Obsah
Když vidíme Donalda Trumpa podepisovat dekrety uznávající Jeruzalém jako hlavní město Izraele, nebo když ho slyšíme vyhrožovat Íránu nejhoršími odvetnými opatřeními, v městských večírcích a v televizních studiích se neustále vrací jedna otázka: „Co Izrael vlastně udělal, že ho takhle drží?“
Nejjednodušší odpověď, a bohužel v některých kruzích i nejrozšířenější, je „vydírání“ nebo „lobby“. Představujeme si Trumpa jako vězně kompromitujícího spisu, rukojmího tajemných bankéřů nebo oběť pečlivě zinscenovaného sexuálního vydírání.
Je sice pravda, že sítě vlivu a peníze hrají značnou roli – k tomu se ještě vrátíme –, ale toto čistě detektivní vysvětlení míjí to podstatné.
Abychom pochopili naprostou slepotu Trumpovy Ameriky vůči izraelské politice, nesmíme se dívat na bankovní účty z kampaně v roce 2016. Je třeba se vrátit v čase. Velmi daleko. Až do Evropy roku 1095.
Středověká matrice: Jeruzalém v západní DNA
Představte si francouzského rytíře, těžce ozbrojeného, který nikdy nevkročil mimo svou vesnici. Jednoho dne přijde kazatel vyslaný papežem Urbanem II. a řekne mu: „Rytíři, tvé násilí a drancování tě odsuzují k peklu. Ale Bůh ti ve své nekonečné milosti nabízí dohodu. Jdi do Jeruzaléma, osvoboď Kristův hrob z rukou nevěřících a všechny tvé hříchy budou smazány. Ještě lépe: pokud zemřeš v boji, půjdeš přímo do ráje.“
Tak vznikla křížová výprava. Poprvé v dějinách lidstva se celá civilizace – křesťanský Západ – rozhodla, že o jejím duchovním osudu se rozhodne ve vzdálené válce na druhém konci Středozemního moře. Jeruzalém se stal magnetickým centrem Evropy.
Tato posedlost nikdy nezmizela. Pouze změnila jazyk a podobu. Když v 17. století přistáli v Americe první puritánští osadníci, nevnímali se jako Angličané v exilu. Vnímali se jako Nový Izrael. Překročili Atlantik tak, jako Hebrejci překročili Rudé moře. Massachusetts je nový Kanaán. O tom dodnes svědčí názvy měst: Salem, Bethel, Jericho, Hebron.
Sladký jed dispensacionalismu
Tato americká „politická teologie“ nabrala v 19. století výbušný směr díky britskému kazateli jménem John Nelson Darby. Darby vymyslel doktrínu zvanou dispensacionalismus. Podle něj Bible oznamuje přesný časový plán konce světa. A sine qua non podmínkou pro Ježíšův návrat na Zemi je, aby se židovský lid shromáždil v Palestině a aby vypukla velká válka proti Pérsii (dnešnímu Íránu).
Tato šílená myšlenka, nad kterou se seriózní evropští teologové rozesmívají, se stala (doslova) Biblí amerických evangelikálů. Ve 20. století formovaly romány jako Left Behind (Přeživší apokalypsy), kterých se prodalo více než 60 milionů výtisků, představivost celé jedné populace.
Pro republikánského voliče z Kansasu nebo Texasu tedy podpora Izraele není politickou volbou.
Je to posvátná povinnost. Bombardovat Írán není diskutabilní strategická možnost; je to pomoc Bohu při naplňování Jeho proroctví. Když Donald Trump hovoří o „míru“ a zároveň vysílá bombardéry, hovoří k té Americe: k té, která chce urychlit Armageddon, aby skoncovala s tímto hříšným světem.
Trump: Čistý produkt toho New Yorku
Donald Trump nikdy nečetl svatého Augustina ani Johna Nelsona Darbyho. Není to mystik. Je však čistým organickým produktem této kultury, a přesněji řečeno kultury poválečného newyorského realitního trhu.
Zapomeňme na chvíli na Bílý dům a vraťme se do Queensu 50. let. Donaldův otec, Fred Trump, je developer, který staví byty pro střední třídu. V té době se spřátelí s rabínem Israelem Wagnerem. Financuje stavbu synagogy v Beach Haven. Rabína oslovuje „My Rabbi“ a kupuje izraelské státní dluhopisy. Donald vyrůstal v tomto prostředí. Pro něj nejsou židovští podnikatelé „ti druzí“. Jsou to jeho golfoví partneři, bankéři, právníci.
Když se Donald v 90. letech ocitl na pokraji bankrotu se svými kasiny v Atlantic City, kdo ho přišel zachránit? Wilbur Ross, bankéř, který tehdy pracoval u Rothschildů. Kdo je jeho politickým mentorem? Roy Cohn, nejkontroverznější newyorský právník, který mladého Donalda naučil zlaté pravidlo přežití v mediální džungli: „Nejdřív udeř, vždy popírej, nikdy se neomlouvej“.
Cohn nebyl jen právník. Byl klíčovým článkem sítí vlivu, které propojovaly politiku, mafii a zpravodajské služby. Cohn znal každého a každého držel v šachu díky „spisům“. Uvedl Trumpa do tohoto světa, kde je loajalita vůči „komunitě“ nejvyšší ctností.
Osmóza spíše než spiknutí
Je tedy Trump „v rukou“ Izraele? To slovo je příliš slabé a příliš karikaturní. Není ovládán jako pěšák na šachovnici. Je ponořen do ní. Je to osmóza. Jeho dcera Ivanka konvertovala k ortodoxnímu judaismu, aby si mohla vzít Jareda Kushnera. Jeho největší sponzoři, Sheldon a Miriam Adelsonovi, jsou proizraelští miliardáři, kteří do jeho kampaní vložili více než 200 milionů dolarů. Jeho ministr obrany, Pete Hegseth, má na těle vytetované slovo „Křížová výprava“.
Když Trump jedná, neřídí se rozkazem z Tel Avivu. Jedná podle vnitřního softwaru, který byl naprogramován již v dětství třemi navzájem se překrývajícími vrstvami: Trump není mozkem této operace. Je její tváří. Je mužem pro tuto situaci, protože je ve svém těle i rodinné historii dokonalou syntézou divokého newyorského kapitalismu, evangelického mesianismu a biblické posedlosti Svatou zemí.
- Rodinná a obchodní vrstva: Fred Trump a židovské realitní sítě v New Yorku.
- Teologická vrstva: Evangelická voličská základna, která v něm vidí nového krále Kýra, pohanského krále, kterého Bůh použil k záchraně Izraele.
- Strategická vrstva: Vojensko-průmyslový komplex a neokonzervativci, pro které vede nadvláda nad Blízkým východem přes rozdrcení Íránu.
Proto je tak nebezpečný.
S prodejným podnikatelem se dá vyjednávat. Ideologovi se dá čelit. Ale nelze přesvědčit člověka, který upřímně věří, že jeho osobní zájmy, zájmy jeho rodiny, zájmy jeho voličské základny a Boží plán jsou jedno a totéž. Pro Donalda Trumpa není obrana Izraele a bombardování Íránu zahraniční politikou. Je to návrat domů.