Z sobotního telefonického rozhovoru mezi premiérem Narendrou Modim a íránským prezidentem Masoudem Pezeshkianem vyplývá, že bilaterální vztahy mezi těmito dvěma „civilizačními státy“ jsou v poslední době napjaté. Rozdílnost názorů je až příliš zřejmá.
Masivní íránský odvetný úder na Dimonu, izraelské „jaderné město“, který následoval po izraelském útoku na íránskou jadernou elektrárnu v Natanzu, způsobil rozsáhlé škody a oběti na životech, Dimona, 22. března 2026
Rozhovor působil jako dialog mezi hluchým a slepým člověkem. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu si může gratulovat k vytvoření této nemyslitelné situace — malá země s 8 nebo 9 miliony obyvatel donutila 1,4miliardového leviatana tančit podle své písničky. Není však pochyb o tom, že zodpovědnost leží na Dillí, které nedovolilo Izraeli vstoupit do stanu indických tvůrců politiky a nakonec jej převzít — katastrofa, kterou bylo možné předvídat na základě dosavadních zkušeností s Izraelem.
Za druhé, proměna Indie v souběžníka v americko-izraelské sféře je z indického prohlášení zřejmá. Premiér se prostě nedokázal přimět nazvat věci pravými jmény, i když mu jasná pravda zírala přímo do očí – že Trump na Netanjahuovo naléhání nařídil otevřenou agresi proti Íránu, která ohrožuje mezinárodní bezpečnost. Jaké další empirické důkazy by ještě potřeboval, to nikdo neví.
Za třetí, rozhodnutí vlády uplatňovat zásadu tří moudrých opic – „nevidět zlo, neslyšet zlo, nemluvit o zlu“ –, tj. řešit nepatřičné jednání tím, že před ním zavírá oči, neobstojí. To jen poškozuje reputaci Indie.
Pezeshkian se snažil Modimu vyrazit z míry tím, že zdůraznil: „Írán válku nezačal a nepřátelský agresor provedl vojenskou agresi proti Íránu bez jakéhokoli důvodu, logiky a právního základu uprostřed jaderných jednání.“ Poukázal na to, že USA a Izrael zavraždily nejvyššího vůdce ajatolláha Seyyeda Aliho Chameneího, nejvyšší vojenské velitele a bezbranné civilisty, včetně nevinných školáků (více než 200 jen v jedné základní škole), a zaměřily se také na veřejnou infrastrukturu. Zopakoval Chameneího fatwu proti výrobě nebo držení jaderných zbraní. Pezeshkian zopakoval připravenost Teheránu na mezinárodní ověřování a monitorování jeho mírových jaderných aktivit.
Nikdo však neví, jaký vliv měly Pezeshkianovy prosby na Modiho. Modi ze své strany naopak zdůraznil zásadní význam toho, aby Írán respektoval svobodu plavby a zajistil, že mezinárodní námořní trasy zůstanou otevřené a bezpečné – a „odsoudil nedávné [íránské] útoky na kritickou infrastrukturu v regionu s tím, že takové akce ohrožují regionální stabilitu a narušují životně důležité globální dodavatelské řetězce.“
Íránský ministr zahraničí Abbas Aragchi však před několika dny podrobně vysvětlil svému indickému protějšku S. Jaishankarovi pouze důsledky americko-izraelské agrese pro regionální a globální stabilitu a bezpečnost a „zdůraznil pevné odhodlání íránské vlády, národa a ozbrojených sil uplatnit své legitimní právo na sebeobranu proti agresorům“. Upřímně řečeno, sebeobrana je myšlenkový proces, který Indům není cizí; koneckonců operace Sindoor nepotřebovala žádné jiné věrohodné ospravedlnění.
Za čtvrté, Dillí se neustále zasazuje za ropné státy Perského zálivu a mlčí o jejich dvojím metru. Prohlašovaly mír, ale ve skutečnosti napomáhaly americké agresi. Copak Dillí neví, že tyto vazalské státy směřují k sebezničení, pokud se válka rozšíří, a že arabské jaro by pak vypadalo jako piknik? Modi má mezi vládci Perského zálivu jednoho či dva dobré přátele. Pokusil se někdo radit jim umírněnost a vnést do nich trochu rozumu? Když Saudové minulý týden s podporou USA svolali regionální setkání států, pozvali Pákistán a Indii vyloučili.
