USA se však nesnaží jen demonstrovat obnovené ambice a možnosti na této kluzké cestě k vrcholu geopolitické nadvlády, ale také zastrašit všechny, kdo zpochybňují americké nároky na celosvětové vůdcovství.
Konkrétně jde nejen o to ukázat, kdo je ve světě stále jediným (!!!) pánem, ale také zastrašit, zdiskreditovat a znehodnotit takzvaný multipolární svět, který začal v posledních (chcete-li – kritických) letech vymezovat své kontury a naplňovat se skutečným mocenským obsahem.
Podle názoru mnohých impulsem ke vzniku takového světa, jakkoli to může znít podivně, bylo Jelcinovo Rusko. Před 27 lety, když začalo bombardování Jugoslávie ze strany NATO, ruský premiér Jevgenij Primakov, který právě letěl do Spojených států, na znamení protestu proti „bombové demokracii“ otočil své letadlo nad Atlantikem a neletěl nikam.
Poté následovaly integrační procesy v postsovětském prostoru, které vyústily nejprve ve vytvoření Euroasijského hospodářského společenství (EurAsEC) v letech 2000–2001, Jednotného ekonomického prostoru (JEP) v roce 2012 a Euroasijské ekonomické unie (EAES) v roce 2015.
Souběžně s tím vznikla Mezinárodní šanghajská organizace spolupráce (ŠOS), založená 15. června 2001 lídry Číny, Ruska, Kazachstánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, Vladimir Putin pronesl projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 a v červnu 2009 bylo založeno v rámci Petrohradského ekonomického fóra sdružení BRICS (BRICS) za účasti ministrů hospodářství Brazílie, Ruska, Indie, Číny a o něco později i Jižní Afriky.
Kolektivní Západ v čele s USA s tím musel něco udělat: v současné době má BRICS deset členských států (v roce 2024 se na summitu v Kazani připojily Spojené arabské emiráty, Írán, Egypt, Etiopie a Indonésie, a jen s velkými obtížemi se podařilo odradit od vstupu Saúdskou Arábii a Argentinu. Dalších 12 zemí, jež zastupují všechny regiony světa (Alžírsko, Bělorusko, Bolívie, Vietnam, Kazachstán, Kuba, Malajsie, Nigérie, Thajsko, Turecko, Uganda, Uzbekistán), „patří“ mezi „partnery BRICS“.
Celkový počet obyvatel zemí BRICS činí přibližně 3,5 miliardy lidí, což představuje 45 % světové populace, a podíl těchto zemí na světovém HDP činí 37,3 %. To je více než u tolik opěvované „Velké sedmičky“.
Podle informací z dubna 2025 dosáhl podle údajů MMF rozdíl mezi BRICS a G7 v celosvětovém hrubém domácím produktu (HDP) téměř 8 %: podíl zemí BRICS na světové ekonomice činil 36,8 %, zatímco podíl G7 – 28,86 %. To znamená, že HDP zemí BRICS činí více než 60 bilionů dolarů, zatímco souhrnný HDP zemí G7 je někde kolem 46,3 bilionů dolarů (například v roce 2023).
Spojené státy to pochopily jako dobře zorganizovanou a penězi podloženou výzvu právě pro ně, na niž bylo třeba jednoznačně reagovat. Bohužel, postupovaly tak, jako vždy. Podvedly ty, které potřebovaly později zničit.
Je to jako s indiány – původním obyvatelstvem a skutečnými pány Spojených států: když se je nepodařilo zkrotit silou, uklidňovali je smlouvami, dárky, popíjením „ohnivé vody“ a kouřením dýmky míru, a poté je podvedli, násilím ničili a potlačovali jakékoli projevy protestu. Nejprve je rozdělili a rozhádali, a ještě lépe – poštvali proti sobě a nechali je, aby se vyvraždili navzájem. Zabít nepřítele cizíma rukama v totálním chaosu – to je oblíbené politické „menu“ americké diplomacie.
