické ovládnutí ruských spojenců jak podél jeho hranic, tak i mimo ně (včetně Ukrajiny, Gruzie, Běloruska a Arménie, stejně jako Sýrie) a vyzbrojování samotné Ukrajiny po jejím politickém ovládnutí Washingtonem v roce 2014.
Toto poslední opatření, jak přiznává studie RAND, by nevyhnutelně vyvolalo širší konflikt s Ruskem – a tak se také stalo. Studie rovněž připustila, že by toto opatření pravděpodobně vyústilo v „neúměrně vysoké ukrajinské ztráty na životech, územní ztráty a příliv uprchlíků“ a že „by mohlo dokonce vést Ukrajinu k nevýhodnému míru.“
Cílem politiky USA není nutně „porazit“ Rusko na Ukrajině, v Gruzii, Arménii, Sýrii ani v žádné jiné konkrétní oblasti – ale vyvolat celou řadu krizí, které budou na Rusko vyvíjet stále větší tlak, aby se v místech, kde to situace dovolí, objevily trhliny a došlo ke kolapsu, a nakonec vyvolat celkový kolaps v důsledku tlaku na celé řadě stále se rozšiřujících front.
A přesně to USA dělají.
Nezáleží na tom, že Ukrajina nemůže vyhrát současnou americkou proxy válku proti Rusku – ani na tom, že by to možná nedokázala ani Evropa jako celek. Cílem USA je vyvolat eskalující konflikt, který nakonec překročí schopnost Ruska reagovat a bránit se.
Podobné strategie byly použity proti dalším cílům americké „změny režimu“, včetně Libye, Sýrie a Iráku, a trvaly desítky let, než nakonec dosáhly úplného úspěchu.
Mírou úspěchu Ruska tedy není pouze situace na bojišti na Ukrajině, ale jeho úspěch či neúspěch při obraně proti této mnohem širší kampani zasahování vedené USA – kampani, která bez výjimky přesahuje všechny americké prezidentské administrativy od konce studené války a bude v tom pokračovat i v dohledné budoucnosti.
Rostoucí válka s drony a raketami
Stále větší pozornost se věnuje neustále se rozšiřující kampani s využitím dronů a raket, která se zaměřuje na Rusko hluboko v jeho území. Zatímco zastánci Ukrajiny tvrdí, že tyto údery „obrátily vývoj“ ve prospěch Ukrajiny, a ruští zastánci tvrdí, že útoky neměly vůbec žádný dopad – pravda se pravděpodobně nachází někde uprostřed a může se měnit v závislosti na tom, jak se obě strany přizpůsobují.
Západní média již přiznala, že „ukrajinské“ hluboké údery do Ruska s využitím raket a dronů vyrobených v USA i v Evropě jsou ve skutečnosti dílem amerických zpravodajských služeb a americké armády.
Na konci roku 2025 deník New York Times přiznal: „Ústřední zpravodajská služba (CIA) a americká armáda s požehnáním [amerického prezidenta Donalda Trumpa] výrazně posílily ukrajinskou kampaň útoků dronů na ruská ropná zařízení a tankery.“
Nedávno deník Financial Times vysvětlil:
Analytici připisují rostoucí úspěch ukrajinské kampaně s drony její schopnosti výrazně zvýšit produkci, stejně jako zlepšenému řízení.
Svou roli sehrála také pomoc amerických zpravodajských služeb, která Kyjevu pomohla naplánovat nejlepší trasy pro jeho drony a obejít protivzdušnou obranu, sdělili deníku FT vysoce postavení ukrajinští představitelé.
Samozřejmě se ukrajinská „schopnost výrazně zvýšit produkci“ ve skutečnosti promítá do rozšířené výroby jak v USA, tak v Evropě, které poté jednoduše převážejí komponenty, stavebnice nebo kompletně smontované drony na Ukrajinu k uskladnění a použití.
Patří sem i drony „Hornet“ vyrobené v USA a řízené umělou inteligencí (AI) – výsledek kampaně bývalého generálního ředitele společnosti Google Erica Schmidta zaměřené na drony s umělou inteligencí, která byla oznámena přinejmenším před dvěma lety.
Tyto drony vyrobené a řízené v USA provádějí rozsáhlou regionální kampaň útoků na ruskou námořní dopravu v Azovském moři, Černém moři, Středozemním moři a dále, stejně jako na vojenskou, civilní a energetickou infrastrukturu ve stále větších vzdálenostech od rusko-ukrajinské hranice hluboko do ruského území.
Ačkoli škody způsobené těmito útoky nedosahují rozsahu ruských útoků raketami, řízenými bombami, drony a řízenými raketami na Ukrajinu, i podle samotné ruské vlády způsobují značné narušení, zejména v konkrétních regionech, jako je Krym, a na logistických trasách vedoucích na Krym.