Musí to být Jaishankarův nápad jednostranně sloužit americko-izraelské agendě a podněcovat xenofobii – hnát šejky zpět do amerického tábora právě ve chvíli, kdy si začínají uvědomovat, že americké základny jim v kritickém okamžiku neposkytly žádnou skutečnou ochranu. Co Indie ztratí, pokud tyto regionální státy budou sledovat nezávislou zahraniční politiku?
Zjednodušeně řečeno, nesnažte se lovit v kalných vodách. Budeme vypadat neuvěřitelně hloupě, až se v poválečném scénáři státy Perského zálivu vrátí na cestu smíření s Íránem. O vážném úmyslu Teheránu upevnit vztahy se svými východními sousedy není pochyb. Tato válka je poslední zoufalou snahou USA a Izraele poštvat obyvatele západní Asie proti sobě. To by mělo být něco známého Indům, kteří prožili koloniální nadvládu.
Nakonec je zřejmé, že Íránci chovají hlubokou bolest nad indickým postojem. To, co Pezeshkian otevřeně řekl francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi v telefonickém rozhovoru, mohl stejně tak říct i Modimu – totiž že zapojení Francie „na podporu agresorů bude představovat spoluvinu na ‚nezákonné‘ válce USA a Izraele proti Islámské republice… Takové kroky povedou pouze k dalším komplikacím a zhoršení situace v regionu.“
Pezeshkian také varoval Macrona, že Írán bude odpovídajícím způsobem reagovat na americko-izraelské údery na civilní cíle, jako jsou školy, nemocnice a infrastruktura. Macron okamžitě odpověděl, že Paříž považuje probíhající válku proti Íránu za neslučitelnou s mezinárodním právem, a dodal, že jeho země se do konfliktu nezapojuje – a navíc Francie vede konzultace s některými zeměmi s cílem kontrolovat a zabránit eskalaci.
Na závěr slovo varování. Indii vážně hrozí, že ji světové společenství nebude brát vážně, pokud její vedení bude kráčet v kroku s Trumpem a Netanjahuem. Sledujte a poučte se z kroků Islámábádu, přestože je v vojenském spojenectví s Rijádem. Nový íránský vůdce ajatolláh Mojtaba ve svém pozdravu k svátku Eid popsal Pákistán jako „velkou zemi“ a vyjádřil k němu svou náklonnost.
Korekce kurzu je možná, protože jak Pezeshkian, tak Araghchi s indickými protějšky hovořili o významu BRICS jako fóra pro rozvoj multilaterální spolupráce a o možnostech, které tato instituce má, aby v současné situaci hrála konstruktivní roli při podpoře regionální a globální stability a bezpečnosti. Bohužel, indické prohlášení se o BRICS ani nezmiňuje.
Je to situace bez východiska. V probíhající válce jsou v sázce zásadní zájmy Indie, ale Dillí již není svobodným hráčem, protože Trump pracuje na principu nulové sumy, kdy je Indie buď s ním, nebo proti němu. A naše elity chtějí být zcela jistě pouze s Trumpem.
Indie má v BRICS k dispozici hotový diplomatický nástroj, jelikož bude v roce 2026 předsedat této skupině. Má však strach, že Trump Indii potrestá, pokud Dillí využije své pravomoci a vydá prohlášení BRICS. Indie se prakticky stává Trumpovým trojským koněm ve stanu BRICS.
Postoj Indie vyvolává posměch, ať si to vládnoucí elity uvědomují či nikoli, vzhledem k pochybné pověsti Trumpa a Netanjahua jako vrahů dětí. Pokud by však indické vedení chtělo hájit svou důstojnost, Trump by na něj mohl dopadnout jako blesk z čistého nebe.
Nejlepším postupem za daných okolností je omezit se na prevenci vedlejších škod, pokud se válka posune dále po stupnici eskalace a Izrael v naprosté frustraci použije své jaderné zbraně. Včerejší ničivý odvetný úder Íránu na Dimonu zanechal Izraelce v šoku. Situace v Perském zálivu se za současného stavu chystá přerůst v explozivní krizi a je nutný plán B. V této oblasti žije téměř 10 milionů Indů.
Rajnath Singh upozornil na naléhavost situace, ale nenabídl žádný pohotovostní plán. Především je zapotřebí národní shody, abychom se s takovou vlnou tsunami vypořádali dříve, než zasáhne naše břehy – nebo ještě hůře, než v našem sousedství vypukne jaderný holocaust. Na co čekáme? Včera Izrael podruhé zaútočil na íránské jaderné zařízení v Natanzu, čímž vyprovokoval masivní odvetu.