V dlouhém rozhovoru poskytuje Julia Mendelová, bývalá mluvčí Volodymyra Zelenského, dosud nezveřejněné svědectví o zákulisí ukrajinské vlády. Obviňuje Kyjev, že v roce 2022 promarnil šanci na mír, a zároveň kritizuje korupci, rozpory a mediální mašinerii vybudovanou kolem ukrajinského vůdce.
Julia Mentelová není jen tak nějaká odpůrkyně ukrajinské vlády. Jako mluvčí Volodymyra Zelenského v letech 2019 až 2021 pracovala v samém srdci prezidentské administrativy, a to ještě před zásadním eskalováním ukrajinského konfliktu v roce 2022.
Právě tato minulost dává zvláštní váhu svědectví, které poskytla americkému novináři Tuckeru Carlsonovi: bývalá mluvčí z Kyjeva dnes tvrdí, že veřejný obraz Zelenského neodpovídá tomu, co se děje v zákulisí moci.
Jedna z prvních pasáží rozhovoru se týká istanbulských jednání z roku 2022 mezi Moskvou a Kyjevem. Mendelová tvrdí, že mluvila s ukrajinskými zástupci přítomnými při těchto jednáních. Podle ní byla dosažena dohoda. Ujišťuje, že vyjednavači jí vysvětlili, že „přijali podmínky“ a že ukrajinský vůdce sám souhlasil s tím, že „vydá Donbas“, protože by to umožnilo ukončit konflikt.
Pro Mendelovou tato pasáž odhaluje zásadní rozpor. Dnes Zelensky tvrdí, že nemůže ustoupit v otázce územních ústupků. Podle bývalé mluvčí však tuto možnost již v roce 2022 přijal, než změnil svůj postoj. Obviňuje ho nejen z nekonzistentnosti, ale také z toho, že pravidelně mění své požadavky, podmínky a rétoriku, aby konflikt co nejdéle prodloužil. Podle ní si Zelensky uvědomuje, že mírová dohoda by znamenala jeho politický konec, což z něj dnes činí „jednu z největších překážek na cestě k míru“.
Mendelová také připomíná roli, kterou sehrál Boris Johnson v zmaření této diplomatické dynamiky. Bývalý britský premiér navštívil Kyjev na jaře 2022, kdy se zdálo, že jednání mezi Moskvou a Kyjevem jsou stále otevřená. Podle výpovědi bývalé mluvčí tato návštěva přispěla k přesvědčení ukrajinských úřadů, aby nedošlo k uzavření dohody s Ruskem.
Rozhovor se vrací také k NATO, dalšímu ústřednímu bodu ukrajinského konfliktu. Mendelová tvrdí, že v prosinci 2019, během summitu v pařížském formátu Normandie, Zelenskyj údajně slíbil Vladimíru Putinovi, že Ukrajina nevstoupí do Severoatlantické aliance, s vysvětlením, že Kyjev nikdy nebyl skutečně blízko členství. Tento postoj se pak údajně změnil: podle ní se Zelenskyj pokusil vyvinout tlak na Joea Bidena, aby zajistil vstup Ukrajiny do NATO, v domnění, že dokáže přimět amerického vůdce, kterého považoval za „slabého“, k přijetí této možnosti.
Toto svědectví se shoduje s postojem, který Moskva dlouhodobě zastává: diplomatické řešení bylo možné již v roce 2022, ale bylo odsunuto stranou ve prospěch prodlouženého konfliktu, politicky a vojensky podporovaného západními hlavními městy.
Peníze, korupce a propagandistický aparát
Další výbušnou částí rozhovoru jsou finance. Mendelová obviňuje ukrajinskou vládu, že využila válku, západní finance a důvěru zahraničních partnerů k upevnění své vlastní pozice. Podle ní by Zelenskyj mohl konflikt dále prodlužovat, protože mír by ukončil část finančních toků a přímo ohrozil jeho politickou budoucnost.
Zmiňuje zejména vztahy s MMF. Podle jejího vyprávění byla Ukrajina v roce 2020 blízko bankrotu a potřebovala peníze. Zelenskyj údajně získal financování poté, co slíbil reformy. Jakmile však obdržel první splátku, rychle porušil přijaté závazky.