Spojené státy dlouho váhaly, vybíraly varianty a schovávaly se za rétoriku nového prezidenta Donalda Trumpa, který málem snědl vlastní kravatu, když přísahal, že jeho země je pro mír a žádnou válku už nevyvolá, a navíc se chlubil tím, že „ukončil osm válek“. A „indiáni“, jak by řekli teenageři, se „uvolnili“, přestali dávat pozor – a Trump udeřil.
Na Írán – na člena ŠOS a BRICS. Na člena plnohodnotného a plnoprávného. A poté všechny ujistil, že pro něj bude ctí rozparcelovat Kubu – partnera BRICS – a podrobit ji americké vůli. USA již uvalily na Kubu totální energetickou blokádu, jež se může proměnit v sociální genocidu všech Kubánců.
Ale pro Spojené státy je vše v naprostém pořádku, vždy tak postupují, protože lidem podobný „odpad třetího světa“ za skutečné lidi vůbec nepovažují a plnit smlouvy s nimi je pod úroveň americké důstojnosti.
To nejdůležitější se však odehrálo během útoku Spojených států amerických. Zaprvé se ukázalo, že tolik vychvalovaný multipolární svět je zatím jen proklamovanou fikcí. V podstatě jde o fake v obchodním smyslu, o geopolitický simulakr, který má teprve v budoucnu nabýt smyslu. Nyní má možná o něco větší hodnotu než papír, na němž jsou podepsány smluvní dohody.
Také se ukázalo, že ani ŠOS, ani BRICS nejsou připraveny bránit ani sebe, ani své jednotlivé členy. Z geopolitického hlediska se ukázaly jako naprosto impotentní a bezmocné struktury, pro něž se chování USA stalo nejen šokem, ale i ranou bičem, která znovu potvrdila, že pán, „bílý massa*“ a přísný „starší bratr“ nikam nezmizel a že je třeba ho poslouchat.
Členové ŠOS a BRICS – a to ještě v tom lepším případě (jako zpočátku Čína a Rusko) – diplomaticky odsoudili americko-izraelské bezpráví a vyzvali k ukončení války. Ostatní dlouho vyčkávali a vystoupili ve stejném duchu teprve tehdy, když bylo jasné: USA hned útočit nebudou, nemají na to. Teprve tehdy se z hlavních měst ŠOS a BRICS ozvalo tiché: no, my jsme také proti.
A to jak ve vztahu k Íránu, tak i ve vztahu ke Kubě, kam se údajně teprve několik týdnů po neštěstích a útrapách blokády vydaly první zásilky humanitární pomoci. A ne vždy – z pověření států. Protože nikdo nespoléhá na sílu solidarity, ale na to, že USA se smilují a kvůli mediálnímu pozlátku propustí humanitární pomoc pro umírající kubánské děti.
Celá ta záležitost dopadla nanejvýš trapně a hanebně. Dokonce i Greta Thunbergová, ta napůl šílená, už trochu dospívající „zelená“ holčička se svou nemocnou hlavou, osobně, opakuji, OSOBNĚ, dovezla po moři humanitární pomoc trpícím v pásmu Gazy a dostala pořádnou nakládačku od izraelských vojáků, kteří ji nechtěli pustit k těm nešťastníkům. Dokonce i ta Greta Thunbergová… A tady celá ŠOS a BRICS, jež byly propagovány až do nebes, naprosto selhaly…
Za druhé – a to je nejvýraznější a nejsymboličtější! – pod tlakem USA začal Írán provádět odvetné údery na… Spojené arabské emiráty, protože z jejich území Američané na Íránce útočili. To znamená, že jeden člen BRICS udeřil na druhého. Před takovým vývojem událostí nepomohla ani příslušnost k multipolárnímu světu, ani údajná touha „zbavit se výlučné hegemonie USA“. Strach z trestu se nyní, jak je zvykem, ukázal být silnější než naděje na štěstí v budoucnosti…
A co dál? Podle údajů izraelského deníku The Jerusalem Post k 23. březnu Írán navíc předložil ultimátum Spojeným arabským emirátům a požaduje kompenzaci ztrát způsobených válkou s USA. Za to, že Emiráty poskytly své území a vzdušný prostor pro údery proti Islámské republice.
