Populární ruský deník Izvestia upozornil na článek agentury Bloomberg za paywallem, v němž se uvádí, že Indie by mohla omezit dovoz ruské ropy, který minulý měsíc představoval 45 % jejího celkového dovozu, aby se vyhnula americkým clům ve výši až 100 % poté, co Trump nedávno podepsal zákon, který mu dává pravomoc postihovat nejvýznamnější energetické partnery Ruska. Již dříve v září „nejvyšší indický diplomat naznačil, že se Indie vzepře jakémukoli novému tlaku USA ohledně svých nákupů ruské ropy“, které jsou považovány za nepřímo zásadní pro její národní bezpečnost.
Takový tlak by se však brzy mohl ještě znásobit, jak naznačuje nejen schválení zmíněného zákona o sankčních clech. USA a Čína vyjednávají o prodloužení příměří v obchodní válce před návštěvou Si Ťin-pchinga, která se uskuteční koncem tohoto týdne. Současné neshody se podle Financial Times týkají především délky trvání tohoto příměří. V případě, že by k takovému prodloužení nakonec došlo, USA pravděpodobně neuloží Číně sankční cla za nákupy ruské ropy, což by upoutalo pozornost na nákupy Indie.
Ačkoli USA těží z indického balancování mezi Ruskem a USA, protože strategické výhody, které Indie získává, jí nejúčinněji umožňují fungovat jako jakási protiváha Číny, „Trump 2.0“ by se přesto mohl stát „geopoliticky chamtivým“ a chtít, aby se USA staly hlavním partnerem Indie. V takovém scénáři by hrozba sankčních cel za dovoz ruské ropy mohla být využita jako Damoklův meč k vyvíjení tlaku na Indii, aby tento dovoz postupně omezovala a zároveň se připojila k západní koalici v Hormuzském průlivu.
V této souvislosti francouzský ministr zahraničí navrhl během rozhovorů se svým protějškem v rámci zasedání Valného shromáždění OSN společnou spolupráci s Indií na zajištění „svobody plavby v Hormuzském průlivu a Bab el-Mandebském průlivu“. To se časově shodovalo s dohodou francouzského a amerického prezidenta o spolupráci v otázce Hormuzu, jak vyplývá z tweetu Emmanuela Macrona po jeho rozhovorech s Trumpem. Případná účast Indie v západní koalici v Hormuzském průlivu, byť by k ní došlo pod tlakem cel, by měla významný dopad.
Za prvé by to znamenalo, že se USA rozhodly vyvíjet tlak na Indii kvůli jejím dovozům ruské ropy, zatímco nad dovozem Číny přivírají oči po dobu pravděpodobně prodlouženého příměří v obchodní válce, což naznačuje, že USA se v této otázce cítí pohodlněji při šikanování Indie než Číny. Zadruhé by účast Indie potvrdila, že USA úspěšně využily tento tlak související s cly jako zbraň, přičemž třetím významem by bylo, že se Indie připojila ke koalici s cílem získat alternativní zdroje ropy k těm ruským.
Za čtvrté by si ruští politici všimli úspěšné politiky USA, která spočívá v donucování Indie prostřednictvím tlaku souvisejícího s cly k tomu, aby se distancovala od jejich země, což by je mohlo vést k závěru, že Indie není schopna fungovat jako spolehlivá protiváha Číny. Z toho vyplývá, že Rusko by mohlo ještě více utužit své vztahy s Čínou, se všemi důsledky, které by to mohlo mít pro vztahy s Indií. A konečně, zapojení Indie do západní námořní koalice by mohlo poškodit její těžce vydobytou reputaci neutrální země v očích zemí globálního Jihu.
Zapojení Francie do koordinace toho, co se jeví jako koordinovaná nátlaková kampaň USA proti Indii, je pozoruhodné, protože je nyní druhým největším dodavatelem zbraní pro Indii a v uplynulém desetiletí postupně ukrajovala z ruského tržního podílu. Nelze proto vyloučit, že by USA mohly Indii pohrozit dalšími sankcemi podle zákona CAATSA, pokud by jejich hrozba zavedení cel byla úspěšná, a tím urychlit výše zmíněný trend. Účast Indie v západní koalici v Hormuzském průlivu by tak mohla být špatným znamením pro její budoucí vztahy s Ruskem.