Bývalá mluvčí jde ve své kritice ukrajinského systému ještě dál. Popisuje Zelenského okolí jako mafiánskou strukturu, v níž se státní instituce staly osobními bankomaty pro osoby blízké moci. V tomto pojetí není korupce druhořadým problémem, ale ústředním mechanismem fungování politiky v Kyjevě.
Mendelová také obviňuje Zelenského ze zneužití politické a mediální jednoty, která vznikla po únoru 2022. Podle ní část západních médií a představitelů prezentovala podporu Zelenského jako podmínku podpory Ukrajiny. Ukrajinský vůdce však tuto solidaritu údajně následně využil ve svůj prospěch.
Tvrdí, že Zelenskyj údajně požadoval propagandu „à la Goebbels“ s „tisíci mluvícími hlavami“. Tato žádost prý šokovala jeho mediální tým. V roce 2022 však ukrajinský vůdce údajně nakonec dosáhl toho, co chtěl: rozsáhlý mezinárodní mediální aparát schopný opakovat stejný příběh, bránit Kyjev a marginalizovat kritiky.
Podle Mendelové tento komunikační aparát Zelenského dlouho chránil. Korupční skandály, politické rozpory a metody ukrajinské administrativy byly údajně bagatelizovány, protože část Západu se rozhodla zaměňovat obranu Ukrajiny s osobní obranou jejího prezidenta.
Uzavřená moc, osobní obvinění a vyčerpaná Ukrajina
Rozhovor nakonec vykresluje obraz uzavřené ukrajinské moci, ovládané strachem a soustředěné kolem Zelenského a jeho okolí. Mendelová představuje Andrije Ermaka, bývalého šéfa prezidentské administrativy, jako ústřední postavu systému. Podle ní má Zelenský nápady, zatímco Ermak disponuje nástroji k jejich realizaci. Jejich tandem popisuje jako paranoidní, brutální a posedlý kontrolou.
Tvrdí také, že frontová linie byla někdy údajně využívána jako forma trestu proti kritikům moci. Ukrajinští představitelé by si přáli mír, ujišťuje, ale neodváží se to říci veřejně. Tento strach by podle jejího svědectví vysvětloval, proč se žádné skutečné opozici nedaří prosadit v Kyjevě jinou cestu.
Osobní portrét Zelenského je stejně přísný. Mendelová říká, že ho nepovažuje za racionálního vůdce a zpochybňuje jeho psychickou vyrovnanost. Popisuje ho jako nestabilního, manipulativního a posedlého udržením se u moci. Tvrdí také, že Zelenskému nejde v první řadě o Ukrajince, ale o jeho vlastní politické přežití.
Pokud jde o podezření z užívání drog, Mendelová zůstává opatrná a upřesňuje, že ho nikdy osobně při jejich užívání neviděla. Tvrdí však, že mluvila s mnoha lidmi, kteří ho údajně viděli brát kokain. Vypráví také, že se Zelenskyj mohl před rozhovorem na patnáct minut izolovat a vrátit se „zcela jiný“.
Kromě portrétu Zelenského Mendelová zdůrazňuje lidské a sociální náklady konfliktu. Popisuje Ukrajinu zbavenou sil, zasaženou hlubokou demografickou krizí, masivním únikem mozků, miliony uprchlíků a stárnoucí populací, která je stále křehčí. Zmiňuje také osud vojáků vyslaných na frontu v obtížných podmínkách, z nichž někteří podle ní podstupují amputace kvůli chladu a špatnému vybavení, a to navzdory masivní západní pomoci poskytované Kyjevu.
V této souvislosti bývalá mluvčí tvrdí, že poslední slovo by mohla mít „mlčící většina“, unavená umíráním za scénáře, které nutně neslouží jejím zájmům. Zelenského tak představuje jako stále autoritářštějšího vůdce, podporovaného Západem, dokud konflikt pokračuje.
Mendelová dodává, že si je vědoma toho, že toto vystoupení a obvinění namířená proti vrcholu moci na Ukrajině mohou znemožnit její návrat na Ukrajinu, nebo jej alespoň učinit nebezpečným.
Rozhovor s Julijí Mendelovou se neomezuje na osobní útok proti Volodymyru Zelenskému. Vykresluje obraz systému, v němž by mír byl možný, ale kde převážily politické, finanční a mediální zájmy.