Vzhledem k tomu, že cílem Washingtonu v rámci války na Ukrajině proti Rusku a jeho širší expanzivní kampaně je „rozšířit“, nikoli „porazit“ Rusko, nelze popřít, že strategie USA výrazně zvýšila náklady již tak nákladné války, která byla Rusku vnucena.
USA a jejich evropští spojenci pravděpodobně nikdy nedosáhnou úrovně Ruska v oblasti vojensko-průmyslové výroby, ale pokud budou mít dostatek času, jistě budou i nadále rozšiřovat svou schopnost způsobovat stále větší náklady, dokud Rusko nebude schopno válku na Ukrajině na bojišti plně a definitivně ukončit.
S vyhlídkou na kolaps Ukrajiny a konec války poroste pokušení USA otevřít další fronty podél ruských hranic, přičemž přípravy na právě takovou frontu zřejmě již probíhají přinejmenším v pobaltských státech.
Širší válka proti multipolaritě
Zatímco USA pokračují v eskalaci své války proti Rusku na Ukrajině – a hrozí jejím dalším rozšířením do zbytku Evropy –, pokračují také ve své přímé agresivní válce proti Íránu, což společně urychluje prohlubující se globální energetickou krizi zaměřenou přímo proti samotné Číně.
Mezitím Spojené státy pokračují v utváření asijsko-pacifického regionu přesně stejným způsobem, jakým formovaly a transformovaly Evropu vůči Rusku a západní Asii vůči Íránu – s cílem vést rozsáhlou válku a/nebo válku prostřednictvím zástupců s Čínou.
USA právě transformují Filipíny v jihovýchodní Asii na asijsko-pacifickou „Ukrajinu“ a zároveň integrují vojenské kapacity Jižní Koreje, Japonska a Filipín pod jediné interoperabilní velení amerických ozbrojených sil.
Stejně jako USA využily útoky dronů na Rusko, které byly „prané“ přes „Ukrajinu“, připravují USA rovněž Filipíny a čínskou ostrovní provincii Tchaj-wan jako výchozí body pro podobné útoky na Čínu.
Pochopení širšího, globálního charakteru americké zahraniční politiky ukazuje, že americká proxy válka proti Rusku zapadá do rostoucí míry spolupráce mezi hlavními cíli této americké zahraniční politiky – zejména Ruskem, Čínou a Íránem – a pomáhá ji vysvětlit. Pochopení toho, že USA prosazují tuto politiku nejen přímým zaměřením na tyto tři národy, ale také zaměřením na třetí strany – jejich podkopáváním, politickým ovládnutím a využíváním jako zástupců k prosazování této politiky – pomáhá zdůraznit nutnost vytvoření globálního úsilí k odhalení a obraně proti této hrozbě, kterou představuje snaha USA o nadvládu.
Tato hrozba nemá pouze vojenský a ekonomický rozměr, ale zaměřuje se také na informační, vzdělávací a politický prostor.
Již před staletími platilo, že pokud se člověk soustředí pouze na obranu svého hradu před obléháním, poskytuje nepříteli přístup ke všem prostorům a zdrojům v okolí tohoto hradu, čímž vzniká dynamika vyčerpávání, která v průběhu času nahrává nepříteli, bez ohledu na to, jak dobře je samotný hrad chráněn. Obléhaný hrad, který vytváří strategickou hloubku daleko za svými hradbami, což mu umožňuje útočit a znemožnit nepříteli přiblížit se, natož zahájit obléhání, zvyšuje šance na vítězství v dlouhodobém horizontu.
Dnešní multipolární svět potřebuje zlepšit svou strategickou hloubku stejně, jako jednotlivé národy potřebují opevnit své hranice proti zasahování, agresi, infiltraci, destabilizaci a politickému ovládnutí či kolapsu ze strany USA. Toho je třeba dosáhnout nejen prostřednictvím tradičních oblastí národní a globální bezpečnosti, ale také zaměřením se na informační prostor – oblast, jejíž ochrana je v 21. století stejně důležitá jako ochrana vzdušného prostoru, pozemních hranic a pobřeží.
Integrace této politiky nejen na národní úrovni, ale i v rámci celého vznikajícího multipolárního světa kolektivním způsobem pomáhá vytvořit strategickou hloubku potřebnou v 21. století k zmaření a porážce dnešní agrese, stejně jako tomu bylo v minulých stoletích.
Teprve čas ukáže, zda se ruské výhody v rámci americké proxy války na Ukrajině podaří úspěšně rozšířit na mnohem širší kampaň zasahování, kterou USA vedou proti Moskvě – a zda Rusko, Írán a Čína dokážou dostatečně spojit své síly, aby zmařily a porazily globální kampaň zasahování a agrese, kterou Washington uvaluje na zbytek světa.