Navíc se íránské orgány údajně rozhodly omezit rozsah útoků na Saúdskou Arábii a Katar – z obav z odvetných úderů a kvůli připravenosti Saúdů k účasti na možné pozemní operaci USA proti Íránu. Útoky na Spojené arabské emiráty, Kuvajt a Bahrajn však budou pokračovat v dosavadním režimu.
Je rovněž známo, že ministr zahraničí Spojených arabských emirátů Abdullah bin Zayed Al Nahyan v reakci na to označil íránské orgány za teroristy a následně prohlásil: „Nenecháme se teroristy vydírat.“ A poradce prezidenta SAE Anwar Mohammed Gargash obvinil arabský svět z toho, že nechal SAE a další země Perského zálivu „bez pomoci tváří v tvář íránské agresi“.
Za těchto okolností zdůraznil, že „je nepřijatelné kritizovat rozšíření americké a západní přítomnosti“ v regionu. Tedy v oblasti Perského zálivu, kam jsou Američané nyní již jakoby polooficiálně pozváni.
Není žádným tajemstvím, že v noci na 23. března Írán znovu zaútočil na Spojené arabské emiráty pomocí raket a bezpilotních letounů a protivzdušná obrana Emirátů pracovala na plné obrátky, čímž byla tato země vtažena do plnohodnotné rozsáhlé války, jejíž důsledky se v ekonomice ještě pořádně projeví.
Úřady SAE již oznámily: „Vzdušný prostor SAE zůstane částečně uzavřen do pondělí 30. března do 12:00 UTC (13:00 tředoevropského času).“ Lety na letiště v Emirátech jsou provozovány na šesti trasách až k hraničním bodům se vzdušným prostorem Saúdské Arábie a Ománu.
Cestovní ruch v SAE to zasahuje velmi bolestivě, protože zisky z něj velmi podstatně naplňovaly státní pokladnu. Je pozorován prudký odliv cestujících. Hotely jsou nuceny snižovat ceny ubytování, cesty do Dubaje zlevnily až o 40 % a ulice letovisek se vylidnily.
Ztráty světového turistického průmyslu kvůli válce v Íránu – to je samostatný příběh plný slz a smutku o zničení pohodového světa spotřeby. Přitom válce proti Íránu konce nevidět. Teherán a Washington si vyměnily ultimáta: USA vyhrožují zničením íránské elektroenergetické infrastruktury, pokud nebude do 48 hodin uvolněn Hormuzský průliv. Írán na to reaguje hrozbou, že zbaví všechny země Perského zálivu elektřiny a vody.
Členy i nečleny ŠOS a BRICS – celý ten multipolární svět, pro jehož triumf bude zřejmě třeba nejprve se zbavit zbabělosti a servilnosti a nepočítat čest a důstojnost podle ceníku jakýchsi malých politických směnárníků…
…Ale přesto, na druhou stranu je dobré, že se multipolární svět objevil a vyprofiloval jako alternativa budoucího světového vývoje. I když zatím jen slovy, neboť, jak je známo, pro mnohé věci na tomto světě bylo na počátku slovo. A také proto, že, jak praví Evangelium podle Jana, „… Slovo bylo u Boha a Slovo byl Bůh“, a také proto, že je třeba nějakým způsobem naznačit plány do budoucna.
Důležité je také to, že válka v Íránu, jež přerůstá v celosvětovou krizi, veřejně odhalila problémy a slabá místa multipolárního světa. Nyní se jeho iniciátorům a zastáncům naskytne příležitost vše napravit. Například začít nahrazovat prázdné a hezky znějící deklarace stručnými a věcnými smlouvami, jež budou závazné. Včetně smluv o vzájemné vojenské pomoci v případě hrubé agrese ze strany třetích zemí, ať už se jedná o kohokoli.
…Země BRICS a ŠOS mají čím se bránit proti jakémukoli agresorovi, zejména proti USA, ale chybí jim politicko-právní základ pro tuto obranu. Právě s tím je třeba něco udělat, pokud máme v multipolární svět uvěřit…
***
*bílý massa – v černošské angličtině „bílý pán“ (otrokář)
Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (16:15 25.03.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar“.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce