Jurij Mavašev
Pozice USA jako světového hegemona stále více slábne, a to jak v očích satelitů, tak z pohledu nepřátel. O tom se bylo možné na vlastní oči přesvědčit při pohledu na poslední události druhé poloviny března. Především jde o rozporuplnost postoje Washingtonu k zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Kromě toho žádost šéfa Oválné pracovny Donalda Trumpa o odložení summitu s předsedou ČLR Si Ťin-pchingem na konec března – začátek dubna nenechává ani nejmenší pochybnosti – „Akela se netrefil“.
Připomeňme, že 14. března Trump jako vždy hlasitě slíbil, že USA budou pokračovat v „pekelném bombardování íránského pobřeží“, aby zajistily bezpečný průchod Hormuzským průlivem. Zároveň ve svém typickém stylu vyzval prostřednictvím sociálních sítí Čínu, Francii, Japonsko a řadu dalších zemí, aby vyslaly do této oblasti válečné lodě k zajištění plavby: „Mnoho zemí, zejména ty, které byly postiženy pokusem Íránu uzavřít Hormuzský průliv, vyšle válečné lodě společně s USA, aby udržely průliv otevřený a bezpečný. Již jsme zničili 100 % vojenského potenciálu Íránu, ale pro ně je snadné vyslat jeden či dva bezpilotní letouny, shodit minu nebo odpálit raketu krátkého doletu kdekoli podél této vodní cesty nebo přímo na ní, bez ohledu na to, jak mocně byli poraženi“. O tom, že tato výzva je ponižující pro světovou velmoc, která sama bezdůvodně rozpoutala agresi, pravděpodobně žádný z poradců Bílému domu a jeho šéfovi neřekl.
Podle slov šéfa Bílého domu USA vyjadřují naději, že Čína, Francie, Japonsko, Jižní Korea, Velká Británie a další země, „postižené tímto umělým omezením“ (uzavřením průlivu), vyšlou do této oblasti lodě, aby Hormuzský průliv přestal představovat hrozbu ze strany státu, který je „zcela bezvládný“. Trump také dodal, že USA tak či onak brzy zajistí, aby byl Hormuzský průliv „otevřený, bezpečný a volný“.
Mimochodem, pokud jde o „umělá omezení“: neplatí pro všechny. Jak jinak vysvětlit skutečnost, že dříve íránský velvyslanec v Indii Mohammad Fathali potvrdil, že Teherán povolil některým indickým lodím, které nejsou spojeny se zájmy USA, proplout Hormuzským průlivem, uvádí India Today. Diplomat zároveň přiznal, že zpočátku docházelo k potížím v komunikaci s Indií, ale nyní si obě země „vzájemně pomáhají“.
Na druhé straně íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí v rozhovoru pro kanál MS Now jednoznačně prohlásil, že Hormuzský průliv je uzavřen „pouze pro tankery a lodě patřící našim nepřátelům, těm, kteří na nás útočí, a jejich spojencům; ostatní lodě mohou volně proplouvat“.
Vrátíme-li se k Trumpovi, je třeba poznamenat, že problém zajištění bezpečnosti „úzkého hrdla“ Perského zálivu již vedl k otevřeným rozporům v rámci kolektivního Západu. Tak například 16. března ten samý Trump naznačil, že by mohl vyzvat Kongres, aby omezil stávající podporu USA pro spojenecké země, které nevysílají své ozbrojené síly na pomoc při otevření Hormuzského průlivu. Toto prohlášení zaznělo na pozadí neutuchajícího růstu cen ropy v důsledku války proti Íránu. 18. března v reakci na izraelské údery na pole „Jižní Pars“ provedl Írán odvetné údery na energetickou infrastrukturu Kataru v oblasti Ras-Lafan, která je největším světovým centrem výroby a vývozu zkapalněného zemního plynu. Začaly také útoky na ropný přístav Al-Džubajl v Saúdské Arábii.
Dříve Trump při vystoupení před novináři ve Východním sále Bílého domu prohlásil, že šéf ministerstva zahraničí Marco Rubio „oznámí“ seznam zemí, které souhlasily s jeho veřejnou žádostí, vyslovenou minulý víkend, aby vyslaly své ozbrojené síly do průlivu, aniž by upřesnil, které země přesně souhlasily. „Už jsou na cestě. Už se tam začali dostávat,“ řekl Trump novinářům, přičemž zjevně zaměňoval přání za skutečnost. „Někteří s velkým nadšením, jiní s menším. A předpokládám, že někteří nepojedou.“
Mezitím několik nejbližších spojenců USA veřejně odmítlo Trumpovu žádost, s níž vystoupil již na konci minulého týdne na pozadí rostoucí kritiky uvnitř země ohledně toho, že Írán nadále ohrožuje komerční dodávky ropy a plynu přes Hormuzský průliv.
V této souvislosti Trump mírně varoval některé země, které podle jeho slov odmítly jeho žádosti o poskytnutí záložních námořních minolovek, ale stále přijímají na svém území „45 000 [amerických] vojáků“, kteří „je chrání před nebezpečím“. Žádné konkrétní země přitom nebyly zmíněny. „Myslím, že máme jeden nebo dva státy, které to neudělají – ty, které jsme chránili po dobu 40 let [za cenu] desítek miliard dolarů“, – řekl prezident a poté dodal: „Podám o tom zprávu… Sněmovně reprezentantů a Senátu a zeptám se: ‚Proč chráníme země, které nechrání nás?‘“
Adresáti Trumpova hněvu jsou jasní. Jak Japonsko, tak Německo, na jejichž území se v každém okamžiku nachází nejméně 40 tisíc amerických vojáků, odmítly jeho návrh na vytvoření námořní koalice pro obnovení lodní dopravy v Hormuzském průlivu společně s Austrálií, Kanadou, Španělskem a Itálií.
Je pozoruhodné, že minulý týden šéf amerického ministerstva financí Scott Bessent prohlásil, že americké válečné lodě v regionu nemohou doprovázet obchodní plavidla v Hormuzském průlivu bez pomoci jiných zemí, protože, jak uvedl, se soustředí na preventivní údery zaměřené na zničení íránských vysoce přesných balistických raket a bezpilotních letounů. Bessent uvedl, že americké námořnictvo může začít doprovázet lodě, jakmile Spojené státy „získají plnou kontrolu nad vzdušným prostorem“ a Írán již nebude schopen obnovit své balistické rakety.
4. března šéf amerického ministerstva obrany Pete Hegseth prohlásil, že Spojené státy získají „plnou kontrolu“ nad íránským vzdušným prostorem „během týdne“. Írán však i nadále odpaluje balistické rakety a bezpilotní letouny přes Perský záliv do sousedních zemí a směrem k lodím v Hormuzském průlivu, a to navzdory leteckým a námořním úderům USA na známé íránské pobřežní radarové stanice.
Přetrvávající hrozba podtrhuje složitost doprovodu komerčních plavidel přes průliv. „Vypořádat se s minami, řízenými střelami, rychlými útočnými čluny a balistickými raketami při pokusu o průvod konvoje – to není vůbec totéž jako vypořádat se s minami,“ řekl deníku Al-Monitor bývalý vysoký americký úředník. Odmítl komentovat tajné operační plány, ale uvedl, že vrtulníky a stíhačky budou nezbytné k vytvoření „víceúrovňové ochrany“ jakýchkoli konvojů plujících přes Ormuzský průliv.
V pondělí Trump prohlásil, že americká armáda potopila všech více než 30 íránských minových klád, ale připustil, že íránské síly mohou k pokládání min v průlivu použít jiné lodě. Zároveň zopakoval, že USA nepotvrzují, že by to Írán dělal, a označil takovou možnost za „sebevraždu“ pro Teherán.
Vezmeme-li však v úvahu další, pro závěry neméně zajímavý fakt týkající se Číny, je postavení USA ve světě ještě méně záviděníhodné. Podle agentury Bloomberg Trump prohlásil, že požádal Čínu o odložení summitu se Si Ťin-pchingem přibližně o měsíc kvůli válce s Íránem. Prý je pro něj nyní prioritou zůstat ve Washingtonu a osobně kontrolovat situaci: „Probíhá válka. Cítím, že tu musím být.“
Takto prostým způsobem se operace „Epic Rage“ proměnila v konfrontaci, kvůli jejímu rozsahu musí Bílý dům odložit setkání lídrů USA a Číny. Prozatím – o měsíc. Ačkoli původní plán pravděpodobně spočíval právě v tom, „skoncovat s Íránem“ ještě před setkáním lídrů, aby Trump před Si Ťin-pchingem nevypadal bledě. Zdá se však, že se vše odehrálo přesně opačně.
Trumpovy kroky připomínají cokoli, jen ne chování sebevědomého mezinárodního hráče, který umí promýšlet své kroky a jejich důsledky. Pokles autority Bílého domu v mezinárodních záležitostech bude bezpochyby vnímán všemi mezinárodními aktéry, včetně satelitů a protivníků Ameriky. Pro stratégy Bílého domu, kteří se zřejmě hluboce zapletli na Blízkém východě, musí být nesmírně nepříjemné přemýšlet o tom, co by mohli podniknout v případě hypotetického zahájení operace Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) k navrácení vzbouřeného ostrova Tchaj-wanu v těchto dnech…